Jen psi nemají viny

Inu, bylo to takhle jednou na jaře, kdy se mi ozval jeden český poeta, a zeptal se mě, jestli nechci vystrčit zase jednou hlavu ze své hrobky, zvednout své hnilobou stižené kosti a přijet do krásných Zemí Koruny České, pověstných svou servilitou k Rakouskému císařství. Inu dal jsem sbohem soudruhu Napoleonovi, nablýskal si odhalenou lebku a vydal se v kupé první třídy rychlíku Paříž-Vídeň směrem do Čech. Po tom, co jsem projel předměstím Vídně zvaným odnepaměti Brno, kde jsem se ztřískal jako pes Madame de Pompadour tamním lahodným a opojným likérem ze švestek, můj soukromý kočár zastavil ve ville Prague. V doprovodu svého nejmenovaného druha uchýlil jsem se pak do jedné z místních židovských úžer, abych si zde vyměnil nějakou tu valutu. Tu přítel z mokré čtvrti najednou oznamuje mi, ani se mým uším věřiti té zprávě nechce, že namísto návštěvy nějakého toho vykřičeného domu, má pro mou maličkost na večer jiné plány. A tak, nevěda co mě čeká, už spřežení koňské vezlo nás kamsi k městu Němci zvanému jako Rakonitz kdesi na hranicích Čech a Sudet. Tam prý odehraje se představení netušených zážitků. Bafal jsem si ze své dýmčičky, rozdýchával moravskou kocovinu, k čemuž v doprovod hrál mi orchestr koňských řití symfonii vábnou. Po hodině jízdy dostaly jsme se do cíle, cestou ještě pojedli jsme v jenom zájezdním hostinci a poveselili se tam s tamními děvečkami v chlévě. Tu do divadla vede mě můj druh, očekávám tedy smyčce Wágnerovy a takty Mozartovy s přidruženým baletem nějakých nevinných efants vhodných minimálně k voyérství. Až na místě dozvěděl jsem se, že jsme se octnul přímo na la première du nouveau film. Žádný welcome drink jsem neobdržel, po žádném červeném koberci jsem nekráčel, výzdoba prostá skoro žádná. "To jest tedy věru hezká premiéra." pomyslel jsem si. Avšak v sálu bylo plno, což mě na mou Věru Chytilovou překvapilo. A pak po začala ta estráda. Tak za prvé a v úvodu je nutné dodat, jak jsem se později dozvěděl, že celý film byl natočen za 0 (slovy: nula) Grošů. Takže se nejedná o Low-Budget movie, ale o Zero-Budget movie. O to víc je zarážející co jsem za oněch nula grošů obdržel- plnohodnotný film, vybroušený po všech stránkách s oduševnělým příběhem, který slouží k rozehrání mrazivých komedií. Pro plebs bude tohle skromné provokativní dílko pouze jednoduchým příběhem, ale pro cinefila to musí být slast- v druhém plánu se objevují odkazy na všechny možné Noir i neo- a non- noir filmy. Připodobnění BULVÁRNÍ novinařiny k PORNU je více než trefné. Existencialismem čpící deprese je opojná a vyvrcholení dle zákona padajícího MERDE je zcela v duchu klasického a poctivého NOIR a hrdinové jakoby přímo vzešli ze stránek PULPOVÉ literatury. Přičtěte si k tomu záhadnou Lynchovskou atmosféru ala Twin Peaks nebo Mulhollan Drive mixlou s Tarantinovským nakládáním s postavami a příběhem ve stylu Pulp Fiction (zde je ovšem příběh lineární nikoliv kapitolový a rozházený jako u Tarantinovy hitovky). Jediné co filmu ubíralo na kvalitě a zároveň mu na ní o to víc přidávalo byl zvuk, který mnohdy zněl opravdu jak z laciného porno allemand, ale ať už to byl záměr tvůrců nebo nutnost z nouze, kvalita zvuku nádherně dokreslovala špinavou a nemilou atmosféru potemnělého města a neřestí zkažených charakterů. Ani můj nejmenovaný druh nevěděl pořádně na co mě to vlastně bare, o la premiere se doslechl náhodou a připadlo mu jako dobrý nápad povyrazit si za lehkými děvami za Prágu a při tom zkouknout i nějaký ten la film. Film nás uspokojil tak, že jsme ani do vykřičeného domu v Rakonitz nešly (ve skutečnosti náš vozka byl netrpělivý a tak jsme kvůli dopravě zpět do Prágy nestihly ani pokoštovat kořalky s tvůrci filmu). Ještě když jsem uléhal zpět do krypty v rodné smradlavé Francii, dozníval v mých nejintimnějších útrobách tenhle film. (10.04.2017) (menej) (viac)