Jan Patočka: darovat smrt

Dokument o nejvýznamnějším českém filozofovi 20. století, kterého umučili komunisté. Jan Patočka patřil mezi zakladatele Charty 77, kterou tvořila skupina lidí, jenž se statečně a bez zábran a naopak bez jakékoli možnosti případné obrany, postavila tváří tvář totalitní moci v době, kdy celá československá veřejnost podvoleně kolaborovala (většina pasivně, ale statisíce z nás i aktivně) s totalitní mocí, žádala klid na práci, levné pivo a co nejméně pracovních sobot. Tito lidé dali všanc svou svobodu, osobní pohodlí svých blízkých, ztratili možnost vykonávat svá povolání a jejich děti studovat školy, na které se hlásili. A zatímco spousta z nás ochotně mávala Husákovi do úsměvu na Prvního Máje a ronila v uniformách Lidových milic, pionýrských a svazáckých krojích, případě jako členové delegace za místní KSČ, krokodýlí slzy s lampiony v průvodu předvečer 7. listopadu, mnoho z těch, kteří se ozvali a řekli, že lež je lež, že svoboda a lidská práva platí pro všechny, skončilo bito na služebnách STB, případně v komunistických vězeních. Charta 77 je memento. Memento, že nebýt srab člověka narovná. V momentě, kdy vyjdete vstříc totalitě jako její nepřítel s otevřením hledím, právě jste učinili první krok k tomu, abyste ji porazili. (05.01.2017)

Patočku jsem četl a rád se podíval jako doplněk na tento dokument. Je to velký filosof narozený v kruté době. (03.02.2019)

Informatívny dokument o osobnosti českého filozofa a hovorcu Charty 77, iniciatívy skupiny protirežimných intelektuálov, ktorí ňou vyžadovali plnenie existujúcich zákonov a zmenu prístupu mocensko ozbrojeno policajných zložiek k tým, čo majú tendencie zmýšľať inak, než deklarovali boľševici. Ono je v podstate jedno, či boli chartisti touto iniciatívou cieľavedome pripravovaní na prevzatie moci, ako to deklaroval koncom 70. rokov v básňach Egon Bondy, alebo šlo o výlučne o  iniciatívu, zameranú na zlepšenie a dôsledné uplatňovanie zaručených ľudských práv počas normalizácie. Samotný profesor Patočka patril medzi tie hóch intelektové osobnosti, naplnenie našiel v bytových seminároch (čo bola iniciatíva nahradzujúca medzery v oficiálnom vzdelávacom systéme po roku 1969, kedy bola spústa učiteľov prepustených, či pre nesúhlas so sovietskou okupáciou alebo pre iné protiboľševické rebélie). Predstaviteľ filozofie praktického činu, nielen vzletných právd, zástanca duchovnej obrody jednotlivca aj kolektívu. Nebál sa konfrontácie s  eštébákmi a policajtami, a zrejme dobre vedel, že taký stret nastane. Inšpiratívna osobnosť. Čo trochu vadilo na dokumente, je malá polemika s názormi filozofa zo strany kolegov z disentu, resp. undergroundu. To je ale všeobecný nedostatok filmov o disidentoch - ospevujú sa ich činy, spomenú sa nejaké drobnosti (škraloupy) z osobného života (veď bol to len človek), ale skutočne kontroverzný názor niekoho z kolegov, ktorí mali odlišné východiská, takých dokumentov je žiaľ ako šafranu. Ani tento k nim nepatrí, napriek tomu hodnotím za informačný súhrn a editačne vhodný prístup autorov, nadpriemerne. (03.01.2022)

Ano... (07.02.2017)

Zpracování není dokonalé, ale to nic nemění na tom, že už z úcty k panu Patočkovi uděluji velice rád tomuto nově vzniklému dokumentu plné hodnocení. (04.01.2017)