Záhradníctvo: Nápadník

Roztahaný, úmorný, prázdný film. Snad herecké výkony byly ke koukání, překvapil mě Finger, jen Geislerová by si tu konzervatoř měla dodělat, neboť se do dnešního dne nenaučila mluvit tak, aby jí bylo rozumět. Naprosto nechápu, jak mohl tvůrce Pelíšků a geniálního filmu Musíme si pomáhat, stvořit něco takového, jako je tahle trilogie. (13.04.2018)

Je dobře, že JH & PJ stihli na konci filmu věnování nedávno zesnulému Petrovi Šabachovi. Jinak ty filmy divákovi moc nedají, vědí sice, co se stalo před Pelíšky, občas se zasmějou, dojmou i zavzpomínají, kamera a herecké výkony nejsou špatné, ale hlubšího smyslu aby pohledal. Snad Jarchovskému tahle osobní autoterapie k něčemu byla. A jo, Anna Fialová je nádherná herečka!! (30.11.2017)

Poslední snímek této rozporuplné trilogie nepřinesl nic zajímavého. Čekala jsem nějakou pountu, která by tak nějak plynule navázala na Pelíšky, to se nestalo. Vlasně se nestalo vůbec nic. Drama nulové a sledovat 102 minut protivného, stárnoucího invalidního despotu, jehož až zvrácený smysl pro to co je správné, sice zachránilo před smrtí v lágru, ale teď terorizuje celou rodinu. Anna Fialová v pohodě, ale na utáhnutí celého filmu nestačila. Nejlepší herecký výkon za mne podala sestra hlavní hrdinky. Jako celek spíše zklamání. (18.09.2022)

Zatímco první díl byl absolutní nudný propadák, druhý díl byl mnohem lepší a zajímavější, tak třetí díl je nejméně vážný a tudíž nejvíc zábavný. A poskytuje nejvíc prostoru vyniknout Martinu Fingerovi, jenž je o dvě třídy před ostatními, bezkonkurenčně nejlepší. Z trilogie Zahradnictví mám nakonec převládající pozitivní dojem. (04.08.2019)

Třetí díl Zahradnictví rozvíjí dál především příběh Jindřichovy rodiny. Tentokrát je v popředí dění starší dcera Daniela a její svérázný tvrdohlavý tatík. Na půvabnou Annu Fialovou je příjemné pokoukání, činí se i její nápadník urostlý Ivan Lupták. Počáteční hravost graduje konfliktem mezi otcem a dcerou. Na tyto dvě postavy se soustředí nejvíce pozornosti, zbytek rodiny spíše dokresluje atmosféru, bratr Karel se opět jen mihne. Nijak se netajím, že nemám ráda kombinaci drama/komedie/romantický. Pokud drama, pak skutečně s napětím a gradující, jakmile se přidá komedie, žánr se příliš rozmělňuje. Romantickým filmům se vyhýbám úplně. Tady to bylo sice v míře snesitelné, ale právě na úkor gradace děje. Vznikl sice pohodový snímek, místy úsměvný, ale jaksi plochý, ne tak plastický a bohatý jako Pelíšky. Postavy jsou spíše načrtnuty, chybí jim živočišnost, nedočkáme se žádného překvapení nebo posunu v jednání. Asi nejvíc na frak dostávají ženské figury, Bedřiška s Elou jsou sice přítomné, ale děj příliš nerozvíjejí, z jejich života se nedovíme nic nového, Emilka zůstává spíše jako přívěšek svého muže (který je hodně silnou karikaturou, až jsem se bála, že mu z hlavy vyraší ostny). Největším zklamáním je pro mě Vilma. Když se podívám na Emilií Vašáryovou v Pelíškách, je to někdo naprosto jiný. Přitom to mohla být nejzajímavější ženská figura. To už se blíže figuře přiblížil Martin Finger, tam jsem byla ochotná uvěřit, že jde o mladší vydání otce Jindřišky. Je těžko nesrovnávat s divácky úspěšných filmem, který máme za ta léta už nakoukaný. Zdá se, že Petr Jarchovský s Janem Hřebejkem jsou sehraná dvojka, což je jejich silnou stránkou a zároveň jejich slabinou. Chtělo to nějaký dramaturgický zásah zvenčí, něco se dalo upravit dobrým střihem, některé scény byly zdlouhavé a samoúčelné. Celkový dojem nebyl špatný, ale někde uvnitř mi to říká "mohlo to být o dost lepší." (02.10.2018)