Júri!!! on ICE

Heh, tohle bude obtížné. Ale popořadě. Nejprve budu muset se sklonit před tím, jak se povedlo krasobruslení vyobrazit. Jsem v tomhle sportovním oboru laikem, ale i tak jsem si rukou přejížděl po bradě, jak zvládnou animovat jízdu na ledě a pracovat s hudbou. Obě pasáže se zadařily na známku nejvyšší a i když si sem tam pomohli při skocích malinko jednodušší kresbou, mělo to stále úroveň. Pobavil mě i pohled do zákulisí závodů. Nejsem si jistý, jestli jsou krasobruslaří takoví narcisové, co se takhle často fotí a sežrali by svůj odraz na ledě, ale seriálu jsem to naprosto věřil (reakce "kamarád nedošel, tak si jdu udělat selfíčko se Sagrada Família" mě donutila vyprsknout). Je jasný, že když tu máme sportovní žánr, kde estetika je alfa omega, tak je nutné mít adekvátní animaci a tu dostáváme. Kde se pro mě lámal chleba, jsou postavy a děj. Viktor, i přes všechny jeho excentrické reakce, téměř až infantilní projevy a místama, no, naturalisticky nekorektními pohyby a chováním, je skvělý, vážně. Věřil jsem mu jeho dojetí, zápal, jak si užívá svoji pozici a co chce Yurimu předat. Nechci být xenofob, ale není to jedna z prvních pozitivních ruských postav? Jenže jeho svěřenec Yuri svůj příběhový závod nezajel nejlépe. Nelíbil se mi jeho rychlý vzestup nahoru. Nelíbila se mi jeho nesourodost, kde by se lekl i slunéčka sedmitečného a o pár vteřin později zajede jízdu života. Jenže až jeho finální rozhodovací salto mortale v posledních 2 epizodách ho shazuje do vod postav děsivě nerozhodných, melancholicky přepálených a na jeho věk hrůzostrašně nesamostatných. S dějem to bohužel není o tolik lepší. Zábavný, ale pro mě až moc krátký úvod se brzo přelije do repetivního závodění, kde je málo humoru, málo napětí (na můj vkus se málo kazí a výkony se šponují výs a výš, až není kam), málo času na představení dalších postav (vyjma druhého Yuria) a závěr je hodně předvídatelný. Výjimečně jsem toho názoru, že Yuri!!! on Ice by slušelo víc dílů. Samotná kapitola budiž i vztah Yuriho a Viktora, který ať už je mile otcovský, tak je pro mě předimenzovaný na hranu homosexuality. A to mě přivádí k závěru, že Yuri!!! on Ice bude jeden ze seriálů, jehož hodnocení bude genderové. Zajímala by mě statistika, ale vsadil bych se, že ženy budou dávat zdějším krasobruslařům vyšší známky. Pro mě to byl upřímný, v rámci sportovního šuplíku velmi povedený anime, jehož krátký program (až moc krátký) zvládl obstojně i díky již zmíněným detailům typu český krasobruslař anebo dobře vyslovované cizí mluvě (malinko mě jen prudil zvuk mrskání biče při skocích anebo nepochopitelně necitlivý telefonát během závodu). Jaká bude volná jízda? (13.01.2017)

We were born to make history! Protože tohle je opravdu historický okamžik, kdy se anime o krasobruslení dostává na zasloužené výsluní a jeho kvality jsou tak silné, že možná donutí i někoho, kdo intenzivně odvrhuje cokoli co jen zavání jakýmkoli romantickým napětím mezi 2 muži k tomu, aby nejen že seriál dokoukal, ale ještě přidal i vysoké hodnocení. Nevěříte? Zkuste! Ale pojďme to vzít od začátku. Začnu openingem, který je dle mého tím nejlepším z této sezóny (hlavně mě baví ta energie a intenzita té hudby) a ending je také hodně dobrý. Ona vůbec většina hudebních motivů (během čísel), ať již těch klasických nebo i originálních je velmi dobře zvolená. Přiznám třeba, že se mi hodně líbila píseň "King JJ". Pak tu máme animaci a řekněme si otevřeně, je nádherná. Musím potvrdit, že vyobrazení pohybu a především krasobruslařských čísel je opravdu velmi dobré. Nejen že to působí plynule, ale i realisticky a i předváděné skoky (lutz, flip, toeloop..) jsou velmi pěkně a dost dobře vyobrazené. Dál je to občas i docela vtipné, sice to nejsou vtípky, že by se člověk za břicho popadal, ale rozhodně dokáží vyloudit úsměv. Charaktery jsou také zajímavé a sympatické a nejlepší je jednoznačně Viktor, ovšem asi každý ze zdejších pánů má nějaké své kouzlo i svůj krátký příběh a tak si každý najde někoho, kdo se mu bude zamlouvat a je jedno, jestli to bude první český anime krasobruslař, "Král" JJ, mladík Pitchit... Zkrátka je z čeho vybírat. Co se hlavních hrdinů týká, tak zde máme přirozený vývoj nejen v rovině jednotlivých charakterů, ale i v rovině vztahů mezilidských. Postavy se postupně stále více otevírají, zlepšují se, získávají různé nové motivace a zároveň pracují na svých vzájemných vztazích. Tedy i z hlediska vývoje dosti komplexní podívaná. Příběh je vcelku předvídatelný, ale vzhledem k faktu, jak je to podané nějak nejde si to neužívat a hrdinům nefandit. Dál je tu ta celková realističnost. Už jste viděli anime, kde se mluví opravdu na úrovni Francouzsky nebo třeba Rusky? Když si vzpomenu na Japangličtinu, která se na mě hrne z mnoha jiných titulů a srovnám ji s tím, jak jsou tady předváděné jednotlivé jazyky, pak si tady prostě opravdu dali záležet a i tohle by se mělo ocenit! Stejně tak prostředí jednotlivých závodů a zázemí... Co se týká fanservisu pro holky, tak ano, některé momenty jsou velmi intenzivní a jsou tam chvíle, které mě osobně nic neříkaly a obešel bych se bez nich, ale pro anime jsou dle mého podstatné, protože i to je ten vývoj charakterů a vztahů... Rozhodování bylo nakonec těžké, protože ono to objektivně na těch 5* v mnoha aspektech prostě je, ale můj čistý subjektivní dojem vychází nakonec celkem jen na 8,4/10 (08.10.2016)

