Česko,
1997, 95 min
Obsahy(1)
K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla. (oficiálny text distribútora)
(viac)Zaujímavosti (22)
- Autoři uvažovali, že představení pojmenují dle názvu hry „Vlasta“, kterou diváci vidí po přestávce a je i takto dodnes nazývána. Nakonec však zvolili pro představení název Záskok. (mnaucz)
- I přesto, že se hra hraje ve dvou půlích, tak jako jediná z her DJC je rozdělená na 3 části. Část A („Seminář“), část B („Mistr přijíždí“) a část C (Divadelní hra – „Vlasta“). (mnaucz)
-
Premiéru Záskoku navštívil také prezident Václav Havel. Tuto tradici udržoval a navštěvoval každou premiéru cimrmanovských her až do Českého nebe. K Záskoku se ale váže vtipná vzpomínka, neboť ve hře dvě postavy ráčkují. Zdeněk Svěrák vzpomíná na okamžik,
kdy tento fakt prezidentovi sdělili. „Hned jak přišel do šatny, tak mu Láďa říkal: ‚Václave, neber to tak, tam jsou dvě postavy, který ráčkujou, ale to není na tebe, uvidíš, že to má dramatickej důvod.‘“ (mnaucz)
- Postava „podruha Bárty“ byla pojmenovaná podle tehdejšího kulisáka Roberta Bárty, který ji později sám začal hrát. (mnaucz)
- Na tomto záznamu se hra „Tma jako v pytli“ namlouvá mimo scénu. V divadle se však normálně sehrává na jevišti. Dokonce je možné po rozsvícení vidět skrčeného Křižíka (Zdeněk Svěrák) u ženy krejčího (Petr Brukner). (mnaucz)
- V Českých Budějovicích vzniklo hnutí nazvané podle slavné věty ze hry Záskok – „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý“. Hnutí má za cíl zkrášlit život v Budějovicích. (mnaucz)
- Když se hra hrála poprvé v Českých Budějovicích, část hry, ve které Vavroch vzpomíná na Budějovice a nevěří, že by někdo mohl říct takový nesmysl jako „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý,“ a divákům nepřipadala směšná.. Prý si diváci mysleli, že je to pro každé město proměnlivé. (Např. že v Prachaticích se řekne: „V Prachaticích by chtěl žít každý“). Až s výdejem hry na CD se tato věta stala populární i v Budějovicích. (mnaucz)
- Původně v této hře hrál také Jaroslav Uhlíř, a to roli podruha Bárty. Později však divadlo opouští poté, co nepřišel na 2 představení, které za něj odehrál Marek Šimon. „To byla dvě představení. Když se mi to stalo poprvé, tak mě chtěli vyhodit, ale Svěrák se mě na té schůzi, která kvůli tomu byla, zastal, že: ‚To bychom se museli povyházet všichni. Každýmu z nás se to někdy stalo.‘ Když se mi stalo podruhé a pikantě na to, že jsem ten celej den strávil se Zdeňkem. Nevím co jsem dělali, myslím, že na nějaké písničce a já jsem mu asi v půl jedenáctý volal, že mám refrén a on na to: ‚To je hezký, ale dnes si měl hrát, víš to?‘ A já jsem povídal ‚nevím‘ a ptal jsem se jak to mám vědět? A on na to: ‚Máš číst fermany,‘ a já nevěděl, co to ferman je“ řekl Jaroslav Uhlíř. (mnaucz)
- Úryvky ze hry jsou použity v dokumentu o Zdeňkovi Svěrákovi Tatínek (2004). (mnaucz)
- Tato hra se jako jediná z Cimrmanových her odehrála v Národním Divadle. Odehrála se 2x ve dvou různých obsazení. Celé záznamy dostupné nejsou, ale sestřih hry a semináře můžeme vidět v dokumentu Záskok aneb Cimrman v Národním divadle (2000). (mnaucz)
- Hra měla premiéru 27. března 1994. Jedná se tedy o první hru, která měla premiéru v současném působišti Divadla Járy Cimrmana, a to na Žižkově. Tehdy ještě Divadlo T. G. Masaryka. (mnaucz)
- V červnu 1995 dostala hra cenu Alfréda Radoka za nejlepší divadelní hru roku 1994. (Kulmon)
- Vavroch se jmenoval podle Vávry z Maryši. (Kulmon)
- Karel Infled Prácheňský byl herec a skutečný předek Petra Bruknera. (Kulmon)
- Autoři nejprve psali hru už zkaženou, ale pak napsali hru tak jak by vypadala nenarušená a pak ji "kazili". (Kulmon)
- Ladislav Smoljak původně chtěl, aby herci seděli v šatně a debatovali o ní, Zdeněk Svěrák však namítal, že by mu vadilo, kdyby hru neviděl. (Kulmon)
- Zdeněk Svěrák považuje hru za nejlepší. (Kulmon)