Crisis in Six Scenes

Připomenutí rané tvorby Woodyho Allena, samozřejmě se dostaví pocit, že jste to už u Woodyho někde viděli, ale to se vzhledem k autorově pravidlu - jeden rok=jeden film dá očekávat. Podstatné je, že i tak je to dobře napsané, byť to nemá takový efekt jako kdybyste Woodyho předchozí tvorbu neznali. Členění na díly je spíš symbolické, ale to se dalo očekávat. Woody má svojí (ne)gradační kostru zajetou už léta, stejně jako svůj vlastní žánr filmu, nedá se předpokládat, že by ji chtěl měnit a patrně by to ani nebylo ku prospěchu věci. Taky je otázka, zda-li producenti vůbec chtěli, aby to seriál v klasickém významu toho slova vlastně byl. Příjemně se na to dívá, má to výstižnou atmosféru a lehkost humoru Woodyho raných děl. No a k neprospěchu věci je především casting Miley Cyrus, jednak tu roli neuhraje, jednak se do ní ani typově nehodí (a to jak do role, tak do doby, kdy se seriál (film v kapitolách?) odehrává). Příjemné, vzpomínkové, nostalgické. Rozhodně lepší než Woodyho Café Society ze stejného roku. 70% (12.01.2017)

Kdo má Woodyho nakoukaného od šedesátek do současnosti, bude mít paradoxně nevýhodu. Stačí si totiž vzít seznam jeho nejznámějších trademarků a jenom si všechna témata odškrtávat. Válka, víra, psychiatrie, paranoia, hypochondrie, literatura, scenáristika - to všechno tu je. Ne ale ve formě čistokrevného seriálu, ale spíše v podobě rozkouskovaného filmu o celkové délce půl třetí hodinky. Televizní forma Allenovi sedí o to méně, že točí opět stejným tempem a v nejobvyklejší náladě, kterou jsme zažili u každého jeho retra nebo nostalgického ohlédnutí, což v době streamovacích služeb působí téměř až nepatřičně a poprvé v kariéře bohužel i trochu manýristicky, protože žánru a koneckonců ani sobě nic nového nepřináší. To všechno bych ale moc rád odpustil, nebýt obřího castingového omylu v podobě Miley Cyrus. Moc jsem si přál, aby tenhle nepochopitelný tah vyšel, jenže jakákoli scéna s bývalou dětskou hvězdičkou je pravým utrpením a ukázkou nefalšovaného neherectví. Trochu problém mám i s Elaine May, kterou moc rád vidím po Mistrově boku celých šestnáct let od legendárních Darebáčků, ale které zároveň při vší její sympatičnosti a snaze bohužel není rozumět každé druhé slovo. Díky vpravdě bláznivému finále se mi po těle užuž začal rozlévat blažený pocit, ale ačkoli chci jít v hodnocení výš, byl bych potom jen slepý fanboy a to si Allen za roztomilou, ale stále pouze jen recyklaci, bohužel nezaslouží. Pokud ale právě tohle bylo jeho poslední herecké představení v hlavní roli, těžko se mohl předvést lépe, protože i za hranicí osmdesátky umí své neurotické koktání na jedničku. (12.10.2016)

Woody sází vtipy do pusy všem, ale stejně jsou legrační jenom obrazy, v nichž koktá on. Miley Cyrus není sexsymbol, spíš těžká kuřačka co mluví, jako kdyby měla o tři čísla větší rovnátka. Témata jdou dost mimo mě, vůbec se nemůžu naučit, že seriál se má odehrávat v sedmdesátých, a ta témata jsou popravdě hodně vyčpělá. Díl od dílu horší, zatím jsme skončili čtyřkou. Pátý díl docela ušel, asi proto, že Miley tu byla všudy všeho pár vět. KONEC. Slabé, s Woodym vtipné, bez něj nijaké. Zůstaneme na třech. (16.10.2016)

„Kay, Bůh nás za to potrestá.“ - „Bůh tě nepotrestá, jsi ateista.“ - „Jo, ale jestli se pletu, tak máme velký problém.“ No, seriál...spíš 2hodinový film. Což stihl Woody shodit hned v úvodu (stejně jako vtipně naznačit kritikům, že hodlá pokračovat v opakování se). Rozjezd byl trochu těžkopádný, ale kvalita stoupala, a to s každým dílem. Ovšem až na pár výjimek (např. debaty čtenářek či klientů) seriál opravdu baví hlavně tehdy, když je v záběru na Jamese Deana ostříhaný Allen (který nikdy neskáče nikam, kde funguje gravitace, a rozhodně nepodvádí při daních…jen nepřiznává všechno). Bez něj to bohužel není úplně ono. Politické narážky mě ale nenudily, zejména zaklínací „Předseda Mao říká…“ (a dorazilo mě, když jeho výroky Sidney označil za „fortune cookies“). A závěr s každým dalším zazvoněním hezky gradoval, i díky němu dávám slušné 4*. „Víš, kdo taky hraje baseball?“ - „Wilt Chamberlain?“ - „Ne, Fidel Castro, tvůj hrdina.“ - „O tom pochybuju.“ - „Říkám ti, že Fidel Castro hraje baseball…když teda zrovna nepoužívá stadion ke střílení lidí.“ (28.07.2019)

Woody nám pomalu, ale jistě senilní. Náznaky můžeme vidět už v některých jeho celovečerácích, tento seriálový omyl to ale ukazuje naplno. Nemotorný koktejl allenovských trademarků bez tempa a jakéhokoliv ospravdelnění seriálové formy. Kdyby tohle můj milovaný tvůrce pustil do kin sestříhané na hodinu a půl, vzal bych to jako další výplňový film, kterých má ve filmografii spoustu. V této podobě je však Crisis in Six Scenes ukoktaným utrpením pro všechny Woodyho fanoušky. Druhou hvězdičku přidávám za fajnově crazy závěrečný díl, jinak děs a bída. 35 % (27.03.2017)