Legenda Studio Ypsilon

9/9 Přepestrá koláž z dějin Studia Ypsilon. Brala bych tento cyklus čistě jako užitečnou pomůcku, protože ukázky jsou skutečně dlouhé, ale nebýt vstupů klasika teatrologie Justa, mnoho bychom se nedozvěděli. Schmid má bohužel pramálo odstupu a Synkové byla věnována většina ukázek, až by se zdálo, že všichni ostatní se Ypsilonem jen mihli. Ale je to skvělá scéna a bylo by opravdu vhodné, aby se této liberecko-pražské legendě znovu dostalo více pozornosti. Neb i ta současnost stojí za pozornost. Pořád se zde můžeme setkat s těmi nejlepšími v čele s Kretschmerovou. A genius loci staví na spolupráci s takovými jmény, která už dnes známe výhradně solitérně: Sobota, Kačer, Havelka, Lábus, Eben, Poloczek, Dejdar, Schmitzer, Schorm, Kaiser, Lasica, Goldflam... Autentické komentáře velmi chybí od Kretschmerové a Kaisera. A naopak komentáře nové generace zatím působí velmi neorganicky. (12.10.2019)

Ypsilonku mám jako divadlo velmi ráda, možná to bude jejich alternativní atmosférou, improvizací, že jsou tam vlastně všichni přátelé. 🤍🤝🏻 Tento dokument fungování a vývoj Studia Ypsilon zmapoval velmi dobře. Každý rok u nich převládala jedna zásadní hra a tenhle přístup se mi hrozně líbí a baví mě. 👀Každá jejich hra působí promyšleně a obsahuje spoustu hudebních prvků, které samotné hře dají ještě větší profesionalitu a na Ypsilonce jejich hudebnost naprosto miluju. ✨Jana Schmida✨ jako režiséra velmi obdivuju, tak není divu, že mi učarovalo i jeho divadlo. Tento dokument bych doporučila všem, kdo o Ypsilonce vědí, kdo v ní na nějakém představení byli anebo si taky tak jako já Ypsilonku zamilovali. (02.10.2021)

Z divadla vyšli zajímavé osobnosti ale jejich poetika je pro mne z jiné galaxie... (18.07.2022)

Jejich představením jsem nikdy moc nerozuměl, ale naplňovala mě jako diváka jakýmsi rozechvěním, tušením nepoznaného. Schmidovým teoretickým úvahám ani dnes nerozumím, ale rozechvění zůstává. (14.11.2016)

Docela dost mě zklamal koncept tohoto dokumentu, nebylo to o Ypsilonce, ještě možná tak ze začátku, ale pak se v každém dílu věnuje prostor nejznamější hře dané dékady a ukázka zabírá poměrně velký prostor jednotlivých dílů a tenhle koncept mě fakt neseděl. Uznávám, že Ypsilonka je specifická a měla a má ve svém středu hodně kvalitních umělců. Zejména cením ty, co to s Janem Schmidem táhnou od Liberce. (07.09.2019)