Filmová hudba: dokument

Dokument, který se snaží v devadesáti minutách splnit tolik úkolů, že by na ně nevystačil ani desetidílný seriál. Hlavním cílem bylo zřejmě zmapovat dějiny filmové hudby počínaje povinným výrokem „silent films were never silent“ a konče Zimmerem, který zde v bordó saku a pruhovaných ponožkách vzpomíná na skladatelské legendy, které jej ovlivnily. Stejně tak na své předchůdce i žijící kolegy pějí chválu další současní umělci. Kromě toho říkají věty jako „hudba je srdcem a duší filmu“ a snaží se nás přesvědčit, že soundtracky dnešních blockbusterů jsou stále experimentálnější, načež vidíme záznam nahrávání hudby k Mimoňům. OK. Jako progresivní mladý umělec se ve filmu objeví Brian Tyler, jehož tvorba je pro mne spíš výborným důkazním materiálem k videoeseji o zapomenutelnosti hudby k marvelovským filmům (The Marvel Symphonic Universe). Zmínka o šibeničních termínech, v nichž někteří současní skladatelé musí dokončovat svou práci, je pak zaonačena tak, že díky špičkovým technologiím a profesionalitě všech zapojených nejde o žádný problém. Do toho jsou velmi zjednodušeně vysvětlovány základní pojmy jako hudební motiv (a způsoby jeho použití) nebo rozdíl mezi melodií a rytmem a útržkovitě je nám přiblížen vznik soundtracku od prvního setkání s režisérem po nahrávání ve studiu (což je třeba fascinující proces, který by si zasloužil samostatný, soustředěný dokument). Jako kdyby velká tematická šíře, vedoucí k ještě větší plytkosti, nebyla dostačující, jedna vědkyně a Moby (no kidding) rozebírají, co se během poslechu hudby děje v našem mozku. Přestože jde o roztěkaný, sebechvalný, sebedojímavý a pramálo objevný dokument (zvlášť pokud trochu sledujete bonusové materiály na DVD, případně máte přečtené výborné Dějiny filmové hudby), který navíc vytváří dojem, že kromě Morriconeho neexistují žádní významní skladatelé pracující mimo hollywoodský mainstream, jako zrychlený průlet dějinami (americké) filmové hudby jej lze akceptovat. Raději si ale na YouTube najděte videa jako „Steven Spielberg with John Williams talk about the soundtracks for E.T. and Jaws“, z nichž jsou ve filmu použity jenom krátké ukázky. Dozvíte se toho z nich podstatně víc. (20.11.2017)

O filmové hudbě by se dal natočit seriál a stejně by to bylo málo. Je jasné, že devadesátiminutový dokument může pouze stručně projet historii filmové hudby a pozastavit se nad několika legendárními hudebními motivy. Je sice škoda, že se v dokumentu neobjevil například James Newton Howard, Clint Mansell nebo Alan Silvestri, ale holt dostali prostor jiní. Dokument sice až tolik objevných informací nepřináší, ale je prostě fajn si připomenout několik známých hudebních motivů a poslechnout si komentáře samotných autorů či jejich kolegů z branže. (15.01.2018)

Nedovedu slovy vyjádřit, jak moc si vychutnávám okamžiky, kdy mohu sledovat a obdivovat někoho, kdo je v určité činnosti lepší než já. Něco takového nastává opravdu zřídka, protože jsem, při vší skromnosti, multitalentovaný a multiúžasný. O to více si to poté užívám. Dokument se mi moc líbil, sice vše sledujete jen z rychlíku, ale vůbec mi to nevadilo. 90minutový pastva pro uši. Sledujete a posloucháte mistry všech mistrů a jejich díla, která tu budou tak dlouho, jako lidstvo samotné. K tomu všemu se na place sem tam objeví nějaká zajímavá zajímavost. Hrozně mě bavilo, kterak dovedli pánové pojmenovávat pocity, jaké diváci při poslechu hudby prožívali. Opravdu krásné. 90minutové Zimmermriavky nemohu hodnotit jinak než plnou náloží. Nebylo to jen krásné, nýbrž i inspirující. Děkuji a přeji pánům pevné zdraví a ať filmový svět ještě trošku stihnou obohatit. (30.04.2018)

I když nejsem zrovna ten, kdo pozná podle prvních několika tónů, o jakou hudbu, k jakému filmu se jedná a kdo ji napsal, přesto si myslím, že je hudba naprosto nedílnou a nezbytnou součástí filmu. Tenhle dokument to dokazuje a dokáže vás upozornit i na to, co možná někdy nevnímáte. Hudba je prostě nezbytná součást filmu. (30.01.2018)

,,SÚČASNOSŤ PATRÍ HANSOVI ZIMMEROVI. PREVALCUJE VŠETKO." __ Najzásadnejšou otázkou, ktorá ovplyvnila aj moje hodnotenie je: pre koho je tento dokument vlastne určený a čo chce povedať? Poslucháči a fanúšikovia filmovej hudby gro, ktoré v dokumente odznie už dobre poznajú. Nováčikovia v danej oblasti budú zase z jej históriou, predstaviteľmi a ich najzásadnejšími dielami iba letmo oboznámení a prinajlepšom si urobia predstavu ako sa v danej oblasti začať orientovať. Stručné predstavenie popredných klasikov ako Steiner (revolučný King Kong), Morricone (výlučne spojený iba so spaghetti westernom), Williams (opäť revolučné Star Wars, Superman, Indiana Jones, E.T.) alebo Goldsmith (Planéta opíc, Čínska štvrť) je paradoxne zaujímavejšie než vyjadrenie skladateľov snažiacich sa opísať svoj mimoriadny prístup ku každej práci, pričom prakticky všetci hovoria to isté a pritom ešte nezabudnú pochváliť svoje priemerné a ledva počúvateĺné soundtracky (prečo by som mal počúvať bezmyšlienkovo dunivú a emocionálne prázdnu hudbu Junkie XL pre Mad Maxa?) a zbytočné reči psychologičky o tom, ako vie hudba ovplyvniť vnímanie diváka, keďže je to jasné. Napokon ma ešte odrovnalo priznanie o zisťovaní, či si diváci na toaletách pískajú absolútne nezapamätateľné a prevarené melódie ku súčasným akčným blokbusterom. Mne sa zase opakovane stalo, že som na WC v Cinema City opakovane pri vykonávaní potreby počul Morriconeho ,,L´ecstasi dell´ oro", čo vždy príjemne okorenilo návštevu biografu. Niekedy okolo rokov 2003-2004 vysielala ČT 2 počas sobotných poobedí dokumentárny seriál o filmovej hudbe, ktorý bol spracovaný podstatne zaujímavejšie rozoberaním konkrétnych ukážok. Škoda, že si nepamätám jeho názov... (100. hodnotenie, 16. komentár k filmu) (04.08.2018)