Réžia:
Claude BarrasScenár:
Céline SciammaKamera:
David ToutevoixHudba:
Sophie HungerObsahy(1)
Cuketka není žádná padavka, ale malý čiperný chlapec. Poté, co přijde o maminku, má pocit, že je sám na světě. To ale ještě neví, s kým se ve svém novém životě – v dětském domově – setká. Simon, Ahmed, Jujube, Alice a Béatrice: ti všichni si procházejí nelehkým dětstvím, ale zároveň zůstávají malými hravými dětmi. A pak je tu ještě Camille. Když vám je 9 let, je tak snadné se zamilovat a objevovat nové věci. A co takhle být kromě toho ještě šťastný? (Pilot Film)
(viac)Videá (20)
Recenzie (45)
Lidský film pro trochu starší děti dokládající, že není vždy nezbytný všudypřítomný boj se zlem, nejsou nutné akční scény, kouzla a tak. Pěkný snímek se dá natočit i poklidně: sem tam vidíme atmosférický delší záběr na celkovou situaci, jindy třebas i prostřih na ptáčky. A to vůbec nemluvím o originálním scénáři a zdařilém výtvarném zpracování. ()
Film o dětském traumatu se stylovou dětskou animací. Kousky jílu vás přivedou k pláči. Je to ten druh filmů, které vás uchopí a už nepustí. Když autor ústy chlapečka začne sociálně vydírat emocemi "jeho africkou maminku vyhostili a tatínek přepadl pumpu aby měl co jíst" obával jsem se multikulturní výchovy pro děti a netypoval bych, že to natočili Švýcaři. ()
Milý animovaný film. Postavičky ve filmu jsou sice ošklivé, ale jsou "oživeny" tak, že jsou roztomilé a rozhodně není problém jim fandit. Ze začátku to vypadá, že Můj život Cuketky bude slušné drama, přece jen se film odehrává v dětském domově, ale nakonec je film spíš příjemným, dokonce hřejivým animáčem - pouze se smutnými podtóny. (8/10) ()
Z Cuketky si uchovám nejspíš vzpomínku na rozpačité tváře maminek maličkých ratolestí, které si bůhvíproč myslí, že každý animáč musí být uzpůsobený tomu nejmladšímu publiku, a pak jsou konfrontované zmínkami o pindíku pana učitele, který rajtuje v paní vychovatelce, nebo velmi nepříjemnými vzpomínkami chovanky dětského domova na smrt svých rodičů. Cuketka ve mě vyvolala velmi rozporuplné dojmy a nemůžu se až tak dalece ztotožnit s velmi slušným hodnocením na ČSFD. Na jedné straně oceňuji nelíbivou, z mainstreamu vybočující výtvarnou stránku, která by slušela svým zneklidňujícím dojmem spíš nějakému hororu, a sedí mi i námět, na druhou stranu mi překáží zjevná přemrštěná naivita, která by se hodila spíš pro myšlení dětí předškolního věku, a celková selankovitost scénáře. I to na pohled rozjívené kápo mezi ústavními dětmi je totiž vlastně uvědomělý a hodný kluk, který by vás rozněžnil, personál ústavu i detektiv jsou vzory ušlechtilosti a zlo je nanicovaté. Můj život Cuketky chce především dojímat a hladit po duši, což mu sice nevyčítám, ale zároveň konstatuju, že to není úplně můj šálek čaje. Celkový dojem: 55 %. ()
Animovaný film o dětech v sirotčinci, ve kterém se sešli potomci feťáků, sexuálních deviantů a dalších podobných existencí. Cuketa sem zapadne, protože hned na začátku tak trochu omylem zabil svou matku – alkoholičku. Přesto ve filmu nechybí humor a nakonec je tu i koňská dávka optimismu a naděje do budoucnosti. Loutková animace mi sedla (trochu toho digitálna tu je také, a nijak neruší) a film je nakonec i rozumně krátký. ()
Galéria (329)
Fotka © Praesens-Film
Zaujímavosti (2)
- Dílo bylo připravováno 2 roky - jeden animátor udělal tři vteřiny za den, za 8 měsíců se připravilo 70 minut filmu v 15 filmových prostředích. Dalších 8 měsíců se přidávala zvuková stopa a složení záběrů na zeleném pozadí. [Zdroj: deník Metro] (hippyman)
- Bylo použito celkem 54 loutek, každá ve třech různých kostýmech. [Zdroj: deník Metro] (hippyman)
Reklama