Moon Child

El Niño de la luna neboli Měsíční dítě je dnes už pozapomenutý film, který jsem chtěl vidět proto, že v něm hraje moje nejoblíbenější zpěvačka Lisa Gerrard. Je to její první (a stále poslední) filmová role, a to hned jedna z hlavních rolí ve filmu. Moc jsem od toho filmu nečekal, ale o to více mě překvapil. Bohužel jsem ho viděl jen ve španělštině bez titulků, takže o ději toho nevím o mnoho víc než co jsem se dočetl na Imdb. Ale zas tolik to nevadilo, ve filmu jde hlavně o atmosféru, tajemnou a zlověstnou, a ve filmu je cítit napětí i ve scénách, kdy se zdánlivě nic neděje. Lisa hraje dobře, a přestože její postava není zrovna upovídaná, díky svému charismatu dominuje každému záběru (škoda že se hraní nevěnuje víc). A pokud máte stejně jako já Lisu za cudnou dámu, tak vás jistě překvapí jedna choulostivá scéna. O soundtrack se samozřejmě postarali Dead Can Dance, ale jde většinou o instrumentální skladby. (18.11.2006)

Tento magický španělský snímek si mě získal v první řadě velmi působivou, tak podivně zvláštní atmosférou. Žádnou z postav jsem si tady nedokázal vyloženě oblíbit, malý kluk mě svými telekinetickými schopnostmi spíše děsil, krásná Georgina mě stejně jako sledujícího kluka lehce vylekala svou oddaností ve vášnivých sexuálních hrátkách a vychovatelka budila ve mě dlouhou dobu pocit přísné odtažitosti. Nicméně každá z těchto postav měla v sobě přesto cosi hodně zajímavého (stejně jako většina těch vedlejších a epizodních), dovedla upoutat mou pozornost něčím pozitivním, vyvolat v pravou chvíli jistý soucit a zmíněná atmosféra mě úspěšně nesla na vlnách poeticky plynoucího příběhu několika bloudících lidských duší, který mi navzdory těm dvou hodinám uběhl dost rychle. Nevšední, ale nakonec překvapivě podmanivý filmový zážitek s nevtíravě dojemným koncem. Taky jsem ke konci nějakou chvíli dutal nad tím, co to vlastně znamená býti tím dítětem měsíce... zda jenom býti obdařen nevšedními nadpřirozenými schopnostmi nebo prostě míti to krásné štěstí na spřízněné lidi a setkání uprostřed neznámého světa... [80%] (26.01.2022)

Ani fantasy ani sci-fi, ale magické podobenství o hledání, cestě a nalezení. Tajemné obrazy nás za zvuků uhrančivého dua Dead Can Dance provedou pohnutým osudem hlavního hrdiny, který věří, že je pokřtěn Měsícem. Život a smrt, rození a zabíjení...znovuzrození! a sebeobětování. Snímku dominují tři ženy : zlá - stojí v čele Centra, hodná - Georgina (Gerrardová) a Victoria, která si stranu teprve vybírá. A samozřejmě tajuplná babička Mid-e-mid a nemalou (byť ve filmu malou) roli si pak zahraje i černošská matka. David, hlavní hrdina, má cíl, kterého hodlá dosáhnout za každou cenu. Film nakonec není tak fantastický, jak se zprvu jevil, což mu ale na síle neubírá. Nejvíce jej ale zřejmě ocení artové publikum... (20.01.2015)

Příjemné spirituálně mysteriózní španělské pohlazení, ač u mě bez většího přesahu. (Já tu Afriku fakt nemusím.) Na druhou stranu rozervanost a šarm hlavní hrdinky, pro mě dosud neznámé Maribely Martínové, která IMHO zcela zastínila i Lisu z Dead Can Dance, byl pro mne tak zcela okouzlující a zásadní, včetně nevyhnutelného konce, že jsem se rozhodl uložit čtyři měsíční tlapky. (26.09.2016)

Mierne mysteriózny snímok, pri ktorom sa ale budete skôr nudiť. Zápletka je až príliš jednoduchá, bez chuti tvorcov ju niečim ozvláštniť, bez nejakého silnejšieho momentu, resp. niečoho, čo si stoji zapamätať. Sci-fi spočíva asi len v tom, že sú tu deti, ktoré ovládajú telekinézu. Spracovanie nebolo zlé, aj keď malý herec sa na rolu nehodil, také neohrabané decko. Hodnotenie: 55% (31.12.2013)