Zabitie posvätného jeleňa

Mám pocit jako kdyby byl Humr jakýsi Lanthimosův špatný vtip, jelikož jeho následující film je jiný kafe. Vše je lepší: Herecké výkony jsou perfektní a především Farrell a Keoghan hrají v plné síle. Jak mi u Humra přišlo, že už sami herci látce nevěří a prostě odříkávají repliky, tady všichni hrají v plné síle. Scénář daleko více funguje a nepůsobí jako výsměch. Napětí, nepříjemný pocit.... k dokonalosti to má pořád daleko, po první půlce jsou vlastně všechny karty rozdány a Lanthimos jako by nevěděl kudy dál, po Humrovi ale ukázal, že na to má a sledovat jeho kariéru budu. (31.08.2018)

Lanthimos po svém weird období aktivoval vnitřní řeckou sudbu a s Efthymisem Filippou zkřížili bytový horor a antickou tragédii. Kamera, která se vznáší nad hrdiny jako zlomyslná hrozba, nezaměnitelně mechanické herecké výkony, démonický Barry Keoghan a morálně hraniční druhá polovina, které je nejkrutější (a nejméně satirická) ze všech Lanthimosových filmů. Co před tím přicházelo zevnitř divných komunit, je na hrdiny nyní nepochopitelně uvaleno shůry. Nad rozuzlením a smyslem téhle brutální klinické verze Sofiiny volby se bude asi dlouze diskutovat – faktem zůstává, že tón a skličující atmosféra dělá z Posvátného jelena skutečný horor. Trier s akutním záchvatem sociopatie. (27.05.2017)

U gréckeho režiséra YORGOSA LANTHIMOSA si nemôžete byť nikdy istí, čo sa na vás chystá, je nepredvídateľný, s extrémnym dôrazom na hĺbku OBRAZU, ako v legendárnom HORORE STANLEYHO KUBRICKA : THE SHINING, ktorý jednak patrí medzi jeho obľúbené, alebo taktiež si treba všímať ďalšiu vec, a to používanie STEADICAMu, vďaka čomu sa vytvára extrémne nepríjemná atmosféra, z ktorej niet úniku. K tomuto pridávam tvorbu rakúskeho provokatéra MICHAELA HANEKEHO, a jeho typický ROZKLAD RODINY. Nechcem sa chváliť, lebo samochvála smrdí, ale dokonalo poznám filmy, ktoré režíroval, a je v nich bádať postupná, nekompromisná štúdia, že aj dobre situovaná família sa môže zo dňa na deň prebudiť do živej, nočnej mory. V zabití posvätného jeleňa som svedkom nejakej, akoby som to nazval, tragédie, akejsi KLIATBY, ktorú zoslal 16 ročný chalanisko, čo sa volá Martin. Obidvaja manželia sú „špičkoví doktori” , a majú dve deti. Čoraz častejšie sa bude okolo Stevena motať tento chalan, ktorý vie, čo robí, a čochvíľa mu povie, ako s ním zatočí, nieže by mu priamo pichol nôž do srdca, ale ublíži mu inak, prostredníctvom toho, že mu „paralyzuje” deti, ktoré stratia cit v nohách, a tak ostávajú ležať na lôžku najprv v špitáli, potom doma. A prečo sa deje to, čo sa deje, zisťujem pomaly a postupne, rozlúsknem tento oriešok, a blížiace sa filmové sekvencie budú „smrdieť ” maximálnou bizarnosťou, ktorá je fascinujúco - geniálna ! Farrell s kidmankou si zahral opätovne aj v Oklamanom, ktorý je popri tomto filme, len slabučký, mierumilovný filmový počin. Čítal som, že sa Colinovi pri čítaní scenára urobilo nevoľno, a podotýkam, že nie je sám ! Barry Keoghan je v úlohe Martina extrémne pokojný, pretože má famózny prehľad o aktuálnej situácii, ale ocitne sa na okamih vo zveráku. Najviac by som chcel oceniť depresívnu réžiu Yorgosa, ktorá je až by som povedal majstrovská, a taktiež univerzálnu, brilantnú kameru Thimiosa Bakatakisa, ktorá si ma obmotala okolo prsta. Colin s Yorgosom si očividne rozumel na predchádzajúcom filme Homár, pričom svoje filmárske HRANICE posunuli ešte o kúsok dopredu, je to oveľa prepracovanejšie, ako sa na prvý pohľad zdá. (21.12.2017)

Bola by to nuda, byť všetci áčkoví filmári normálni. Narušenie chladného a dokonale racionálneho sveta iracionálnou silou, démonom, ktorého nejde poraziť. Nie taký intelektuálny úlet ako The Lobster, obsahovo diváckejšie, v podstate žánrovka pre náročnejších. Prevedením ale unikátne. Hypnoticky pomalé, brilantne nasnímané, hudobne herrmanovsky hororové. Emocionálne odmerané a súčasne pekelne kruté. Farrell je chameleón, Kidmanka tradične perfektná. Herecky i v spodnom prádle. A mladý írsky diabol Keoghan sa rýsuje! [Cannes] (26.05.2017)

Atmosferická a místy až děsivě chladná delikátní záležitost, jejíž postupné budování hutné atmosféry s lehkou hororovou příměsí patří k naprosté špičce. The Killing of a Sacred Deer se rovněž může pochlubit originální kamerou, která se nad zajímavě zvolenou a podanou příběhovou kostru vznáší jako "Damoklův meč", což jde ruku v ruce s perfektními hereckými výkony, z nichž nejvíce vyčnívá Barry Keoghan. Režisér Yorgos Lanthimos po svém výtečném snímku "The Lobster" stvořil další zádumčivý film s vtahujícím přesahem, který v moderní kinematografii nemá téměř obdoby. Jen škoda té natažené stopáže, s níž to tentokrát lehce "přepískl". PS: Podle zdejšího rozpolceného hodnocení asi snímek vážně nebude pro každého! „Don't be scared, mom. You'll see. You won't be able to move either, so get used to it.“ (23.12.2017)