Annette
Annette
Annette
Annette
Annette
Annette
Réžia:
Leos CaraxKamera:
Caroline ChampetierHrajú:
Adam Driver, Marion Cotillard, Simon Helberg, Rebecca Dyson-Smith, Lila Fukušima, Natalie Jackson Mendoza, Ron Mael, Russell Mael, Kiko Mizuhara (viac)Obsahy(1)
Stand-up komik Henry (Adam Driver) sa zamiluje do Ann (Marion Cotillard), svetoznámej opernej speváčky. Ich život sa obráti naruby, keď sa im narodí tajomné dievčatko Annette s výnimočným darom. Dlho očakávaný muzikál vizionárskeho režiséra Leosa Caraxa s hudbou kapely Sparks začne tohtoročný ročník festivalu v Cannes. Divákov vezme na nevšednú cestu plnú lásky, vášne a slávy. (ASFK)
(viac)Recenzie (105)
Silně artový a specifický muzikál pro otrlé. ()
Nejsem si jistá, jestli byl dobrý tah obsadit do hlavních rolí, sice dobré herce, kteří ale neumí zpívat. V kombinaci s prapodivnou hudbou, to byla zábava, asi jak u nás doma ve sprše. Dvě věty, které zazpívalo děcko v závěru a ono bylo opravdu jediné, které má hlas i sluch, muzikálovou složku nevytrhly. Jinak řemeslně propracovené, Adam je výborný herec, být to klasické drama, bylo by to TOP, Máňu zprasili, jak nikdy. Ty bláho, ta měla mordu na hlavě od A-Z, nejvíc ji seknul účes když se vydrápala z vody, takovému záměru jsem neporozuměla, celkově si pan režisér udělal filmík sám pro sebe a buď mu na to divák skočí nebo ne. Vcelku nekonečné, ačkoli v určitých momentech vynikající a originální ( tvůrcům avantgaední pojetí nezazlívám, je to o vkusu), jako celek nic moc. Bohužel jsem se utvrdila, že zabírám spíš na Whiplash nebo ryze komerční a líbivý La La Land. ()
Neobaroko ztratilo své neo, zůstalo pouze baroko, jehož tíže pozlátkem nasáklého balastu možná měla být dalším korálkem v růženci žánrově ironických počinů cinéma du look, leč opakování modlitební mantry se tu vyjevuje jako dvojitě dvojsečná zbraň, o kterou se Carax tentokrát pořezal: opakováním formy došlo k rozředění její pravé síly, jíž byla síla negace právě skrze s konvencí nekompatibilní formu, do té míry, že negace negace (=formy) vyvolala jednoduchou matematiku – znásobením dvou mínus dostaneme plus, jímž není nic jiného než valorizace samotného obsahu. A v obsahu jsem neviděl nic než konvenci, které se dal jen jiný narativní vektor a místy komediální tón, přičemž ani jedno ani druhé nemůže stačit na vymanění se z ní. Symptomaticky, podrývání a hra s žánrovými formami (muzikál, melodrama, pohádka atd.) zde není nic víc než něco, co jsme už viděli v jiných komerčnějších dílech, neboť takováto "postmoderna" byla již dávno Hollywoodem zprivatizována. Hollywood tak Caraxe konečně dostihl a pohltil jako hlubina, do níž se vskutku neradno dívat, neboť v tomto pohledu se cinéma du look může zvrátit v cinéma du don’t look. Neobaroko vždy začínalo ve zdánlivé kýčovité sladkosti, aby zhořklo, ale tento přechod byl (v nejlepších dílech) zapříčiněn právě především inverzí konvencí daných forem, zatímco když chceme tento neobarokní dramatický oblouk opakovat pouze na rovině obsahu, tak vždy musíme dostat pouze konvenci, která se nám vloudí zadními vrátky. Snad měla být interpretační indicií přeměna loutky v živou bytost autorskou mise en abyme, kterou chtěl Carax na poslední chvíli přesvědčit diváka, že jeho film není jen bezkrevným Otesánkem, polykajícím rozpočet, ale dílem obsahujícím život, avšak i v tomto posledním pokusu (který není ničím jiným než replikací hollywoodských tužeb) selhal. ()