Toto je rozhodně můj anime favorit roku 2016. Že jsem se po dlouhém váhání rozhodla na seriál podívat, nelituju ani co by se za nehet vešlo! Když mi k němu zabrousí mysl, přeskakuju do fangirl módu a neváhám vykřiknout, že je to přímo poklad seslaný z nebes! Mám takovou teorii. Když se zaběhne nový žánr a křivka jeho popularity se blíží k vrcholku, objeví se seriál, jenž drahému žánru uštědří kopanec, že se div nezačne kutálet z kopce. Seriál zdánlivě plní všechna nepsaná pravidla na výbornou; dotahuje je nejen do extrému, ale až za hranici. Tak nám mecha žánr přinesl Gurren Lagann, mahó šódžo Madoku, únosy do fantasy světů vyplodily Re:Zero... a žánr sportovního anime pro slintající puberťačky vyústil v Yuri!!! on ice. Seriál nás nešetří. Hned v prvních minutách nás omráčí supersamcem Viktorem a první epizoda nastíní, kam se celá záležitost bude ubírat. Jenže nakonec nic není úplně tak, jak byste to čekali od žánrových předchůdců. Takže proč toto není označené jako shonen-ai? Odpověď je absurdně prostá. Protože toto je sportovní anime. Centrem pozornosti zde není fanservis, ale krasobruslařský šampionát. Vztah Viktora a Yuriho není míněn jako pastva pro oči yaoistek (i když výsledek může být stejný), nýbrž jako představení realistického, přirozeně se vyvíjejícího vztahu dvou lidí. Bez nadsázky. Bez nálepky. A já tleskám a roním slzy dojetí. Jen tak dál, Japonsko! >confirmed: YoI saved 2016 (25.11.2016)

Kdo by to čekal? To, co se původně jevilo jako variace Free! na ledě, se nakonec vyklubalo v jeden z objektivně nejlepších kousků poslední doby. Největší pozornost si už od začátku zaslouží animace, která mi hned první scénou vyrazila dech. Opravdu, tak nádhernou, plynulou animaci už jsem hodně dlouho neviděla. Též soundtrack je božský ("Yuri on Ice" vhání slzy do očí i na po sté) a ending je taky hodně fajn (hlavně ten z 10. dílu je geniální :D). Kapitola sama pro sebe jsou postavy. Především Viktor a Yuuri jsou naprosto skvělí, propracovaní a sympatičtí a nejde jim nefandit, ale třeba takového Phichita si taky nejde nezamilovat. V neposlední řadě tento kousek ještě pěkně boří nejen genderové stereotypy, ale i vyobrazení homosexuálních vztahů (nejen) v anime. Prostě ve výsledku je pro mě Yaoi!!! on Ice jednoznačně nejlepší novinkou tohoto roku a nemůžu se dočkat pokračování. Lehce subjektivně, ale za všechny ty emoce a ukápnuté slzy zaslouženě 10/10 Poznámka: hurá za první českou anime postavu Poznámka 2: anglický dabing FTW (Golden Boy hadra :D) (08.10.2016)

Čarokrásná animace bruslí, ledu, sněhu a ladnosti všech pohybů, která sice jde dohromady s okouzlující kariérní pohádkou titulního útlocitného hrdiny, ale už si příliš nerozumí s pár vedlejšími odbočkami. Motivace dalších postav mi totiž doteď přijdou trochu mimo a ať už jeden soupeř romanticky touží po životě se svojí sestrou nebo jiný zase při každé povedené jízdě orgasticky vzdychá (a nejen vzdychá), je mi to nepříjemné, i když jsem s anime absolvoval už ledacos. Nižší hodnocení mě tak nakonec hodně mrzí, protože je mi seriál sympatický už svým vznikem, nadšenou fanouškovskou základnou nebo vzácným úkazem českého sportovce v asijském počinu. Emil Nekola je můj hrdina a to, že je jeho jméno inspirováno legendárním Čechoslovákem Ondrejem Nepelou je tak srdečné pomrknutí, že rád odpustím i minimální prostor právě pro tohoto závodníka. Počáteční nadšení z každého závodu opadne, nedokreslené vztahy mezi oběma Juriji nebo mezi nimi a jejich trenérem mi dávají pocit, že z každé epizody vidím jen polovinu a jediným důvodem, proč jsem do poslední chvíle chtěl při bodování rozhodčích vytasit i čtvrtou hvězdu, zůstává zase onen zmíněný audiovizuál. Jakmile hudba souzní s obrazem nebo dokonce publikum začne zpívat, jihnu během jediné vteřiny. Ve srovnání s nemalým očekáváním je to ale nakonec o pár desetinných čísel málo. (26.12.2022)