Na prahu války

Typické pomalé, lyrické, autorské Malickovo rozjímání nad obyčejným životem, láskou, Bohem, válkou a především silou osobního přesvědčení mě svou poezií vtáhlo v první polovině, aby v té druhé spíš ubilo monotónností (střídáním nekonečného vězeňského utrpení muže a sousedského odsuzování / sedláckého soužení ženy, spojených již jen dopisy a modlitbami). Ke konci jsem sotva držel oči otevřené – aspoň abych obdivoval nádherné poetické obrázky přírody a širokoúhlou kameru jako celek. (16.08.2022)

Typický Malick. Tentokrát o hrůzách boje morálního jedince proti říši. Navíc kulisy Alp jsou krásnou kamerou využity dosyta. Silné, poetické, hrůzné. A hudba? Geniální. (22.06.2020)

Byly tam dobré momenty, ale na tak dlouhý film jich tam mohlo být i více. (13.01.2022)

Určitě ne film pro každého. Poetický, kde více než ze slov, člověk vycítí z výrazů ve tvářích herců a ze skvělé hudby. Příroda super, ale skoro každý pozná, že ne všechny scenérie jsou z rakouských Alp. Místy me štvala nepřeložená němčina. Úvodní intro s Howardovou hudbou emoční, a hlavně pro mě z celého filmu asi nejlepší sekvence. Místy tempo upadá ale v důsledku povedený film, který válku ukazuje z "nebojové" stránky, ikdyž hlavní hrdina svým postojem, alespoň jako jedinec, proti režimu vystupuje... (16.01.2022)

Zdrcující film o tom, jak společnost krutě trestá lidskou slušnost. Co mi nevyhovovalo, byla kamera, která chvíli nepostála, a dost pomalý styl vyprávění. (07.04.2020)

Asi jako Stezky slávy roztažené na zbytečně dvojnásobnou stopáž, moc divácký film to opět navzdory krásné filmařině i hudbě není. Nesmyslnost války je silnou výpovědí, o to víc, že snímek pramení ze skutečné smutné události, ale stejně bych dal raději přednost bezchybné klasice jako třeba Sophiině volbě. Chtěl bych zkrátka víc, ale musíme se smířit s tím, že Terrence Malick poslední dekádu točí filmy jen sám pro sebe. Kde jen ty časy strhující Tenké červené linie jsou... 65 %. (20.01.2020)

SPRECHEN VERBOTEN Je třeba konstatovat, že je Skrytý život po obrazové stránce dokonale vyrobený film. Kdyby byl jeho tvůrcem kdokoliv jiný než Terrence Malick, nešlo by se vyhnout podezření, že příběh nesložené přísahy věrnosti slouží jen jako záminka pro běhání po viewpointech na alpská údolí. Jenže Malickovi o konsekvence nezlomné křesťanské zásadovosti jde a zvolený způsob natáčení, kombinující v nestřídmých porcích úchvatné výjevy stvoření, rurálního života a inu, i toho ostatního, klade na diváka nemalé nároky nejspíš zcela vědomě. Pro Malicka jde o způsob, jak nechat diváky nést část břemene, které na sebe naložil hlavní hrdina Frantz (výjimečně proti národnímu socialismu naladěný August Diehl, jinak známý především slabostí pro karetní hry a uniformy SS - Hanební pancharti, Spojenci). Přes všechnu tu krásu a působivost schystává Malick těmi 174 minutami, směřujícímu rychlostí božích mlýnů, učiněné martyrium. A má to tak být. Tváří v tvář filmařské prozřetelnosti (včetně té Malickovy), odhodlané v mnoha směrech k autenticitě a k nemilosrdné zážitkové formě, zůstává rozum stát nad rozhodnutím nechat hrát německy hovořící herce z větší části (tedy ne všechny!) anglicky, včetně takových, jako když si "úspěšného světce" Franze Jägerstättera v Berlíně osobně odsoudí Bruno Ganz. Méně iritující, ale majiteli poučeného oka k pousmání jsou výjevy tvrdé rukodělné dřiny, odváděné berlínskými hereckými áčky na zjevně strojově obhospodařovávaných polnostech. Zvonění v uších, navozené nadmořskou výškou a tvrdou angličtinou pomáhají zahnat Bach, Beethoven, Handel, Dvořák, Gorecki, Kilar, Part, Schnitke. When you give up the idea of surviving at any price... a new light floods in. (27.06.2021)