První film za poslední 2-3 roky, u kterého jsem měl pocit, že sleduju něco jedinečného, neopakovatelného. Na absolutní dřeň ohlodaná tragická romance, která se svou záměrnou doslovností zvládá nořit mnohem hlouběji do těch nejzákladnějších lidských emocí, než je u filmů zvykem. Záměrně boří veškerá očekávání, se kterými do ní člověk vstupuje, svou operetní stylizací dává vzpomenout na nejlepší momenty Petera Greenawaye (hlavně Dítě z Maconu mi v hlavě dost rezonovalo), zvládá se vyjadřovat k otázkám jisté zvrácenosti přehnaného medializování vztahů celebrit, k MeToo i exploataci dětského talentu. A přitom je především nádherně očišťujícím, filmařsky i hudebně neskutečně propracovaným filmovým ZÁŽITKEM, který v sobě nese punc něčeho, co mimo velká plátna nevynikne. Po streamových covidových měsících a letech působí jako dar z nebes. Neo-baroko pro mě se svou excesivitou, bořením hranic mezi stylizací a realističností, dostalo význam až zde. 100 % ()
Chápem o čo Caraxovi šlo. Ono ten film je zase celom zrozumiteľný a priamočiary. Či je v ňom aj v rámci súčasnej spoločenskej situácie aj nutnosť, aby existoval, je otázne. Pretože veci o ktorých pojednáva sú často krát zobrazené v iných dielách údernejšie a menej polopatisticky. Na druhú stranu, čo pri Annette zaváži najviac, je forma. Tu sa Carax vyhráva a nejde len o hudobné čísla. Napríklad scény na lodi a vo väzení sú formálne silné, presvedčivé a zimomriavkové. Ten zvyšok potom dodržiava určitú schému. Nie je taký šokujúci, ako by sa mohlo zdať. Nie je ani taký invenčný, ako sa nám snaží občas nahovoriť. Čo ale rozhodne je, je zaujímavý. A tu je podľa mňa priestor, aby ho každý prijal po svojom. Niektorí budú nadšení. Iní nie. Ja som tak medzi. Som rád, že som to videl, ale vracať sa k tomu už nemusím. Hoci Annette ako bábka je čarovná. A Adam Driver zase raz dokazuje svoju všestrannosť a umelecký talent. ()
Jsem trochu rozpolcený. Na jedné straně vnímá Annette vlastně trochu jako ironický výsměch muzikálům - v některých ohledech nepodobný Janičce z Arku. Zatímco ale Dummont svoji podvratnou vizi podložil důslednou bezdějovostí a inspirací v rapu a metalu, Carax staví spíš na opeře a namísto rozvleklých, zčásti nerýmovaných písní používá naopak nekonečné repetice téhož verše. Na straně druhé jde ale Annette klasickým muzikálům naproti poměrně přímočarým (a nutno dodat: relativně silným) příběhem o lásce a smrti. Očekával jsem větší artovou divočinu. Jediným opravdu ostře vybočujícím prvkem je nahrazení dítěte dřevěnou loutkou (což na konci filmu získá opodstatnění). Za "vizionářské" nebo "zásadní" dílo bych to neoznačil, ale celé ústřední trio (Driver, Cotillard, Hellberg) hraje jako o život a jistá nekompromisnost filmu nechybí. Už jen ve srovnání s několik let starým midcultem La La Land musí člověk nějakou tu hvězdu přidat. ()
Ve své podstatě drama s naprosto jednoduchým příběhem, jež ani jakožto muzikál asi mnoho cen za hudbu a zpěv nevyhraje, ale které se naprosto a zcela prodává skrze silný autorský otisk, špičkové herecké výkony a úžasně hravý snový vizuál kombinující filmovou a divadelní estetiku. Ta navíc není prvoplánová, ale leckdy pointuje i samotné vyprávění. Snímek vlnící se jako had, který se za každou cenu snaží převrátit divácká očekávání a a chce být všechno, jen ne všední mainstream. Připočtěme výbornou kameru, precizní one-shot scény a fakt, že mám zase jednou chuť si Adama Drivera zařadit mezi oblíbené herce. Tak silný jeho herecký výkon byl. A víte co? Já to udělám! ()
