In den Tiefen des Infernos
VOD (1)
Obsahy(1)
Najnovší dokumentárny film uznávaného režiséra Wernera Herzoga zavedie divákov do rôznych kútov našej planéty, aby odkryl časť pravdy o našej minulosti a ukázal akú dôležitú úlohu vo formovaní prostredia zohrali a dodnes zohrávajú aktívne sopky. Spolu s vulkanológom z Cambridgeskej univerzity Cliveom Oppenheimerom nás režisér zoznámi s ostrovom Ambrym a silnou mystickou stránkou, ktorú sopka zohráva v životoch miestnych obyvateľov. Dostaneme sa i do nehostinnej Antarktídy, Indonézie posiatej činnými sopkami, do Etiópie, kde spoločne odkrývali pozostatky 100 000 rokov starej kostry pračloveka. Dozvieme sa viac o histórii sopečných erupcií na Islande a na konci sa divákovi naskytne i unikátny pohľad do Severnej Kórei, kde tunajšiemu režimu pomáha udržiavať všadeprítomnú propagandu jedna z najväčších nečinných sopiek súčasnosti. (Furmi)
(viac)Videá (1)
Recenzie (12)
Noo, zase docela síla.. Tentokrát je naprosto klíčové jak Werner dokázal několik různorodých lokalit v různých časových rovinách a s naprosto různými příběhy (a mythologiemi) okolo dramaturgicky stmelit v jeden konzistentní film s hlavou a patou. Sopky se svou aktivní i spící sílou budí respekt a hovoří samy za sebe, ale Herzogovy dokumenty jsou tak jedinečné a silné právě proto, že on umí pomoci mozaiky barvitých charakterů zobrazit to hemžení okolo nosného tématu. Tentokrát tu máme domorodce věřící v absurdní návrat amerického vojáka, stavitelé slepičího kostela, archeology mazlící se s kusy zkamenělých koster a severokorejské studenty zpívající sopce. Právě skrze tyhle potrhlé, zvláštní a vášnivé postavy se Werner dostává (zase a znovu) až na dřeň lidskosti.... Část o severní Korei je kapitola sama pro sebe. Werner ukazuje obrovský respekt a jeho výpověď, jakkoliv je kritická, netrpí povýšeností, senzacechtivostí a prvoplánovým odsuzováním (což je neduh drtivé většiny té hrstky dokumentů které se SK zabývají).......... Osobně bych uvítal více atmosférických sekvencí kdy kamera "jen" sleduje energii sopek za doprovodu sugestivní hudby. Možná proto mě "Encounters at the End of the World" nebo "Cave of Forgotten Dreams" strhly o kousek více, a jen proto abych je vyzdvihnul nepřilepím zde i tu pátou rudou (i když by si ji tenhle film asi zasloužil). ()
Už netúžim nazrieť do lávového kráteru sopky. Tento dokument mi tento zážitok sprostredkoval v toľkej miere, že to môže prekonať fakt už len priama osobná skúsenosť... keby som ale po takej naďalej túžil, znamenalo by to, že som prd pochopil. Áno, najobyčajnejšia pokora je to, o čo tu kráča. A Herzog nemá v tom, čo robí - a v prístupe k témam, ktoré si vyberá - konkurenciu! (podobný pocit, okrem celej škály iných najsilnejších pocitov, som mal aj z jeho Jaskyne zabudnutých snov... a nakoniec vlastne aj z Grizzly Mana) ()
Nemilé překvapení. Zatímco z každého Herzogova fikčního filmu mám poněkud strach, nakolik budu schopný se na něj napojit, u jeho dokumentů je pro mě souznění železnou jistotou. Ale tady je podivně nesoustředěný - výpravy do Etiopie a KLDR jsou prakticky mimo téma a nenapadá mě, i při tom, že Wernerovy odbočky znám, jak souvisí s rozebíráním vulkánů. Těch momentů, kdy Wernerova slova na pozadí hrůzostrašně nádherných obrazů budí až náboženskou bázeň, tu několik je - ale je jich překvapivě málo. Vzhledem k tomu že díky Snění o propojeném světě, Happy People, Jeskyni zapomenutých snů a Into the Abyss považuju Herzoga-dokumentaristu i v poslední dekádě za filmaře v plné síle, se s tímhle promarněným a roztěkaným materiálem nemůžu smířit. Ačkoliv respekt k tomu, že ve svém věku nakukuje do aktivní sopky, tu jistě je. ()
Pomalý, vtahující, vystavený na volných asociacích. Werner Herzog nedává žádný klíč k fenoménu sopek. Sám tak nějak fascinovaně přelétá mezi tématy rozkročenými mezi kulturně-politickým dopadem vulkánů na různých místech planety, a hypnotizujícími pohledy do vřící lávy. Není to klasicky vystavený film, ale klade na diváka i určité (těžko definovatelné) nároky. Důkazem toho je pasáž s výstředním vědcem hledajícím kosti našich předků v súdánské poušti. Na první pohled jen poťouchlá epizoda však ilustruje naši malost vůči titánským silám přírody ovlivňujícím náš svět, a naši nikdy nekončící snahu poskládat si z nahodile rozházených střípků alespoň nějakou představu o našem světě. A takový je i Herzogův dokument. ()
Vypadá to, že dokumenty s delší stopáží, než 50 minut si s sebou nesou už tradiční neduh, který spočívá v tom, že autor často odbočuje od tématu a ztrácí tak divákovu pozornost. Což je bohužel tento případ. Názorným příkladem je scéna, v níž vulkanolog Clive Oppenheimer stojící vedle jezera Toba vypráví o gigantické erupci stejnojmenného supervulkánu, což jsem sledoval s velkým zaujetím. Záhy však přišla nepříjemná studená sprcha v podobě hledání fosilních pozůstatků hominidů v Africe. O mytologii kolem sopek,u kterých Herzog až příliš dlouho zachytává tradice lidí žijících v tamních oblastech, ani nemluvě. Z technického hlediska Inferno vůbec nestrádá, ale přesto ho musím označit za podivný bizár, který se primárně nevěnuje tomu, co jsem očekával. ()
Galéria (14)
Fotka © Netflix
Reklama