Já si pořád říkal proč mi to těma nudnejma dlouhejma scénama, monologama a detailama na přírodu připomíná Tenkou červenou linii a pak to vidim (ta aspoň měla skvělý válečný scény a závěr se sebeobětováním dával smysl, ne jako tady). Dlouhej ucajdanej příběh jednoho idealisty, který si myslí, že svým “odbojem” spasí svět. Místo toho obětoval sebe a vlastně celou svou rodinu. Čím byl film delší, tím víc mě začínal hlavní “hrdina” srát a příběh nudit. Záběry z vesnice, kde místní burani nechávají rodině sežrat činy jejich otce mě taky nebavily. U sester chvíli člověk nevěděl která je která a ze začátku ani nebylo jasné, kdo co po kom chce. Starosta po Franzovi, manželka po Franzovi, sestra po Franzovi, Franz po všech ostatních. Velké zklamání. Hvězda za krásnou alpskou přírodu a obsazení, ale jinak naprostá ztráta času u rádoby uměleckého filmu s vyšším podtextem. (08.02.2022)

kokos vau masaker stal si zato ale kvoli detom to mal podpisat (22.07.2021)

"A darker time is coming and men will be more clever. They won't fight the truth, they'll just ignore it." (09.01.2022)

3,5  "Antikrist je chytrý. Využíva cnosť človeka, aby ho zviedol." Krásne poetický film s charakteristickým rukopisom Terrencea Malicka. Táto filmová báseň oplýva nádhernými obrazmi horského prostredia rakúskych Álp a je podfarbená výbornou hudbou Jamesa Newtona Howarda. To poetické rozprávanie je trochu naťahované, miestami stráca náboj (ale po chvíli sa vždy zase dostaví elektrošok) a občas tie myšlienky vyznievajú až banálne. Dlhšie som mal problém zvyknúť si na tento osobitý filmársky štýl, naladiť sa na rovnakú frekvenciu, ale keď sa tak stalo, bol som filmom úplne zhypnotizovaný. Ďalšie moje výhrady sú výsostne subjektívneho razenia. Dve hlavné postavy mi totiž neboli zrovna sympatické: Fani (Valerie Pachner) svojim mužatkovským vzhľadom a Franz (August Diehl) svojim veľmi čudným postojom náboženského fanatika. Veď ako môže niekto povýšiť svoje presvedčenie (a to len vonkajšie, vnútorné si mohol nejakým hlúpym podpisom kľudne zachovať) nad svoju rodinu? Argument, že by svojim podpisom urazil boha mi pripadá dosť hlúpy. Ale to je len môj čisto subjektívny názor. Film veľmi umne kladie túto otázku (Čo je viac?) a je na každom divákovi, aby si ju zodpovedal sám za seba. (13.01.2022)

Další kousek filmové poezie od Malicka, tentokrát musím říct, že jeden z těch nejlepších. Hutná atmosféra plná bezmoci, smutku, apatie a rezignovanosti, krásné scenérie rakouských Alp a docela dobrá podobizna člověka, který si chce zachovat svoji čest a přesvědčení a nepodvolí se něčemu, s čímž hrubě nesouhlasí. (18.08.2022)

No, vlastne mi na celom filme vadila "len" kamera...a to je sakra dosť, keď sa mám pozerať na skoro trojhodinový film. Príbeh má silu (hlavne posledná polhodina), je to o morálne silnom človeku, ktorý odmieta robiť veci, o ktorých si myslí, že sú zlé. Aj za cenu straty všetkého. Filmom prevládajú monológy a čítania z listov. Ale tá akčná, nestabilná a neustále poskakujúca kamera v takom kľudnom a pomalom filme proste nesedí. Ak chcel Malick experimentovať, alebo dosiahnuť efekt natáčania telefónom, tak to mu vyšlo, ja len nechápem prečo, akurát z toho bolia oči. Škoda inak schopného filmu. (30.08.2022)

Do you understand? I love you whatever comes (17.11.2022)

"Pašijový" film. (10.04.2020)

Franz žije jednoduchý život sedláka v idylických Alpách, ale odmítne narukovat do války za Hitlera načež to odskáče. Tříhodinový poetický film, který sice i přes svou délku nepřejde do nudy, ale pro běžného diváka těžko stravitelný - méně slov, umělecké dlouhé záběry, permanentní voiceover, bezvýchodnost tématu... August Diehl se tu sešel s Markovicsem jako v Ďáblově dílně, jediném rakouském oscarovém filmu, ale ten je o dvě třídy jinde. (06.12.2020)