Óda na operu a hlavne divadelné dosky, čiastočná paródia na komerčné muzikály a komentár k vyprázdnenosti, repetitívnosti a povrchnosti zábavného priemyslu. Natočené a ozvučené priam vynikajúco, s do bodky presnými hereckými výkonmi (Adam Driver prekvapuje rok čo rok!), s fajn myšlienkou bábky/vlastného dieťaťa využívaného iba k osobnému prospechu. Ale aj keď to je natočené nádherne, tak v konečnom dôsledku dosť prázdne. Samotného príbehu a všetkých metafor (prakticky je tu jedna - s bábkou - tá ktorou sa film zaoberá celú druhú polovicu) je tu na 140 minútový film žalostne málo, a aj samotné emócie sa dostavia doslovne až v záverečných 5 minútach filmu. Dovtedy to je priveľmi do seba zahladená artovka, ktorá nemá toho toľko čo povedať ako sa na začiatku zdá. Tešil som sa, ale opäť raz presvedčil, že tvorba Leosa Caraxa ide mimo mňa. Aj keď Annette je z tých troch filmov, ktoré som od režiséra videl zatiaľ najlepším počinom, čo však neznamená, že s hodnotením dokážem ísť vyššie než na CELKOVO: 6/10 ()
Vnímám tu stejně jako v Holy Motors autobiografičnost a kladu si otázku, zda byla i v prvních třech Caraxových filmech. A jestli byla, nakolik je tenhle frackovitý pankáč pro mě opravdu tak zajímavý, abych se jeho autobiografiemi zabýval. Každopádně umí dělat přesné filmy s novátorskou estetikou, která je pop, ale občas ho přesáhne. Zde to bohužel nevyšlo. A to pro mě vůbec poprvé u něj: nezasáhlo, nesouhlasil jsem, neztotožnil se. Především hudba je tu aspoň z půlky špatná, nepěkně instrumentovaná, s uměle znějícími samply jak vykradenými z nějaké laciné počítačové hry, s nehezkým vedením hlasů uvnitř, příšernými unylými melodiemi. Tváří se sice stejně jako film jako hra na cosi (retro glamour?), ale postrádá narozdíl od filmových obrazů jakýkoliv dvojí plán - je prostě vyvařená, jalová (vzpomněl jsem si na I've seen it all z Dancer in the Dark - tam byla nadstavba aspoň v zapojení reálných zvuků). Imitace klasické hudby tu jsou na tom ještě hůř: mají slyšitelně laciné intonace, je to prostě kýč jak bitch a neschová se to ani za "vždyť je to naschvál." Většina je vysloveně nenapadnutá a trčí z toho trapnost. Občas mě chvilku bavily voicebandy, ale potenciál co to nabízelo nevyužily. Vydali-li to někde, kdo by to proboha poslouchal? A tedy film: nádherné obrazy, bohužel opět plastové - blue screen anebo co. Pokus natočit výpověď ve stylu Wese Andersona anebo posledních Greenawayů - prezentace v powerpointu. Obsah ani vtipný ani hluboký - a to i Holy Motors byly - nadhled nad vším tím marastem. Tady zbylo matné, kokainem čpící smutné gesto, digitální pustota, mapování vlastní ztráty, záznam jejího přeprodeje a trochu i přeprodej prázdnoty uvnitř sebe. Spousta plastového produktu reflektující - plastový produkt. "Proč bych vás měl bavit." ()
