Die Reise mit Vater
Utazás apánkkal
That Trip We Took with Dad
Réžia:
Anca Miruna LazarescuScenár:
Anca Miruna LazarescuKamera:
Christian StangassingerHudba:
Ferenc DarvasHrajú:
Razvan Enciu, Alexandru Margineanu, Ovidiu Schumacher, Susanne Bormann, Tom Pilath, Björn Freiberg, Lutz Blochberger, Doru Ana, Ana Ularu (viac)Obsahy(1)
Rumunsko, rok 1968. Dva rozdílní bratři: Mihai se nebrání spolupráci s režimem, zatímco jeho bratr Emil je protirežimní aktivista. Jejich otec trpí těžkou nemocí a jediné řešení je operace u specialistů v Drážďanech. Nesourodá trojice rumunských Němců se na pozadí Pražského jara vydává na cestu, kterou uprostřed Československa přeruší setkání s vojsky Varšavské smlouvy. Po mnoha zvratech se všichni tři muži ocitají v západním Německu – a bratři jsou konfrontováni s otázkou, zda je důležitější osobní štěstí, nebo vlastní rodina. (Das Filmfest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (13)
"Podle mě zpívají o jednotném zemědělském družstvu." Očistná pánská jízda tří mužů Škodou Octavia combi, kteří původně směřovali na východ, aby nakonec dojeli na západ. Předtím však za dramatických okolností i historických událostí potkávají občanku Spolkové republiky Německo Ulriku von Syberg, která žije v Mnichově ve velkém komunitním bytě levicově orientovaných studentů, kde se ze staršího hrdiny smířeného s životem v totalitním režimu stává jeho odpůrce a odpůrce vlastencem, jenž zatouží po domově i své lásce Neli, na kterého tak čeká nelehký návrat do nesvobodné vlasti. Přestože je děj filmu místy vtipný, všechny veselé či hřejivé momenty postupně ustoupily těm smutným až mrazivým, tolik podobným skutkům z horkého, avšak mrazivého léta roku 1968. ()
Přede mnou sice byly jen 2 komentáře, ale řekl bych, že vše podstatné již bylo vyřčeno. Typický čtyřbodíkový film, krásně vycítěný, ale nevnucující se příběh. Snad jen některé historické chybičky (takhle rychle a bez byrokracie se fakt po východním bloku cestovat nemohlo; Ceaucescu je tady až moc idealizován - taky to byl pěknej parchant), ale "co už"... ()
Vlastně takový typický Balkán (tady ještě okořeněný německými reáliemi), takže od radosti ke smutku a naopak. Plus samozřejmě nějaké ty absurdní situace, to jak se komunistickým režimem zdeptaný a unavený starší bratr, shodou osudu ocitne v Německu ve skupince bohatých salónních levičáků, ve mně vyvolávalo úsměv i smutnou vědoucnost zároveň. Asi už jsem převzala trochu toho balkánského myšlení. ()
Nedávno jsem viděl takový pořad, kde cizinci z různých koutů světa hodnotili české filmy. Nejvíce zkritizovali Pelíšky. Nechápali tu absurditu, to prostředí, ty historické souvislosti, se kterými tady lidi tehdejší doby denně žili. Ve výsledku to zkritizovali, že je to nesmysl, a že bychom se měli oprostit od natáčení filmů z komunistické doby. Kdyby věděli, že evropská kinematografie z velké části žije právě onou historií jednotlivých zemí, asi by se nestačili divit. Třeba právě tento film - Cesta s tátou. Nádherná filmařská práce, do které Rumuni zlanařili do koprodukce skoro půlku Evropy a ještě se část odehrává u nás. Takový film přece nemůžete mít neradi, ne? ()
No, komediální mi přišla snad jediná scéna. Když film pojednává o cestě, jejíž důvodem rozhodně nemá být dovolená a probíhá zrovna v této době, možná by byla až škoda, udupat ho nějakým přehnaným vtipným nadhledem. Rodinná vztahová část je vcelku silná, ale tím nejzásadnějším je tu něco jiného, mezinárodní pohled na dění u nás. Ten je samozřejmě velmi zajímavý, možná občas až překvapivý a potěší, že to zdaleka nebylo všem lhostejné, právě naopak. Výjimkou potvrzující pravidlo budiž levicová komunita v mnichovském bytě, kterou si svojí verzi Kalinky tak parádně podal mladší bratr hlavního hrdiny. V tomto bytě film vrcholí, přesvědčení se lámou, což se ukáže právě v této, snad jediné opravdu komediální scéně, která ovšem rychle vrátí do reality... a závěr dvakrát tolik. 75% ()
Reklama