Bílá princezna

Protože bulvár v době války růží ještě prakticky neexistoval, tvůrci  seriálu nám Bílou princeznu lehce zkomerciovali, aby byl její příběh přístupný všem. Poněvadž ale nejsem v britské historii příliš zběhlá a nejsem tudíž schopná posoudit skutečné reálie, musím říct, že se jim to povedlo. Příběh je chytlavý a přes popisované období zrad, bitev a vražd, vlastně zábavný, přitom dobře popisuje i Alžbětin rozpor mezi starou a novou rodinou, takže zkrátka baví. Váhám mezi 3-4*. (15.05.2021)

„Nejde o vraždu, pokud jde o boží vůli“. Seriál Bílá princezna volně navazuje na předchozí Bílou královnu a tak asi nepřekvapí, že v centru dění jsou hodně opět ženy. Kromě samotné Alžběty z Yorku, tedy oné „bílé princezny“ se tak znovu setkáváme i s našimi starými známými Alžbětou Woodvillovou a Markéty Beaufortovou, na nich je zajímavé hlavně to, jak se obě ve svém konání zaštitují vůli Boha. Přijde mi, že autoři seriálu podřizují celé vyprávění právě tomu, aby na tento aspekt poukázali. Historická pravda tak dostává místy hodně na frak (viz třeba situace, kdy Markéta polštářem zadusí Jaspera Tudora ač ho přitom dle scénáristů vlastně celý život milovala). V případě Alžběty Woodvillové se pak na scénu pro změnu opět dostává i čarodějnictví, s nímž je konfrontována dokonce i její dcera Alžběta, která se bojí o osud svého syna Artura Tudora. Scénáristi přitom (nejen) v tomto případě vcelku umně kombinují historická fakta s fikcí. Příkladem budiž i celá zápletka kolem skutečné historické postavy Perlina Warbecka, který se prohlašoval za Richarda, vévodu z Yorku. Zde se má jednat o skutečného syna krále Edvarda IV donuceného k přiznání, že je někým jiným řadou různých okolností. Jak jsem se dočetl, tyto spekulace nejsou z historického pohledu úplně nové, takže budiž… Přesto těch fiktivních momentů je v seriálu na mě až moc. Autoři seriálu to zdůvodňují „dramatičností“, jako by historie sama o sobě byla nudná. No nevím… Spíš mi přijde, že jde o potřebu scénáristů vystavět celé vyprávění na připomenutí toho, že „za vším hledej ženu“ (viz scéna, kdy Alžběta Yorku přesvědčí vojáky, aby neodcházeli od Jindřicha Tudora na stranu domnělého vévody z Yorku). A taky na ukázání toho, že i ve středověku platilo, že „občas se politika dělá pod pláštíkem temné noci“. (01.04.2021)

Zdálo se, že to bude další seriál z historie, která nebude nijak zajímavá. Další lekce z historie. Ale ono to tak úplně není. Už jenom kvůli tomu, že záležitosti se zde pohybují na rovině poválečné s Yorky a Tudorovci, což je zajímavá kapitola, která mi byla vždycky nějak skryta a vždy jsem o ní chtěl slyšet více. Seriál mi to skvěle umožnil i příjemnou cestou. Mnoho momentů bylo takových zbytečných i nudných, ale celkově to přebil zájem. Bezchybné to není, ale nezajímavé také ne. Celkově by se někdo mohl odhodlat zpracovat anglické středověké dějiny. Něco jako Vikings. No. Do toho! (08.02.2018)

Oproti White Queen je znát vyšší rozpočet, takže se tu člověk dočká nejen solidní výpravy či výraznějších kostýmů, ale dokonce i nějaké té bitevní scény, což jsem vůbec nečekal. Ale i kdyby se vše odehrávalo v lacinějším pláštíku, pořád by to bylo o dva stupínky lepší, než předchozí série o Válce růží. Předně je to látkou. Zápolení Yorků a Lancasterů před bitvou u Bosworthu se sice může zdát atraktivnějším tématem než nějakých patnáct let vlády Jindřicha VII. a do určité míry je to i pravda, ale teprve s nástupem Tudorovců se objevují velké neznámé anglických dějin jako jsou třeba vražda princů z Toweru či skutečná identita Perkina Warbecka a především z toho seriál těží. A dělá to tak dobře, že si divák chtě nechtě říká, že na tom něco je a autorčinu fikci(?) bere za svou. K tomu samozřejmě patří i nějaké ty dvorské intriky, zrady, lásky a všeho je tu přesně tak akorát. Podařil se i casting. Ternem bylo obsazení Jodie Comer, jejíž Alžběta z Yorku začala jako naivní princezna a díl od dílu rostla v opravdovou královnu se vším, co k tomu patří. A ten vývoj zvládala Comer bravurně. Na pomyslné stříbrné pozici je Michelle Fairley, která si po Catelyn Stark střihla další roli všehoschopné aristokratky a upřímně řečeno těžko říct, kdo by se na Magaret Beaufortovou hodil víc. A to byla Amanda Hale ve White Queen vynikající. No na třetím místě skončila překvapivě Rebecca Benson, o jejíž postavě, Margaret Pole, si doporučuji něco načíst. Mužské představitele nehodnotím, protože v případě White Princess jsem kovaný feminista a vůbec bych se nezlobil, kdybych jím mohl zůstat i v další sérii podle Philippy Gregory. 90% (06.06.2017)

Zprůměrováno mi to vychází na 4,5 hvězdy, což není tak dobrý výsledek jako u White Queen. Ačkoliv "Princezna" měla vyšší rozpočet, technické provedení mě zaujalo daleko více u "Královny". Působila daleko umělečtějším a přitom přirozenějším dojmem (hlavně skvělé "close-up" záběry kamerou na tváře postav, z nichž šly vyčíst i ty nejjemnější výkyvy emocí), "Princezna" se držela spíš zpátky a žádné originální prvky jsem zde nezaznamenal. Také na emoce byla tato mini-série daleko chudší (poslední díl byl ovšem neuvěřitelný), například jsem se nemohl ubránit pocitu, že ze smrti jedné z hlavních postav by dokázala "Královna" vytěžit daleko víc. Hlavní postava v podání Jodie Comer se taky ani náhodou nemůže vyrovnat úžasně charismatické a přirozeně královské Rebecce Ferguson. *Lehké náznaky spoilerů dále* Nejde o to, že by Comer hrála špatně (naopak!), ale její Elizabeth zkrátka po prvních několika dílech začne ztrácet divákovy sympatie, když se stále více a více vzdaluje své rodině, kterou jsem si tak zamiloval právě ve White Queen. Jak řekla Maggie: "Your mother would be ashamed of you." Poslední díl je pak hořkým svědectvím o tom, co dokáže moc se člověkem provést. Historie ale není černobílá a někdy zaplatit i životy vlastního rodu znamená nastolit mír. Je to však i přesto správné? Nenašla by se jiná cesta? Tak jak "White Queen" ve mně vzbuzovala díky postavám Elizabeth Woodville a Jacquetty Rivers pocit rodinné sounáležitosti a lásky, tak Elizabeth z Yorku se povedl pravý opak - oporu nelze hledat ani mezi nejbližšími, zato zradu? Samo sebou! I kvůli tomuto vyznění je mému srdci zkrátka bližší White Queen. A je škoda, že White Princess se neujalo stejné studio a stejní herci (přesto jsem si na nové, velmi schopné obsazení rychle zvykl). Alespoň že skvělá Lunnova hudba zůstala. (07.06.2017)