Oktanový kult

Octane je ve svem subzanru hodne svezim dilkem s uzasnou atmosferou a skvele budovanym napetim. Celkove se mi ten napad s nehodami etc. (nechci vic vyzrazovat) libil, je pomerne originalni. Trochu bych filmu vytknul misty velkou prekombinovanost, nektera mista (kazatel v TV) byla mozna az prilis samoucelna. Presto jsem se skvele bavil a rozhodne potesi, ze je nechan velky prostor divakovi, aby si sam ujasnil, o co presne slo... (24.10.2005)

Podľa obálky tuctový teenagerský slasher, v skutočnosti niečo celkom, ale fakt celkom iné. Rozhodne netuctový, trochu mysteriózny, atmosférický, chcelo by sa povedať až "lynchovsky" zauzlovaný psychoušský horroro-thriller. A navyše - na skoro-upírsku nôtu. /Úplne všetko, čo mám rád.../ Ako to už ale v živote chodí, ambiciózne projekty zväčša nie sú odmeňované masovým standing ovation, o čom, žiaľ, svedčí aj hodnotenie na tomto sajte. (10.08.2006)

Psychotická dokumentární jízda o tom, čím se baví fanoušci Twilight sračky po nocích... anebo čím se baví objekty jejich uctívání, kterým jistá mormonská grafomanka nahání přísun čerstvé krve... anebo to možná bylo celý neskutečná blbost, ale přikovalo mě to ke gauči nejen proto, že můj syn zaujal svou oblíbenou pozici na břiše (ne na svém) a přehlédla jsem i obvyklou stupiditu postav v hororech - nejspíš bych do toho kabrioletu nastoupila taky. K hodnocení se neodvažuju, dokud ze mě nevyprchá podobný pocit nejistoty, jaký se mě jednou zmocnil, když jsem hlídala kluka z příbuzenstva a četla jsem vzkaz od jeho třídní učitelky v notýsku: "V pátek se místo vyučování uskuteční sběr slimáků na školních pozemcích. Děti s sebou nebudou potřebovat svačinu." (16.11.2011)

-"Slyšela jste někdy slova Ježíše Krista?" -"Slyšel jste někdy slova 'jděte do hajzlu'?" Budu k sobě upřímná. Už nikdy se na tenhle film nejspíš nepodívám znovu, ale ne proto, že by se mi tak zhnusil, ale právě proto, že mě takříkajíc dostal na kolena. Abych to nezkoukla znovu a nezjistila, že je to vlastně kapitulelní blbost. Na Octane jsem se dívala v rámci zkoukávání filmografie Jonathana Rhyse Meyerse a místní mdlé hodnocení se mi snažilo předem našeptat, že to nebude nic moc. Chyba lávky, opět se mi potvrdilo, že kromě toho, že se mi nelíbí masově oblíbené filmy, se mi taky líbí masově zavrhované filmy. Lehce hororová, silně psychotická atmosféra nočního putování od nehody k bufetu mi silně sedla do nálady. Místy jsem si opravdu začínala říkat, jestli ta maminka jenom trochu nepřebrala nebo nedobrala léků na halucinace. Škoda konkrétního konce, film si přímo říkal o víceznačné uzavření, které v úplném závěru přece jenom přišlo, ač slabší, než by mohlo být včasné típnutí o několik minut dřív. Nicméně pořád jsem tímhle zjevem tak nadšená, že bez uzardění dávám plný počet a ten filmem vyvolaný pocit nejistoty v sobě nechám rezonovat navždy. (30.05.2009)

Matka neschopná rozvedená žena, dcera nevděčná kráva, která si chce užívat života, a k tomu všemu podivná stopařka, co bude nejspíš magor. Poněkud halucinogenní film, který se snaží přesvědčit diváka, že vše je realita a současně se to hlavní hrdince asi zdá. V jednu chvíli se mi vybavil Tajemný let - jak jednoduché je udělat z někoho blázna. Jakmile došlo na krev, lekl jsem se, že půjde o nějakou odnož Stmívání, což se naštěstí nestalo. Klubový film se v závěru rozjede a z rozkolísané matky se stane hrdinka. (27.11.2012)