Několik dnů i nocí se bezradně snažím vtisknout Annette jakýkoliv smysl. Vždyť je to přece dílo nějakého evropského arthousu, které se dost zjevně nepodvoluje muzikálovým konvencím! Ten úvod přece nemohl být jen prázdným videoklipovým štěknutím. Jasně, že nic na první pohled tak banálního až prostého dnes už nikdo nemůže natočit. Nebo ano? Odpovědí nakonec budiž krajně nesrozumitelný ale dokonale výstižný komentář Dionýsa. Za sebe můžu dodat jen to, že pokud jsem nestrávil muzikál ani v této de- a re-konstruované podobě, nezbývá mi než nad žánrem definitivně zlomit hůl. ()
Jedinečné a odzbrojující v detailech, útrpné a únavné v celku. Ten film je stejný jako jeho titulní hrdinka – metaforický, místy znepokojivý, jindy podivně statický a skrz naskrz dřevěný. Velkolepé, pompézní divadlo života s výbornými herci, ale hudebně repetitivní, doslovné a emočně ohromně odtažité. Proč si to nepřiznat: až na výjimečná čísla (intro, Driverova antikomediální vystoupení) jsem poměrně trpěl. ()
Nějak se to nesešlo. Songy bratrů Maelových a Caraxova vize jako by nešly stejným směrem; některá čísla těžknou dlouhé minuty, jiná jen tak vesele odplují a nezapadnou nikam. Kreativita enormní, občasně to funguje i muzikálově, repetice v hudbě je navíc moje krevní skupina — ale nevím co si z toho odnést. Jádrem Annette je neobjevná tragická romance, navíc velmi naivně a hloupě odvyprávěná. Velká část symbolů je tak doslovná, až je to úsměvné, a Henry nemá ani přes ten všechen úporný herecký výpud Adama Drivera jako postava žádnou hloubku mimo "zírání do propasti". Díval jsem se do propasti dlouho, propast se dívala na mě, díval jsem se taky na břišáky Adama Drivera (což zabralo asi 20 % filmu), ale to bylo tak všechno. ()
S hudbou Sparks som nebol vopred oboznámený, na film som šiel skôr ako na nového Caraxa po deviatich rokoch - tým pádom som nemohol čakať nič konvenčné. Tak to i dopadlo - nekonvenčné je presne to slovo, ktoré najtrefnejšie popisuje to, čo sa tu udeje. Nadväzuje sa tu na muzikálovú i opernú tradíciu, jadro filmu je však (ako tu už niekto chytro napísal) "prapôvodné", jedinečné a originálne - pri takýchto dielach je diváctvo zákonite rozdelené na dve skupiny, nehovoriac o kritikoch, s ktorými to tiež bude mať ťažké. Každá druhá scéna akoby rozprávala trochu inou rečou, no i tak akoby zázrakom Annette ako celok funguje, najmä kvôli nespochybniteľnej zainteresovanosti a odovzdaniu všetkých zúčastnených (Sparks, Carax, fantastickí herci), ktorí tento film očividne milovali už pri vzniku a dávali mu zo seba všetko. Bezprostredne po dopozeraní sa mi z tohto vrstevnatého megaúletu (plného extravagantných režijných rozhodnutí) trochu točila hlava, po uležaní však musím skonštatovať, že som pravdepodobne nič podobné ešte nevidel - čo je takmer vždy pozitívum. Navyše OST mi tu hrá už tretí deň. Carax je endemit a one of a kind. Vďaka za zážitok. ()
Film je to nepochybně zvláštní a během něj jsem se občas necítila úplně příjemně, ale jako celek opravdová nádhera. ()
Zkrátit dvě úmorné stand-up sekvence, tak by byl film mnohem svižnější. Další zápor je možná to, že to tentokrát není takový art, jak by fanoušek Holy Motors čekal a chtěl. Soundtrack je fajn, herci jsou velmi cool a milovník absurdního humoru bude potěšen. ()
