Réžia:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Jan Werich, Emília Vášáryová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Jiřina Bohdalová, Karel Effa, Vlasta Chramostová, Alena Kreuzmannová (viac)Obsahy(1)
Z ochozu věže pozoruje kastelán Oliva každodenní život malého krásného města. Z té výšky si může dovolit tolerantní nadhled nad slabostmi a chybami svých spoluobčanů. Mladý učitel Robert se chystá ke svatbě s učitelkou Julií. Na hodinu kreslení Robert pozve Olivu, aby seděl jako model. Starý muž dětem vypráví o svém životě námořníka a o setkání se svou životní láskou Dianou a jejím kouzelným kocourem. Z náměstí se ozve veselá hudba, která doprovází příjezd zvláštního cirkusu. K překvapení dětí i dospělých sedí na střeše červeného auta kouzelník, který je k nerozeznání podobný Olivovi, a krásná dívka Diana, která má na klíně kocoura se slunečními brýlemi. Na závěr večerního kouzelníkova představení sejme Diana svému Mourkovi brýle a před jeho zelenýma očima začnou někteří dospělí měnit barvu. Nevěrníci jsou žlutí, lháři fialoví, šedivě se zabarví kradáci a lapkové a zamilovaní zčervenají. Červený je i Robert, který zapomněl na nevěrnou Julii a zamiloval se do Diany. Kocoura se zmocní tři muži, kteří se bojí jeho kouzelné moci - pokrytecký ředitel školy, podlézavý školník a nepoctivý vedoucí restaurace. Robertovi žáci, kteří se bojí o kocourův život, utečou z městečka a nechtějí se vrátit, dokud nebude zvíře zachráněno. Nátlak dětí má žádaný účinek. Jen Robert je velmi smutný - poté, co prožil s Dianou láskyplnou noc, vůz s dívkou, kocourem a kouzelníkem odjíždí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (217)
Ach jo, proč se takových filmů u nás netočí víc? Film má jedinou chybu - málo Wericha. Ten totiž každou scénu, ve které se objeví, pozvedává ke genialitě. Takže první půl hodina filmu s ním je naprosto úžasná, zbytek už spíš jede na půl plynu. I tak je to hodně příjemný film a duo Sovák-Menšík mě dostávalo do kolen. A konečně vím, odkud se vzala hipster kočka :D ()
No ty vole! Co to bylo?!? K TV obrazovce jsem přišla s cirka půlhodinovým zpožděním (bylo třeba dokončit důležitou, neodkladnou práci - sestřelit z virtuální oblohy draka:-))) a nestačila jsem valit augle: začínalo zdlouhavé cirkusové představení, co se postupně zvrhlo v psychedelické běsnění, podkreslené vtíravou "hudbou" ála kočka s ocasem přivřeným ve dveřích. Nakonec jsem tohle únavně umělecké podobenství o člověku nerozdýchala a po půlhoďce utrpení to vzdala - zklamaná, otrávená, znuzená, veškerá pronesená moudra mě přestala zajímat, akorát mě rozbolel květák. Chápu, co se básník snažil říci, leč forma pro mě nebyla stravitelná - navzdory početnému sboru skvělých herců. Nemyslím, že někdy dospěju natolik, abych se pokusila tuto artovou filozofickou křeč znovu vidět - po včerejším martýriu stěží ještě někdy seberu odvahu. Dvě hvězdičky jsou výsledkem pečlivého hledání kladů. ()
Dnes jsem si střihla dva Jasného filmy po sobě. Touhu a Až přijde kocour, přičemž mě to neskutečně nadchlo a naplnilo. Jako by mě to vrátilo v čase do dob, kdy filmy měly určité poselství, poetiku, propracovanou vizuální a hudební stránku, kdy byly prosté klipovitosti tak charakteristické pro současný film i dobu. Ve skutečnosti se člověk do minulosti (ač měla své mouchy) přesunout nemůže, tak aspoň že z ní zůstaly takovéto filmové skvosty, na které má pak chuť se podívat i několikrát, aby si mohl každou vrstvu odkrýt znovu a důkladněji. ()
Jasný zde plně dokazuje, že rozumí specifikům filmové řeči a jejím různorodýmmožnostem - to jak komplexně nakládá s barvou (ne pouze v proslulých scénách po sundání kocourových brejlí), s pohybem a sepjetím s jinými uměleckými druhy (nádherně natočené černé divadlo) pomalu nemá v našem filmu obdoby. Přetso však tato obrazová hýřivost poněkud zatěmňuje samotný příběh, který má rozhodně své kouzlo (hlavně co se týče scén s dětmi), ale pokud jde o cílenou moralitu je dost krotký (i na samotný féerický žánr) a naivní, prostě příliš nefunguje. ()
Galéria (20)
Fotka © Malavida
Zaujímavosti (22)
- Když si u prezidentské kanceláře stěžovali místní z Mrakotína na chování filmařů, přijel na místo sám prezident Antonín Novotný. (Duoscop)
