Případ Sloane

Obsahově dostiučiňující... pro toho, kdo ještě věří v pohnutky mocných jiné, než požitkové. Jinak nečekaně poutavě podaný raport o politických a marketingových manipulacích, byť mírně zašifrovaný kadencí dialogů na hranici srozumitelnosti tak, aby se divák nestačil zorientovat v zajetých praktikách typu: "Alexi, dej vědět dodavatelům demonstrantů" a jiných záludností určených k přetváření veřejného mínění, přesto vnímavým jedincům leccos našeptne. Samotná slečna Sloaneová se zde stává odrazem doby v níž žije a prostředí, ve kterém se pohybuje. Ke zvýšené koncentraci pozornosti se tak nutně přidává střídání pocitů obdivu, opovržení i lítosti a vnitřní tahanice o jejich převládnutí, neboť špičkové pracovní nasazení, umocněné snováním intrik, chorobnou touhou po vítězství a necitlivým využitím všech dostupných prostředků, nebývá slučitelné s normálním životem a výsledkem je bytost tak osamělá, že by se i džigolo ustrnul. Jako pozadí se už už nabízela jedna ze srdceryvných traumošek, kterými podobně nelítostní hrdinové procházejí v dětství, budiž scénáři ke slávě, že se tímto směrem neměl potřebu vyjádřit - to však neznamená, že by si občas nešikovně nevypomohl nějakou tou berličkou, mírně urážející divákův ostrovtip, což, alespoň mně, bohatě vykompenzovala strhující Jessica Chastain a zážitek mi víceméně nezkazilo ani finální novosvětské pozdvižení v soudní síni, ba dokonce ani fakt, že se v důsledku přijetí zákona vůbec nejednalo o výhru... (17.09.2017)

Dovolím si po pár letech praxe v consultingu mít zkušenosti s tím, jak probíhají jednání, ať už se jedná o lobby či zdvořilostní obchodní meetingy. No a film je vylíčil způsobem asi jedlým pro neznalého diváka, ale příšerně neurvale hrající na jednu strunu arogance. Celý film je jen o ukřičené arogantní ženské závislé na nakopávačích (čti syntetických drogách a syntetickém sexu), aby vůbec dokázala vydržet sama se sebou vzhůru. Rádoby chladná, ale přitom emotivně nevyrovnaná feministka bojující za - co? (pomoc) (achjo) PS: Takhle to fakt nefunguje. (22.04.2017)

Elizabeth Sloane? Žena, co čůrá vestoje, to nedělám ani já, říká o své šéfové s respektem kolega. Nedejte se zmást zdánlivě křehkým zjevem štíhlé krásky. Elizabeth rozhodně není tuctovou členkou lobbistické firmy ani šedou kancelářskou myší. Patří k nejlepším ve své branži, má pověst zarputilého terminátora, který s vychytralostí lišky a chirurgickou přesností manipuluje veřejností, politiky i svými protivníky a dříve či později zákonnou normu protlačí do podoby, která vyhovuje jejímu klientovi. Pozoruhodná je především její schopnost obratně balancovat na hraně zákona a využívat každé jeho skulinky ve svůj prospěch. Elizabeth Sloane je workoholik, který svou profesi proměnil ve vášeň a obětoval jí rodinu i citový život. Peníze paní Sloane sice nesmrdí, ale jak praví klasik, ty rozhodně nejsou všechno. Důležité jsou i nemovitosti, drahé kameny a cenné papíry. U Elizabeth ovšem další cennou komoditou nejsou diamanty, ale lehtání jejího ega. Když dostane nabídku od neziskovky protlačit proti vůli mocných zbrojařských korporací omezení střelných zbraní, obrátí se proti bývalému zaměstnavateli a rozhodne se vybojovat bitvu pro změnu na straně dobra. Používá ovšem ten samý styl a prostředky jako dřív. Andělské cíle a pekelné nástroje, to se trochu tluče, nehledě na to, že noví soupeři mají Sloaneovou přečtenou jako včerejší noviny. Jak tohle může dopadnout? Pravdou je, že Případ Sloane není klasická popkornovka, nýbrž rafinovaně vystavěné drama založené na dialozích a psychologických střetech - tudíž vyžadující určité soustředění. Svět lobbingu není tak divácky zmapovaný jako soudní dramata, takže je obtížnější se v jeho prostředí orientovat. Tak dobrý scénář se ale vídá jen výjimečně (i zdánlivé nedostatky postupně obrací ve svůj prospěch) a bohatě vyváží všechny překážky. Je to sice hollywoodština, ale zatraceně kvalitní. Jessica Chastain si sice nemůže na role stěžovat, ale prohnaná Sloaneová tvrdá jako žula je zatím její nejvděčnější part. Vše, co chybělo ambiciózní a očekávané Velké hře, je tady přítomno ve vrchovaté míře. Palec nekompromisně míří nahoru. Celkový dojem: 90 %. (14.09.2018)

Tak tento film som si poriadne užil. Zaujímavý námet, dobre napísané dialógy a predovšetkým strhujúci výkon Jessicy Chastain mi poskytli neočakávaný divácky zážitok. Vôbec som pritom neriešil, či sa to takto nejako deje v lobistických kruhoch, či vôbec môže existovať lobistka s vlastnosťami geniálneho šachistu, ani o tom ako dlho sa scenárista trápil s jej záverečnou rečou. Bol som rád, že po nejakej dobe vidím film, ktorému môžem s pokojným svedomím dať štyri hviezdičky a zamýšľať sa akurát nad tým, prečo nie päť. O deň neskôr som si film pozrel opakovane. Všimol som si zaujímavý strih, výbornú kameru a hudbu a zvýšeniu hodnotenia už nič nestálo v ceste. (10.09.2017)

Britská stálice John Madden občas šlápne vedle, ač o vyložené průšvihy samozřejmě nejde (Mandolína kapitána Corelliho, Smrtící úder, ani hotel Marigold ve dvojím provedení neoslovil), ale často dokonale udeří (Důkaz, oscarový Zamilovaný Shakespeare). Tahle sebejistá potvora patří naštěstí do druhé skupiny. Výsledek sice není tak rafinovaný jako kupříkladu Spotlight, úderný jako House of Cards nebo herecky atraktivní jako Den zrady, nicméně dravá lobbistka výtečné Jessicy Chastain má zatraceně dlouhé prsty, bystrý mozek a prořízlou pusu, že je radost ji sledovat. Tvůrci servírují všudypřítomnou snahu zamést špínu pod koberec, jindy ji naopak pořádně představit veřejnosti, vše prostřednictvím opravdu velkého množství stránek dialogů. Není to pro každého, ale svou nemalou kvalitu to rozhodně má. Chytrý film, ve kterém je divákova pozornost zatraceně důležitá. (31.03.2017)