Rapsodie v modrém

Rapsodie v modrém je vskutku dokonalý životopis, jaký jsem dlouho neviděl. Abych se přiznal, tak život pana Gerschwina jsem dosud neznal, avšak o to více mi melodie jeho skladeb připadají povědomé. Gerschwinova tvorba je průkopnická, dynamická, svěží... no prostě to je Amerika. Tedy spíše nová Amerika, jakou dosud lidé neznali. Filmu nemám prakticky co vyčíst. Skvělé je obsazení v čele s Robertem Aldou - otcem ještě slavnějšího Alana. Pozadu nesmí zůstat Joan Leslie, u níž obdivuju (stejně jako u ostatních hereček z 30.-50. let) její neumělou přirozenou krásu, která se u dnešních hereček s dvaceticentimetrovou vrstvou make-upu hodně těžko hledá. Také oceňuji "himselfy" Ala Jolsona a Oscara Levanta, kteří jsou mi odněkud povědomí, ale nevím odkud. Když to tak zpětně vidím, Rapsodie v modrém je opravdu vydařený film a myslím si, tedy spíše doufám, že pan Gerschwin by byl spokojený. (20.07.2007)

Rapsodie v modrém je aj po vyše šesťdesiatich rokoch fakt dobrým filmom, ktorý zaujme skvelou hudbou (miestami som mal pocit, že som skutočne na nejakom koncerte) a výborným hlavným predstaviteľom (Robert Alda). Žiaľ, musím sa priznať, že miestami som sa nudil a 135 minút mi pripadalo viac ako by sa bolo patrilo - takže za prehnanú minutáž strhujem 1 hviezdičku, inak je film výborný. (20.07.2007)

"Stejně jako vzácná květina, která kvete jen velmi zřídka, představoval Gershwin originální a vzácný fenomén" -- Leonard Bernstein. Nic lepšího se napsat nedá. Pro upřesnění - Dne 11. července 1937 George Gershwin zemřel během operačního zákroku, při kterém měl být odstraněn nádor na mozku. Přestože jsou ve filmu nepřesnosti, hlavně o jeho milostném poměru (Gershwin měl deset let poměr s vdanou skladatelkou Kay Swift), stojí tento snímek určitě za shlédnutí. (26.01.2015)

O Georgi Gershwinovi jsem předtím nikdy neslyšel, a po shlédnutí tohoto filmu můžu vyprávět, jaký to byl borec a jak strávil život - byl velice ambiciózní a nechtěl, aby mu ani jeden den přišel nazmar. Vyprávění začalo hnedka jeho raným mládím a najednou "bum", a byl z něho o několik let starší pán. Aspoň něco z jeho "učení se na klavír" by se tam hodilo dát. Divné mi taky přišlo, že oproti svému otci třeba vůbec nestárnul, takže na začátku ho vidíme takového, jako na konci (v mých očích určitě). Snímek mě rychle vtáhl do sebe a já si pak mohl vychutnávat opravdu chytlavou hudbu, která nás provází celým filmem. Nejvice líbivá byla určitě scéna, kdy se hraje ona slavná "Rapsodie v modrém", kde jsem mohl díky kameramanovi obdivovat Georgovi rychle prsty (to bylo vlastně i v jiných scénách také), zajimavé pohledy na klavír - kdo viděl, tak ví o čem mluvím -, a také to, jak si lehce pohrával se světlem a stínem. Stopáž je celkem dlouhá a zkrácení by myslím neuškodilo, neboť během filmu jsem občas krapek ubral na pozornosti. Konec - respektivě to, jak umřel -, jsem se jaksi nedozvěděl, takže jsem si to musel najít - čistě ze zvědavosti (nádor na mozku, operace se nezdařila).... (20.07.2007)

George Gershwin byl na svou dobu nepochybně génius. Dokázal skládat hity, broadwayské šou i vážnou hudbu. Vemte si že byste měli skladatele, co dostane hit na Evropu 2, mezitím složí muzikál a když ho to omrzí, napíše operu - to je v dnešní době nepředstavitelné. Nicméně protože nejsem fanda jazzu, starých muzikálů ani vážné hudby, od Gershwina nic neznám, takže mě to za srdce nechytlo. Ta hudba tvoří tak 70-80% filmu a kromě ní jsou tu jen střípky života - Gershwin obklopen přáteli a přesto sám, protože na lidi neměl čas, jeho vztah s profesorem (vymyšlený) i nenaplněná láska se zpěvačkou (rovněž vymyšlená). A to vše navíc v šílené délce dvě hodiny dvacet minut. Být fanoušek dávám určitě víc, takhle 3* za slušné řemeslo. (17.12.2017)