Oasis: Supersonic

Velmi se mi líbila forma zpracování. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl lépe zpracovaný hudební dokument. Od vynikajících animací až po poutavá domácí videa. Příběh je rovněž vystavěn dost kvalitně a po nějaké půlhodince se v kapele orientuje i člověk, který o ní slyšel poprvé jako já. Dost mě překvapilo, že se členové kapely dožili dnešku, vzhledem k jejich způsobu života. Od hojného užívání drog až po menší šarvátky uvnitř kapely. Důvod, proč jsem se u dokumentu trošku nudil je velice prostý. Tato kapela mi prostě není sympatická. Od nezajímavých členů až po nezajímavou hudbu. Za celou dobu zazněly 3 pěkné písničky. Jsem rád, že jsem byl obohacen o nové informace o slavné kapele, ale vlhkost v kalhotkách či erekci v trenclích přenechám jiným. (29.03.2017)

Dokument prínosný, ale samotné hodnoty, ktoré predstavuje kapela, a ktoré členovia odhalujú, sú totálne choré a staromódne. Práve preto už nikdy kapela nedosiahla na výšiny z 96.-ho. Nie kôli internetu... ;) Nebyť tohoto dokumentu, hľadím na Oasis aj naďalej ako na plnohodnotnú ikonu rocknrollu. Nebudem opisovať, čo za hodnoty sa mi nepáčia, nakoľko pre niekoho môžu byť práve tie imponujúce. (10.12.2016)

Oasis jsou poslední rock'n'rollovou kapelou, která fakt za něco stála, dokonalý texty, krásný melodie (obé Noel), skvělý live performance (Liam), prostě The Beatles mojí generace, d'you know, what I mean? Přestože se musím pořád smát, když tuhle partu zmrdů neustále osočují, že svojí kariéru postavili na vykrádačkách Beatlů- páč když už, tak Oasis jsou mix Sex Pistols (vždycky měli punkový základy) a The Who (anžto nejoblíbenější kapely Noela), nic na tom nemění fakt, že si Liam tak moc rád hraje na Johna Lennona, d'you know, what I mean? K samotnýmu dokumentu bych měl pouze dvě výhrady- škoda, že se tvůrci zaměřili i na rodinnou nepohodu Gallagherových (otec sadista a bla bla bla), namísto toho, aby víc kecali o muzice (to, že film končí monstrkoncertem v Knebworthu a úplně ignoruje "nový" Oasis rokem 2000 počínaje a jejich úplným(?) koncem v roce 2009, je na pěst), díky tak Noelovi, který se tomuhle tématu vždycky vyhýbal s tím "že to prostě nikoho nezajímá", d'you know, what I mean? No a pak ještě ten fakt, že Liam i Noel film doprovází pouze audiovizuálně, což je sice fajn, ale zároveň je to takové divné, jsou situace (a vzpomínky), kdy bych moc rád viděl, jak se u toho chlapci tváří, d'you know, what I mean? Jinak dokument se spíš zaměřuje na emocionální stránku historie Oasis, desky tu představí všehovšudy dvě (Morning Glory musela být hrozná prdel nahrávat, hlavně pro Noela, hehe), naopak pocit, jaký to je, být Rock'n'Roll Star, se tu představí v iks verzích, d'you know, what I mean? Ale vlastně proč ne... It's just Rock'n'Roll. "Co? Ptáte se, jestli mám radost? Hele, mám 87 milionů v bance. Mám Rolls Royce, mám tři stalkery, a budu na pamětní desce Manchesteru City. Jsem součást nejlepší kapely na světě. A jestli jsem spokojený? Ne, nejsem! Chci víc!!!" (29.11.2016)

V cestě za dotaženým filmovým konceptem se z toho vytratila pravdivost. Vynechaní lidé, vynechané skutečnosti, žádná sebereflexe - paradoxně mi to nikdy nevadilo, ale to jsem si na základě útržkovitých informací skládal během let příběh téhle skupiny sám - s tím dobrým i zlým. Film Supersonic ale ve dvou hodinách odvypráví dokonalou pohádku, ve které už na podstatné detaily nebo kontext doby není místo. (22.03.2017)

Dokument o jednej z najpopulárnejších britských skupín som si pozrela ako takmer úplný neznalec - akokoľvek hlúpo to bude znieť, chcela som sa dozvedieť niečo o vzniku piesne Wonderwall. A o necelý rok tu sedím a bojujem s tým, aby som napísala objektívny komentár o tomto dokumente, ktorý som si pozrela druhýkrát, ale zrejme sa mi to aj tak nepodarí, takže ako by povedali Gallagherovci: fuck it. Do týchto dvoch svojských bratov, ktorí sa nerozprávali niekoľko rokov, som sa zamilovala asi na sté počutie, no za to poriadne. Nesúhlasím s ich názormi ani s ich hodnotami - ale ani jedno z toho nezastrie fakt, že jeden z nich patrí k najlepším spevákom a druhý k textárom. No aby som povedala niečo aj k Whitecrossovmu dielu - Supersonic je veľmi atmosfericky spracovaný, miestami na úkor prehľadnosti, ale práve za tú sálajúcu atmosféru 90. rokov mu to odpustím. Škoda, že režisér nepochopiteľne nespomenul ani slovko o osude skupiny po roku 2000... Prečo, to už asi nezistím. Pustite si Supersonic aj v prípade, že fanúšikom nie ste; Liam a Noel vás za 122 minút stiahnu na svoju stranu. :) (30.01.2018)