Před ranními červánky

Stefan Zweig patří už od mládí k mým nejoblíbenějším spisovatelům, možná ale právě proto tento film zůstal hluboko za mým očekáváním. O Stefanu Zweigovi samotném, o jeho životě a osobnosti, neprozradil skoro nic, kromě toho, že specifickými filmovými prostředky vykreslil či spíše jen naznačil jakousi jeho špatně zvládanou vykořeněnost v jihoamerické emigraci. Film se zaměřil víc na vykreslení atmosféry, v níž se spisovatel v závěru svého života pohyboval, ale jen okrajově a dle mého i hodně povrchně se dotkl (a možná dokonce ani opravdově nedotkl) jeho niterného vnitřního zápasu způsobeného zklamáním z aktuálního vývoje evropské civilizace. O jeho ohromném humanismu, který jednoznačně vyzařuje z celé jeho tvorby, se divák neměl šanci nic dozvědět, naopak mohl si na závěr udělat o tomto geniálním spisovateli spíš představu jako o jakémsi podivínském a nerozhodném slabochovi. Takový film mu nové čtenáře nejspíš nepřinese, ty stávající ale snad naštěstí ani neodradí. Celé pojetí pak působí zbytečně rozvláčně až nudně, místy dokonce až jako nepatřičná karikatura, například ve scéně nepovedeného a špatně zorganizovaného přijetí starostou jednoho z brazilských městeček. (17.04.2019)

Volně provázený život Stefana Zweiga v exilu, prostoupený hlubokým smutkem nad ztrátou evropské vlasti a nadějí v lepší, mírumilovný svět. Pro mě doplněk k jeho skvělé (a zdrcující) knize “Svět včerejška”, pozor snímek předpokládá, že divák už předem zná všechen potřebný kontext (x). “Pokládám proto za lepší včas a vstoje ukončit život, jemuž vždy byla duchovní práce nejryzejší radostí a osobní svoboda nejvyšším statkem této země.” (13.09.2020)

Posledné mesiace či pár rokov veľké známeho i neznámeho spisovateľa Stefana Zweiga. Posledné "z vlastnej vôle a s jasnou mysľou". Na film ho treba trocha poznať a určite treba poznať dejinný vývoj, ale keďže ide o druhú svetovú, nie je to nič neznáme. Je zvláštne ako dopadol tento veľký človek, vraj z otupenosti pre chýbajúci domov a žiaľom nad úspechom hitlerovského Nemecka, lenže aj tak to nedáva zmysel. A potom si človek uvedomí, že on aj tak dlhodobo trpel depresívnymi stavmi a k takému koncu by možno viedli čokoľvek. Len jeho ženu ťažko pochopiť. Čin ťažko schváliť, ale viac než film určite pôsobí jeho dielo. Hlavne to posledné, napísané a dopísané pár týždňov pred svojím posledným skutkom. Volá sa Montaigne a svoj osud Zweig v tejto osobnosti spred 400 rokov tak dokonale spája, že je to radosť čítať. Autobiografia jedného aj druhého, spojená v jednom a dávaná do súvislostí historických udalostí 20. a 16. storočia. Ozajstný skvost. (21.02.2024)

Slavný spisovatel, jehož dílo i myšlenky mají snad co říci, ale, alespoň dle tohoto filmu, žil veskrze nudný život. Ano, z filmu si člověk odnese, že se nechtěl, i přes svůj židovský původ, jednoznečně vyhradit vůči situaci v Hitlerovském Německu a bránil se strčit všechny do jednoho pytle a ano, pomáhal zajišťovat viza, ale to je na film zatraceně málo. Většinou se o tom všem jen mluví, bez využití prostředí, bez využití dramatické vložky, bez překvapení, bez emocí, bez zájmu. Chvílema jsem uvažoval, že i sledovat kynutí těsta by byla větší zábava. Festivaly jsou pro zvláštní typ diváků, mám je rád, ale tohle bylo na mě moc. 30 % (22.10.2017)

Snímek vám předkládá několik emancipovaných epizod - striktně ohraničených časových výřezů ... a nechává čistě na vás, abyste z nich poskládali ... a POCHOPILI nanejvýš bolestnou cestu Stefana Zweiga - židovského spisovatele, který se v roce 1934 rozhodl k emigraci z rodného Rakouska. Za daných okolností by se vám mohlo zdát, že měl neobyčejné štěstí ... že odešel včas, že osud byl k němu - na rozdíl od mnoha jiných - milosrdný ... ale zlomila ho bezbřehá nelidskost Druhé světově a podíl jeho domoviny jakožto součásti Třetí říše na zvěrstvech, které přinesla nacistická ideologie - na zvěrstvech, kterým se vzpíral uvěřit. Jeho příběh je nadčasový, neboť velice úspornými prostředky dokáže přiblížit duši muže, který neztratil hluboký vztah ke své vlasti, třebaže sama vlast se k němu obrátila zády - musel tedy zákonitě ztratit naději. (09.04.2019)