Vita a Virginia

Až moc povedený rozjezd, na dobový film hodně moderní, svižný a překvapující... skoro jsem si říkala, že mě čeká filmová verze Gentlemana Jacka. Následně tempo zpomaluje a věřím, že tím pár diváků film ztratí, ale na druhou stranu, bavily mě herečky (Gemma je jako vždy sexy, narozdíl od Vity, která v reálu vypadala daleko více chlapsky, a Elizabeth je naprosto oslňující a zatímco v Great Gatsby mě jen bavila, tady jsem se do ní dočista zamilovala), bavil mě moderní soundtrack (dává tomu šťávu), bavily mě kostýmy (které jdou ve filmech běžně mimo mě, ale tady jsem se na nich vyloženě zasekávala očima) a vůbec, když to shrnu, bavilo mě to celé víc, než bych od zdejšího hodnocení (50%) čekala. A navíc oceňuju, když mě film seznámí s něčím, co ve mně vzbudí zvědavost a potřebuju si o tom zjistit více. Ze včerejší projekce už si nevybavím jediný dialog, ale atmosféra ve mně ještě doznívá a ráda se do budoucna podívám znovu. (30.12.2019)

Gemma Arterton a Elizabeth Debicki v zajetí tělesné touhy. A nad tím převládá značná intimní filosofie. Obnažených těl obou protagonistek se divák dočká jen sporadicky. Bylo zaděláno na pozoruhodné filmové zpracování nepříliš propírané ženské intimity dvacátých let minulého století prostřednictvím dvou ikon dané éry. Aristokratická spisovatelka Vita Sackville-West se tehdy dostávala pod spodničku literární ikony Virginie Woolf. Pozoruhodné jsou na filmu role existujících žen, které vznikaly na základě jejich korespondence, čímž byla zachována věrohodnost jejich vztahu. Tehdejší společnost samozřejmě nebyla stavěná na jejich lesbické dovádění, dnešní pánské publikum by už jistě uvítalo pár pikantérií vnadných hereček. Film je ovšem nemile prudérní. Dvě liknavé erotické scény (víc jsem jich nenapočítal) určitě nenadělají skandální výtvor, tudíž zájmová činnost byla stavěna prostřednictvím filosofických dialogů a ne úplně dobrého duševního stavu Virginie. Gemma Arterton si vzala produkční dohled a na svoji sošnou kolegyni Debicki, která byla ženskou variací kvalitního dlouhého bidla, vzhlížela ze své normálně vysoké postavy. Film nevyhlíží nijak odbytě. Výpravu má příhodnou, většinu času se tráví v honosnějších interiérech, kostýmy a kadeřnické výtvory evokují dané časové období. Zajímavou složku představuje hudební doprovod Isobel Waller- Bridge, který působí nebývale moderně a netouží úplně splynout se zobrazovaným obdobím. Na mě to bylo celé příliš intelektuálně podané. Režisérka Chanya Button předvedla svůj ženský náhled na milostné pletky dam své doby a pánské publikum ochudila o nahou kůži aktérek v titulních rolích. Ty, ač převážně oblečené, sehrály svůj milostný akt skvostně. A díky nim si film zachoval svoji relativní poutavost. 6/10 (10.12.2019)

"POSLOUCHEJTE, A SLOVA PŘIJDOU SAMA." Nikoliv nezajímavé, přesto, divadelní původ z toho trčí skoro jako handicap. Strnulé, neživotné, umělé. Jedna věc je, když je intelektuální převaha předmětem příběhu, věc druhá, když je používána jako zbraň na diváka. Z přiložené galerie plakátu to tak sice nevypadá, ale Gemma Arterton jako vždy slušně sexy. 50% (29.05.2021)

Svižný náhled (podpořený nečekaným elektronickým soundtrackem) na milostné vzplanutí dvou spisovatelek: umanuté, manipulativní Vity a labilní, citově vyprahlé, geniální Virginie (Woolfové). Skandální uvolněné mravy bohémské umělecké smetánky příliš neřeší, soustřeďuje se na vnitřní prožitek silných titulních dam – jehož zjitřený náboj se ovšem postupně cyklí a vytrácí i přes zjevný zápal obou hereček. (17.08.2022)

Zajímalo vás, co se muselo přihodit v životě Woolfové, aby napsala Orlando? To a mnoho dalšího lze vyčíst v novém biu Vita & Virginie. Na scenáři (jenž vznikl podle její divadelní hry) se podílela autorka House of Eliott Eileen Atkinsová. Virginii hraje gatsbyovská Elizabeth Debicki. Vitu Sackville-West oblíbenkyně Neila Jordana Gemma Arterton. Doporučuju. (12.01.2020)