Rozdvojená duša

Hitch ví, jak se dělá atmosféra a má výbornou schopnost vyprávět příběh, to mu nemůže nikdy nikdo odpárat. Jenže tady se nedoplácí na režii, ale na scénář. Takže ať ta dvě hlavní kuliočka kulí ta svá očka jakkoli podmanivě, nic mi nesebere ten nepříjemný dojem parodie na psychoanalýzu a dobrýtra z celé té veleslavné emancipace, s níž se museli chudáci muži po druhé světové začínat smiřovat a sžívat. Nejsem psycholog, psychoanalitik, ani psychopat, ale tak nějak jsem se nemohl zbavit dojmu, že do téhle čarodějné vědy nemá sebemenší vhled ani nikdo ze spellboundovského ansáblu. No a mladá krásná emancipovaná a talentovaná psychiatrička, co, s vkusem Bergmanovic Ingridce vlastním, odbývá své kolegy-nápadníky, a se lstivým pobavením využívá hotelového detektiva hrou na oddanou domácí puťtku, ta tomu teprve dala korunu, protože jestli byl jeden z režisérových záměrů vykreslit silnou moderní ženu (a scénka z hotelu mě v tom pocitu utvrdila), neměla se z ní po chvíli vyklubat amorem střelená kráva. Tyhle dva nedostatky na kráse bych ale filmu s radostí odpustil. Přibližně v 90. minutě jsem se v celku spokojeně rozvaloval v křesle a vyslovil nahlas obavu: "Hlavně, aby to nepřišlo s nějakým pseudošokantním závěrem." Když pomineme stupiditu novotvaru pseudošokantní a posuneme se o 8 minut dále, zjistíme, že se moje tušení potvrdilo a tím odsoudilo Rozdvojenou duši na vrakoviště nadějných filmů - do Průměru. (13.12.2013)

Spojení Hitchcocka s Ingrid Bergman a Gregory Peckem snad nemohlo skončit špatně, i když to mohlo být o něco lepší. Film o muži, který zaujme místo ředitele sanatoria a následně je prohlédnut jako neznámý cizinec, který možná zabil zmizelého pravého nástupce ve vedení ústavu. Za krátkou dobu však dokázal okouzlit přední psycholožku, která do něj vkládá nejen naděje na jeho vyléčení, ale také své srdce. Film má příjemnou atmosféru, která se stává naprosto úchvatnou snad jedině ve fantaziích Pecka, které psycholožka se svým učitelem studují a při kterých pomáhal Salvador Dalí, což je mimochodem velmi znát i pro neznalé jeho stylu. Rozdvojená duše dokazuje, že i silný muž vzhledem a jménem (holt Gregory Pack...) může být tou postavou, kdo potřebuje pomoc od na pohled křehké psycholožky. Režie samotného Hitchcocka je skvělá, v několika okamžicích úchvatná, ale výsledný dojem stále není tak úchvatný, jak u jeho filmů očekávám. (05.10.2008)

Po Psychu je tento film mým druhým nejoblíbenějším Hitchockovým thrillerem. Prostě klasika! Sám mistr (tak jak já ho osobně nazývám) výborně kombinuje žánry thriller s prvky romantiky s filmem noir. U tohoto snímku se mi dost líbilo jak Alfred postupoval a jak si film rozdělil na 3 části. Spellbound začal jak takový romantický film, pak se v průběhu snímku změnil v noir a konec už byl thrillerem se stylem mistra. To prostě musí uzemnit každého fanouška tohoto režiséra. (07.08.2007)

(1001) I když to je ze začátku trochu zábavné, sledovat ploché bezkrevné figurky pokoušet se vyvozovat z detailů bez kontextu pravdy o životě, tak při celovečerním formátu to může diváka silně unavit a neuspokojit. Ale možná jsem jenom zaujatá, protože film, co takhle znevažuje básníky, si o to vyloženě říká. U filmu s tímto přístupem k emocím nemám moc možností k rozjímání kromě zasněných odhadů, kolik centimetrů asi měří Gregory Peck. Můj další problém je v tom, že velmi špatně přijímám temnotu ve filmech, které jsou doplněny rozjásaným orchestrálním doprovodem. Proslulý sen je rozkošný, ale zbytek filmu je hodně statický, drama příliš chtěné v kontrastu s tím, jak nechtěně směšně některé (klíčové) situace působí. (14.06.2015)

Klasická variace na Mistrem stokrát provařenou zápletku (v Marnie byla spouštěčem červená barva, tady máme bílou). Jinak jde ale o čistokrevný psychologický thriller, ve kterém se vcelku zdařile snoubí mrazivé napětí s bizarním milostným vzplanutím. Ingrid Bergman je překrásná a ve své roli naprosto dokonalá, ale nějak jsem nemohl uvěřit její proměně ze suché vědátorky ve vášnivou milenku a ochránkyni. Měl jsem proto nutkání srazit hodnocení na tři hvězdy, snová sekvence mě ale definitivně přesvědčila. Další zářez, Hitchi. (03.08.2011)