Potvora

Phoebe Waller-Bridge si napsala divadelní hru podle které následně vytvořila i tuhle seriálovou perlu a aby toho nebylo málo, tak si navrch ještě střihla i hlavní roli. Seriál má dvě řady, první se víceméně soustředí na hlavní postavu a vztah s její rodinou. Macechu hraje Olivia Colman, která je skvělá a její postavu je strašně jednoduché nenávidět. Druhá řada se točí kolem nadcházející svatby a nové postavy kněze, kterého si zahrál Andrew Scott. A mě osobně přišla druhá řada lepší, bavila mě víc a u mě to vytáhla k téměř perfektnímu hodnocení. Především pak závěr na autobusové zastávce byl dokonalý. Kontroverzní hláška či scéna není nikdy daleko a vážně se mi líbí, jak Fleabag boří čtvrtou stěnu a komunikuje s divákem. O level výše to ve druhé řadě posouvá kněz, který na to reaguje. Hlavní hrdinka je svérázný živel, který nebude každému po chuti, ale pokud vám sedne, tak si sledování užijete. Upřímně řečeno, chvilku mi trvalo než jsem si na seriál zvykl. Láska na první pohled to nebyla, ale nyní po dokoukání obou sérii nezbývá než nic jiného než doporučit. Fleabag vážně stojí za objevení. (13.01.2020)

Zvláštně nakažlivá zábava. Nerozhodný otec, vypočítavá psychopatická macecha, puntičkářská a permanentně rozrušená sestra Claire, citlivý expřítel Harry, slabošský švagr Martin. V druhé sérii pak kněz k nakousnutí. A neposedná hlavní bezejmenná postava. Úderný hořký humor a ukázka toho, že ženské hrdinky mají i v televizním prostředí zelenou. Spíš antihrdinky. Je tady ukradená soška, je tady postavička dinosaura, je tady jedno morče. Britská záležitost Fleabag je prakticky výhradním autorským počinem talentované herečky a scenáristky Phoebe Waller-Bridge, která je skvělá a která se svým nadáním propsala až do scenáristického týmu nového dobrodružství 007. Má značné problémy navazovat smysluplné osobní vztahy, je vypočítává, žensky manipulující, ztracená, sebestředná a neschopná hlubšího citu. Ale i zatraceně vtipná, a to nejen, když se vítězoslavně a ďábelsky usmívá do kamery. Snaží se sourozenecky sblížit, cynicky se vyjadřuje k mužským a ženským rolím, touží se vyrovnat se smrtí kamarádky, pokouší se ulovit kněze, který ji jako málokdo poslouchá a věnuje pozornost. Zatímco první série je o smrti a ztrátě nejbližších, ta druhá je (překvapivě) právě o lásce, která ohýbá žánrová klišé. A díky ní naše mrcha postupně odhazuje svou cynickou masku, kterou si tak pečlivě celé roky vytvářela. Všestranně nadaná Britka sice dál trousí provokativní hlášky, ale nebojí se zvážnět a píchnout do vlastních řad. Zatraceně výrazná postava. (01.04.2021)

Druhá sezóna o hvězdičku vylepšila výslednou známku po první řadě. Z první série jsem byl poněkud rozpačitý, druhá ale většinu nedostatků odstranila, takže jsem se konečně mohl bavit. Hlavní hrdinka mi byla sympatická právě pro ty vlastnosti, které jejím blízkým překážely, v podstatě právě ona byla pro mě tou nejnormálnější postavou, na rozdíl od těch ostatních, které žily své životy v jasně nalajnovaných dráhách. Phoebe Waller- Bridge hrála po celou dobu skvěle a pro svůj charakter u mě dokázala nahnat kladné body. (19.08.2020)

Seriál, který si se mnou pěkně pohrál. Potvora je na první pohled nesympatická, sebestředná a amorální. Čím víc se ale dozvíme o jejím životě a jejích skutečných myšlenkách, tím víc se odkrývá skutečná, vnitřně nejistá ženská. Potvora má divný vztah s otcem, mrtvou matku a sestru kariéristku, se kterou se věčně hádá, ale přesto by pro ní udělala první poslední. Je to už pár let třicátnice a začíná kvůli tomu trochu panikařit - a navíc v první sérii je i po krk v dluzích. A to všechno je podané s humorem, ale tak jako každý správný humor, i tenhle je v jádru vlastně dost vážný. Když rozrušená hlavní hrdinka žádá o radu a přiznává pocit, že všechno, co v životě udělala, jako by udělala špatně, zasáhlo to asi nejen mě až moc hluboko. (07.11.2019)

Místy celkem ostrá podívaná s nymfomaniakální třicítkou, která je (naštěstí) poměrně dost cynická a zároveň (naneštěstí) se sem tam projeví jako emocionální trpitelka. Ten seriál je nejsilnější v přímých interakcích s divákem, protože je napsaný tak dobře, aby to působilo maximálně přirozeně. Navíc to skvěle koresponduje s charakterem ústřední postavy, která si prostě z podstaty věci nedokáže pomoct a musí se neustále předvádět. Ten silný příklon k dramatu na konci první série je sice možná trochu prvoplánový, ale po emoční stránce prostě funguje. Druhá série je celkově mnohem hlubší a emocionálně vypjatější. Kdybych to měl hodně zjednodušit, tak i sebevětší a sebecyničtější mrcha si čas od času zaslouží nějaký ten soucit a pochopení. Je to sice strašné klišé, ale nějak ten svět v rovnováze udržovat musíme, ne? (19.10.2020)