Svadba

Námetovo perfektné! Zahira a jej dilemy sa tiahnu prakticky celým filmom - a rozhodne jej niet čo závidieť. Dejovo to bolo miestami trochu strnulé a málo dramatické, ale svojim spôsobom si to udržalo takú realistickú esenciu. Na dialógoch by sa dalo ešte trochu popracovať, no emočne niet filmu čo vytknúť. Celkovo mám však dojem, že z daného námetu by sa dalo vyťažiť aj viac. Finálna scéna bola ... no proste zimomriavky. Silné 3* (takmer 4) (19.02.2024)

Opakované váhání nad prioritami vlastního osudu je v podání Liny El Arabi velmi citové a poctivé. Dilema volby mezi očekáváním původní rodiny, tradicí, závazkem k milovaným rodičům a na druhé straně svobodou, ať už je jakkoli neprozřetelná, je napínavé do poslední chvíle. Zahira vede boj proti vztahové jistotě, odmítá rutinu a snaží se oddělit lásku k rodině od touhy nepodvolit se. To, jak beznadějnou situaci prožívá, je ještě silnější, když na druhé misce vah není krom svobody nic. Silné a vzácné osobnosti mívají horlivý temperament, za což často platí vysokou daní bouřlivé konfrontace s vlastním svědomím. (16.02.2020)

No a co jako? My už tady všichni víme, jaké mají Muslimové problémy s náboženskou demagogií, tak co takhle začít ty filmy točit trochu jinak? Na mě to dělá dojem, že někde leží nějaká šablona, na kterou se přiloží nápad, obkreslí se, vrazí do promítačky a tradá - máme tady novou pecku, ze které si porotci cvrknou. Já teda nejsem porotce ani trošku, ale ze Svatby bych si necvrknul ani kdybych fakt potřeboval. Jediné, co mi film přinesl, byla bolest za krkem od kroucení hlavy nad tím, jak se někde ničí životy něčím, o čem se snad Bohové všech náboženských mančaftů shodnou, že by mělo život spíš otevírat. (11.10.2017)

Náhľad do života jednej z mnoho moslimských rodín žijúcich v Európe. Pochmúrny, no naopak zaujímavý dej párkrát vystriedali ľahšie scény, ktoré prichádzali v ten správny moment ako príjemné osvieženie. Záver nebol z môjho pohľadu určite predvídateľný, čo veľmi oceňujem. Herecké obsadenie patrilo ku veľmi dobrým, aj napriek ťažšiemu filmovému žánru. 80% (15.01.2018)

První záběr, stavějící nás bez okolků před holá fakta, když hlavní hrdinka vede „přijímací pohovor“ na potratové klinice, je sympaticky odvážný a věcný. Zbytek filmu už není ani jedno. Vypráví šablonotivý příběh o náboženských tradicích, které jsou – zejména pro muže – důležitější než individuální štěstí. Vypráví jej přitom nepříliš úsporně, velice předvídatelně a polopaticky (kdybychom to náhodou nepochopili z jejich osudu, vedou dvě ženské postavy pro jistotu dialog o tom, jak těžké to má žena v rodině lpící na tradicích). Perspektiva rodičů a bratra je zohledněna ne proto, abychom pro ni měli větší pochopení (jako třeba v nedávném Pěkně blbě), ale abychom chápali, že nic nechápali a více se obávali o Záhiru (dlouho jsem neviděl tak neobratné využití principu „Čechovovy pušky“). Svatba jen necitlivě stvrzuje stereotypní představu muslimů jako náboženských dogmatiků, kteří se zuby nehty brání ženské emancipaci a pokroku vůbec. Například loňský Hedi dokázal podobný vyprávěcí vzorec ozvláštnit civilním pojetím a politickým podtextem. Ve Strekerově melodramatickém filmu, který zná jen krajní polohy (hysterický otec, velké proslovy o ztrátě cti, odkazy na antickou tragédii), působí (a hraje) přirozeně pouze vynikající Lina El Arabi v hlavní roli. Bez ní bych opravdu obtížně hledal důvod, proč tuto Svatbu navštívit. 50% (04.10.2017)