Od dveří ke dveřím

William H. Macy je tak trochu retardovaný sám o sobě a tak mu hraní Billa Portera nejspíše nečinilo moc problémů. Každopádně musím, ale opravdu musím napsat, že TV filmy pro mě asi nebudou tím správným šálkem kávy, kterou bych si s chutí dal. Je na nich výborně vidět, že z mála peněz se moc vyždímat nedá a nejspíše i to, že do podobných filmů je dobrých herců, kteří by hráli za almužnu prostě škoda. Macy se snažil, to ano, ale co naplat, kulhavého slintu by dokázal zahrát kde kdo a ostatní herecké výkony... škoda mluvit. S dějem moc hýbat nešlo, je to přeci dle skutečných událostí a tak jsem byl svědkem něčeho, o čem jsem věděl, jak to skončí. To by nebyla ještě taková blamáž, jako fakt, že jsem se nebavil. Nejpůsobivějším momentem celého filmu mi připadalo Billovo šokující zjištění, že se do něj jedna z jeho zákaznic zamilovala a on to chudák nepochopil. Jaká smůla... Ale jinak se měl tento pán vcelku dobře. Práce mu činila radost, což je obdivuhodné (sám jsem si vyzkoušel otročinu zvanou Door to Door a mohu vřele doporučit), trable s láskou má dnes asi každý a to bez rozdílu na to, zda-li je to Bill Porter, nebo Honza Novák. Abych nebyl úplně kritický... Stopáž filmu mi sice připadala delší, ale zachraňovalo Macyho pitvoření se. 3* (20.08.2011)

Asi budu ve svém komentáři zlý, ale při sledování filmu jsem prostě následující pocity a dojmy měl. Předem se omlouvám těm, kterých by se má úvaha mohla dotknout. Nevím, jakým kouzlem mají filmy o postižených lidech téměř vždy celkem vysoká hodnocení. Přitom takového retarda by doma málokdo snesl. Jedná se i o filmy "Moje levá noha", "Skafandr a motýl" a další. Když se oprostíme od toho, že se jedná o rozumově postiženého člověka, zbude nám umanutý chlapík, který ze své pofiderní zásady nechce od nikoho přijmout pomoc. Je to vlastně takový morous. Když zohledním jeho postižení, jedná se o člověka, který rady své matky (svého nejbližšího člověka) bral příliš vážně a důsledně. O člověka, který měl jedinou zábavu a to chodit za lidmi domů a nabízet jim čistící a prací prostředky jako podomní prodejce. On sice neustále tvrdil, že "má práci". Ve skutečnosti se ale jednalo o to, že coby postižený chodil rád mezi lidi, bavil se s nimi atd. Neměl prostě žádnou jinou zábavu. A možná i proto se ve své práci stal úspěšným. Protože jednoduše ji bral jako zábavu. Málokomu se poštěstí brát práci jako zábavu. Pravdou taky je, že většina lidí má plno jiných starostí - jedna z nejzákladnějších: musí živit, šatit a vychovávat děti. Když potom vidíte retarda, jak si chodí pokecat k lidem a ještě za to bere plat, tak se na to pak můžete dívat i trochu jinak. Závěr filmu, kdy firma (již v devadesátých letech) přechází od podomního k telefonickému a internetovému prodeji, sice přivádí lidi k zamyšlení, že doba je strašně rychlá a uspěchaná. Což přivádí k rezignaci i našeho hrdinu. Jenže proto, že on si chce pokecat s lidmi face to face nezastavíme dobu, že? Pravdou je, že i mně by se líbila doba víc klidnější, kdy k sobě měli lidé tak nějak blíž. Jenže zákonitosti nejdou zastavit a kdo ví, možná doba zase v jiné formě zpomalí. Věřím ale pevně, že lidstvo se ubírá tím správným směrem. (11.04.2011)

Jsem ráda, že mé hodnocení bylo právě to, které tento film posunulo na 70%. Jde o velmi silný příběh který nenechá jedno oko suché. A nejlepší na tom je, že opravdu není smyšlený, ale zakládá se na reálné postavě. Nával emocí v 90ti minutách. Můžete pozorovat jak se svět mění a jak to zasáhne lidi jako byl právě Bill. (13.06.2012)

Schachterův snímek nijak nezastírá, že navazuje na Hollywoodem s oblibou pěstovanou tradici citově angažovaných snímků, které rafinovaně útočí na divákův sentiment. Scénář jde bez okolků a kliček rovnou k věci a ukazuje hrdinu - mladíka s vadou řeči a fyzickým postižením zato vyzbrojeného odhodláním a podporovaného oddanou matkou - jak získá zaměstnání u obchodní firmy a coby podomní obchodník si krok za krokem získává důvěru obyvatel čtvrti. Stává se součástí jejich životů, je svědkem rozchodů a sbližování, tu a tam pomůže náhodě a někoho někam nasměruje nebo usmíří. Mění se tempo doby, lidé stárnou, podomní prodej se stává anachronismem, který je převálcován prodejem po telefonu a internetu. Hrdina se musí vyrovnat s těžkou nemocí a posléze smrtí svojí matky, daří se mu to se stejnou vnitřní silou, s jakou čelí svému handicapu. Bez debat, tenhle film není drama v duchu neorealismu, nýbrž doják, který se dívá na svět pozitivně a na své postavy hledí převážně v růžovém světle. Navíc jde o pouhý televizák, jehož rozpočet určitě nelákal rekordy. Macy ale své postavě dokázal vtisknout nejen lidskost, ale i přesvědčivost. Objektivně je to sice za 3*, ale ze subjektivního hlediska rád jednu přidám, protože citová manipulace tady není laciná a film dává naději milionům postižených kdekoli ve světě. Celkový dojem: 70 %. (26.02.2013)

Mám ráda příběhy skutečných lidí, i když si nedělám iluze, že je filmové zpracování (a zvláště americké!) trochu nepřičísne k obrazu svému. To, že je film natočený podle skutečného života postiženého člověka, že ukazuje jeho obrovskou houževnatost a vytrvalost, to je jistě velkou předností filmu. Pak je tu skvělý výkon http://www.csfd.cz/tvurce/442-william-h-macy/ - - - A zápory? Trochu toho sentimentu bych spolkla. V jednu chvíli jsem si ale vzpomněla na http://www.csfd.cz/film/29221-amelie-z-montmartru/ Proč asi? Podobně jako ona i Bill napravuje mezilidské vztahy svých bližních, pomáhá naaranžovat jejich setkání a smiřování, což mi připadá až příliš vypočítané na efekt, i on je velmi "přející" a tolerantní, snad až příliš... Nakonec to musí být mormonka, která mu připomene, že homosexuální vztah je hříšný. (16.08.2014)