Caraxova tvorba se mi doposud vyhýbala (a nebo já jí) a ani do Annette se mi zpočátku - v očekávání nesnesitelného artu - nechtělo.Přeci jen je to muzikál,které zase nemám úplně v lásce a navíc má skoro dvě a půl hodiny.Realita mě nicméně překvapila a překvapila mě příjemně.Je to sice opravdu muzikál,ale písničky jsou fajn a v ději nijak neruší (a to se zpívá 90% času),navíc je ale Annette silným příběhem (nejen) o lásce a ještě k tomu nastavuje zrcadlo dnešní divné době a šoubyznysu obecně,Třešničkou je pak výkon Adama Drivera a osobně mě i na tak malém prostoru bavil Simon Helberg.Čtyři hvězdy nakonec ale Annette nedám,protože ta stopáž je prostě smrt a ke konci už sem mlel z posledního a měl sem co dělat abych vůbec dokoukal,jakkoliv mě opravdu zajímalo jak to celé dopadne....70% ()
Áno, vedel som, že tento muzikál bude proste "iný", ale tento štýl inakosti nie je nič pre mňa! Som veľký fanúšik muzikálov, tak som sa pochopiteľne celkom potešil, že príde nejaký závan originality či bizarnosti, ale toto bolo fakt mimo mňa. Adama Drivera celkovo moc nemusí, a v roli egocentrického Henryho mi bol priam odporný. Celkovo, celé toto "veľdielo" mi prišlo skôr odporné... Budem dúfať, že v budúcnosti sa "nový závan" originality prejaví nejakým vkusnejším a pre mňa pútavejším spôsobom. Po dlhej dobe dávam niečomu Odpad!, ale mne sa proste inak nedá... ()
Annette bych bez skrupulí nazvala filmem pro otrlého diváka, protože pokud se vám tento kousek netrefí do vkusu ani trochu, dost možná jste si lístek v kině zaplatili zbytečně. Já jsem to měla tak trochu jako na horské dráze, chvílemi mi to drásalo nervy, potom jsem tam zase viděla nějakou pěknou message nebo mi některá scéna polechtala bránici. Carax svým surrealistickým a nevšedním stylem, láskou k zelené barvě a bizarními výjevy šokoval už v předešlých snímcích, nicméně Annette spadá do úplně samostatné nezařaditelné kategorie, kterou nechápu jak jsem já se svou averzí k muzikálům dokázala přetrpět až do konce. Písně se zdají někdy tak extrémně otravné, ale zároveň tak nějak ladí do zbytku příběhu a troufám si říct, že právě proto, že Carax nenápadně nakusuje současná palčivá společenská témata a scénáristická hloubka je tentokrát oproti třeba Holy Motors podstatně hlubší, dokázala jsem ten snímek ocenit o něco víc. Nicméně, jsem si na 90% jistá, že pustit si tento film doma na bedně, tak ho pravděpodobně v půlce vypnu. Herecky to tady drží z převážné většiny na bedrech Driver, kterého ještě pořád pokládám za zajímavého herce, avšak nevím, jestli ho mám úplně v lásce. ()
Nevšední muzikál Annette je filmařsky i hudebně skvěle propracovaná tragická romance z divadelních prken, přičemž výborně funguje rovněž jako ostrá kritika umělého světa showbyznysu, v němž nezbývá místo pro opravdovou lásku. Rozhodně se nejedná o snímek, jenž osloví široké masy, ale diváky si určitě najde. Na své si tedy přijdou hlavně fanoušci skupiny Sparks a pak také příznivci Adama Drivera, který se zde představuje ve vrcholné herecké formě. (75%) ()
Trošku prilepšujem za oddanosť myšlienke, lebo je tu veľa spievania aj vtedy, keď by už fakt nemuselo (napr. keď postava hovorí "Nie"). Ale zase niektoré iné scény sú ohromne našlapané a plné filmárskej radosti a mágie. Ako séria videoklipov od interpreta, ktorého uznávate, ale nemáte zas tak radi. ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)
Zlatá palma festivalu v Cannes zná vítěze
Prestižní filmový festival ve francouzském Cannes se dnes v rámci ambiciózního post-covidového ročníku 2021 uchýlil ke svému poslednímu večeru a rozhodně nebyla nouze o překvapení. O jedno z nich se… (viac)