Rozdvojená duša

Není se moc co divit, že Mistr tento svůj snímek neměl příliš v oblibě. Zdánlivě mu není mnoho co vytknout. Natočený je tradičně bravurně, po herecké stránce jde také rozhodně o nadprůměr a krom námětu zaujme i originální snová scéna navržená Dallím. To co Spellboundu výrazně ubírá kredit je poněkud překvapivě scénář. Bohužel je od samého počátku dosti jasné závěrečné rozuzlení. Předvídatelnost by sama osobě nijak nevadila, ale k tomu je to celé o několik desítek minut delší než by asi mělo. Nejde o zklamání, ale zároveň nejde ani o Hitchcockův nadstandard. V jeho tvorbě spíše průměrnější tvůrčí počin, ale oproti ostatní produkci jde stále o velmi kvalitní dílo, stačí porovnat s o rok mladším plagiátem Shock s Vincentem Pricem. (18.07.2007)

Nádherný filmový pár Ingrid Bergmanová a Gregory Peck, mladí, krásní, talentovaní a to jiskření mezi nimi je překrásné, chemie funguje na 100%, mám tento snímek ráda a čas od času se k němu vracím.. Příběh muže se ztrátou paměti a komplexem viny je poutavý, místy parádně napínavý, atmosféra psychiatrické léčebny skvělá a jakmile se to celé dá do pohybu, užívám si každou minutu a těším se na brblání starého pana doktora (u něj doma). Pochvalu ode mne zaslouží i celá ta snová pasáž a moc pěkná hudba. (22.07.2023)

Obdivuju Alfreda a jeho nevyčerpatelnou studnici nápadů se špičkovými scénáři. V Rozdvojené duši nám opět předvedl velice originální námět i scénář ( který různí scénáristé rádi vykrádají i dnes - hlavně ten konec), k tomu přimíchal koktejl vynikajících hereckých výkonů a výslednou lahůdku zalil polevou z pořádně mrazivé atmosféry. Všichni tu vyzdvihují snovou scénu, já ji vyzvednu také. Opravdu správně popletený sen, kterých mívám za týden tucet. . . Asi jsem zralý na psychoanalýzu :) (18.07.2007)

Když jsem si přečetl obsazení a zkazky o Dalího snové sekvenci, měl jsem vzhledem k režisérově věhlasu vysoká očekávání. Fakt, že sám Mistr byl se svým dílem nespokojen, mi přišel jako typický perfekcionistický úlet, jemuž netřeba přikládat význam. Bohužel tentokrát tomu tak nebylo a sebekritika byla oprávněná. Rozdvojená Duše není špatný film, bože chraň, to ne. Jen vzhledem k "základnímu kapitálu" není zdaleka tak dobrý jako být mohl. Vypjaté scény, ve kterých šílenství nabývá vrchu nad příčetností, mají skvělou atmosféru a výtečnou "psycho" hudbu - po právu oceněnou Oscarem, i když k poslechu mimo film bych si ji nejspíš nepustil. Snová sekvence - naprostá bomba, kam se hrabe psychotické intermezzo "Where is the fish?" v Meaning Of Life. Jinak je to ale slabé a i nádherná božská Igrid Bergman mi obzvláště v závěru filmu přišla jako přehrávající začátečnice. Scénář působí nedotaženě a místy až hloupě či naivně, výtečná stěžejní zápletka se řeší způsobem řekl bych nedůstojným. Celkově "pouhých" 70%, ale rozhodně jde o dílo, které je třeba vidět. (20.07.2007)

Klasické Hitchcockovské téma, nevinný muž pronásledovaný spravedlností, je tentokrát obohaceno o obor zvaný psychoanalýza. Díky ní je v příběhu nemálo logických mezer a naivností. Každopádně důvodem, proč se na tenhle film podívat, je jeho režijní a obrazová stránka. Mě nejvíc uchvátila geniální snová scéna, která až neuvěřitelně připomíná to nejlepší od Lynche (výborné jsou i záběry se skalpelem v Peckově ruce a s revolverem ve vrahově). 7/10 (01.11.2007)