Jakub Deml, Jan Čep a Jean-Claude Ruku-ti-nepodám. (07.02.2023)

Tříhodinová artovka o duševních projevech alpských obyvatel, kteří jsou daleko v divočině a přesto tak blízko hrůzostrašné mašinérii nacistického hnutí proti lidství, která z části zasáhne i je, nejen propagandou. Typické širokoúhle čočkovité snímání postav k maximálnímu zobrazení vnitřních pochodů častokrát na hranici únosnosti ve vězení či nevinné lehkosti bytí daleko na kopečkách mezi polemi. Konkrétně u tohoto Malickova filmu bych měl jeden sen. Zkrátit vyprávění a namíchat to se syrovým pohledem na ozbrojený střet třeba s Nolanovým pojetím boje o Berlin. To by byl teprve majstrštyk. 70% (16.07.2023)

Vydržela jsem to dvě hodiny a pak jsem to musela vypnout...To se prostě nedá vydržet...A nejlepší na tom všem je, že jsem vůbec nevěděla kdo to režíruje, ale celou dobu mi jelo v hlavě: "Proboha to je nějaký rakouský Terence Malick?"...Protože to je nejnudnější režisér všech dob a jeho filmy přímo nesnáším a začalo to Tenkou červenou linií, ze které jsem poprvé v životě odešla z kina...To pomalé tempo a ten hlavový komentář je prostě vražedný...Za mě 40% za kameru... (19.07.2020)

Zprvu jsem byl získán poetikou němých krajinných záběrů prokládaných korespondencí a vnitřními hovory. S uplynutím první třetiny mi začala vadit účelově nesrozumitelná rozvleklost, tažená meditativními pohledy na přírodu, využívanými až proteticky. Zdálo se mi, že když už se chtělo cosi vyjádřit a nebylo to možné, sáhlo se po další krásné variaci na téma Alpy. Filmem pulsuje síla autentického vypořádání se hrdiny s alibistickými „dějinami“, ale ta neudrží zmatenou tříhodinovou stopáž, na níž se sejdou scény už tak nějak známé odjinud, kde je téma svědomí vs. vlast probíráno koncentrovaněji. Hrdinovo svědomí nevděčná vlast nazývá zpupným. Tato vlast si vezme plody práce, vezme si i syna a pošle ho na frontu, staví lágry pro syny k tomu neochotné a tam demonstrativně, výhružně ničí inventář (rozbité umyvadlo), na který se vězni skládali v době, kdy je vlast škubala na svobodě. Je to nevděčná, prolhaná idea, kterou film obnažuje skvěle, aniž by k tomu potřeboval 3 hodiny divákova života. Je silný právě sporadicky, kolísá s dominancí prázdných míst. Taky není zrovna kdovíjak herecký: zoufalství, tíseň, bezradnost, strach se tu střídají takřka ve vší mimice a o víc si scénář ani neříká. Mé silné momenty jsou tyto - CITUJI. „Přišla temná doba, kdy lidé budou chytřejší. Nebudou pravdu potírat. Budou ji prostě ignorovat.“ Nebo: „Proč jsi nás stvořil?“ Jsme, můžeme tu být snad z rozmaru? Protože život s jeho selháním, nesvobodou, dilematy a absurditami přirozeně nabízí jen volbu mezi přijetím bezvýznamnosti všeho a neproniknutelné zlomyslnosti tvůrčí tyranie nad světem. „Máte právo tohle udělat?“ „Mám právo to neudělat?“ To vyjadřuje konflikt mezi autoritami, redukovatelnými na hodnotové hierarchie a posléze ultimátní pány těchto hierarchií: vlast proti svědomí. Hrdina má nakonec i zjevně, přes všechnu materiálně bezohlednou oběť rodiny, jíž důsledky svého rozhodnutí implicitně vnutí, pravdu v tom, jak svou neústupnost vysvětluje nezbytností. Někdo být takto neústupný musí, protože povolíme-li všichni, aby nám stát „svobodu“ velkoryse uděloval poté, co už ji jednou zastavil, a poučoval nás o našich vlastních potřebách a parametrech svědomí, má to bezbřehou extrapolaci a kývneme „císaři“ úplně na každý nesmysl, až jakékoli „svědomí“ zcela pozbude smyslu. PODOBNÉ: Cold Mountain/2003 (některé společné situace), Hacksaw Ridge/2016, Silence/2016 (konečné vyznění) / POROVNÁM S: Sophie Scholl - Die letzten Tage/2005 (24.10.2020)