- Jan Werich měl v době natáčení rakovinu hrtanu a ptal se Vojtěcha Jasného "zda se nebojí, že mu umře během natáčení". Vojtěch mu odpověděl - "nebojím, ty tu budeš ještě dalších patnáct let". (Terva)
Jak já jsem miloval tento půvabný film ve svém dětství! V dospělosti se okouzlení tímto lyrickým podobenstvím ještě prohloubilo. Dokážu si více vychutnávat jednotlivé složky od světel, přes hudbu až po pantomimické a taneční kreace. A dochází mi veškeré souvislosti s kriticky satirickým pohledem, chytrou hravostí a energičností ve víře v podstatu dobra jedince. Děti jsou symbolem budoucnosti, pro kterou by každý člověk měl ve svém nitru nalézt to nejlepší a přispívat k prosperitě osvícené společnosti. Je to sympatická pohnutka. S humorným a inteligentním nadhledem, který jedinečným způsobem přibližuje neutěšený stav fungování společnosti ve svém celku i ve svých jednotlivých částech. Násilné budování komunismu na základech propracovaného rakouskouherského systému zlomení ducha zanechalo své zřetelné výsledky v té nejpřízemnější formě touhy po moci a bohatství, přitakávání a zneužívání. Díky přízemnosti člověka je jakákoliv revoluce odsouzena k nezdaru. V reakci na stav společnosti vzniklo několik vynikajících satirických filmů. Jedním z nich je i film Až přijde kocour. Vojtěch Jasný dokázal vtisknout do filmu i svůj umělecký talent a vzniklo originální poetické dílo. Silné a působivé ve svém provedení, ve svém průběhu i ve svém vyznění. V pronesených slovech je cítit moudrost Jana Wericha, který výborně ve své dvojroli laskavého kastelána Olivy a tajuplného kouzelníka vtipně, laskavě i jízlivě komentuje veškerou bláhovost, pokrytectví i nezištnou obětavost lidského chování. Na karikaturách typů lidí, na které narazíte v hojném počtu kdekoliv i v současné době. Moudrý a laškovný nadhled je výstižný a potřebný ve své zřetelnosti správného pojmenovávání problémů. Vedle hlasu svědomí je hlavní postavou příběhu schopný, oblíbený a obětavý učitel Robert (velmi dobrý Vlastimil Brodský), který v kritických situacích neváhá vyjadřovat svůj názor a zatajované pravdy. On je tím pevným pilířem, který chrání pravdu a skutečnost a naději na osvícenější budoucnost. Hlavní ženskou postavou je kouzelníkova asistentka Diana (půvabná Emília Vášáryová) ve své roli tajemné krásky pravdy a lásky v té nejupřímnější podobě. Hlavní zápornou postavou je ředitel školy Karel (skvělý Jiří Sovák) v pestrosti chameleonského zabarvení těch nejpřízemnějších lidských pudů mocichtivosti, povýšeného pokrytectví, nevěrnosti i manipulativního podvodného jednání. Poslední důležitou postavou je podlézavý školník (vynikající Vladimír Menšík) ve svém úslužném poklonkováním síle moci a vynalézavostí pro zachování stejné stávající moci strachu. Z dalších rolí: nevěrná Robertova známost a poslušná učitelka Julie (zajímavá Jiřina Bohdalová), líný pokrytec a družstevník Janek (příjemný Karel Effa), ochotná a svědomitá družstevnice Marjánka (sympatická Vlasta Chramostová), vytrvalá klepna Fanča (zajímavá Alena Kreuzmannová), trpící a trpělivá Karlova manželka Růžena (Stella Zázvorková), zlodějský vedoucí restaurace (Jaroslav Mareš), dobromyslný popleta a policista (Václav Babka), či odbojné děti Jankův Joska (Michal Pospíšil), školníkův Olda (Antonín Krčmář), Marjánčina Jindřiška (Dana Dubanská) a restauratérův Petříček (Pavel Brodský). Ano, je to kriticky satirický pohled na fungování komunistické společnosti. Ovšem ve svém důsledku se tato satira dá interpretovat v malých obměnách i na současnou dobu společnosti demokratického tržního hospodářství. Pokud ve společnosti půjde na prvním místě o moc a bohatství, bude mít toto laskavé dílo stále své nezastupitelné místo. Jsem, už nevím ani pokolikáté, znovu uchvácen touto optimistickou, výstižnou a hravou poetikou, která dává prostor snad všem uměleckým složkám, aby vynikl nezapomenutelný satirický výtvor. Navíc, k Telči mám mnohé nezapomenutelné vzpomínky. Odhoďme svoji pokryteckou přízemnost a buďme především lidmi! Začít se musí odspoda, od základu každého člověka. Nejobtížnější bývá, když se člověk vyjadřuje pouze sám za sebe. () (menej) (viac)