Vtáci

Legendární snímek natočený mistrem napětí Alfredem Hitchcockem podle stejnojmenné povídky spisovatelky Daphne du Maurierové. Povídka je mimochodem sice méně efektní, ale přece jen stylovější a především podstatně bezvýchodnější než mnohem slavnější Hitchcockův kousek. Její konec je přímo ztělesněním bezmoci a zoufalství. Příznivci filmového umění nejspíš ocení tradiční Hitchcockovu profesionalitu při vytváření atmosféry snímku, obrazovou kompozici, pozvolné budování charakterů filmových postav a především práci s opeřenými "herci". Napětí, byť budované jak je u režiséra ostatně zvykem, pouhými zneklidňujícími náznaky a filmovými dialogy, skutečně z tohoto snímku vyzařuje a po uvedení Ptáků v amerických kinech bylo zaznamenáno mnoho útoků rozhořčených diváků na opeřence. Je to vedle Psycha nejznámější Hitchcockovo dílo - oba filmy byly krátce po natočení uvedeny nejen u nás, ale i v dalších východoevropských zemích za železnou oponou. Pro filmového fanouška patří znalost tohoto filmu k nezbytné výbavě. Celkový dojem: 90 %. (05.01.2008)

Hororové pasáže jsou skutečně mrazivé a výtečně natočené, ale příšerně dlouho se na ně načekáme. Přepečlivá studie charakterů v první polovině funguje jen zpočátku, ovšem postupně Hitchcock upadá do stereotypu a s protahujícím se čekáním na "něco" se pomalu vkrádá nuda, což se mi u jeho filmů stalo vůbec poprvé. Nicméně Ptáci jsou na svou dobu řemeslně pořád neskutečně na výši, od trpělivé režie a střízlivého scénáře až po skvělý střih a excentrické využití barev, a je těžké si představit remake, který by mohl někdy v budoucnu vytříbenost celého filmu nějak atakovat. Hitchcock sice měl i lepší kousky, ale to se dá říci i v případě Spielberga a jeho Čelistí- i ty jsou teď vnímány jako velký kult. 75% (29.04.2013)

Mám mlhavé tušení, že žádné z Hitchcockových slavných děl jsem neměl tu možnost vidět opakovaně tolikrát, jako právě jeho "Ptáky". Už jako desetiletému děcku :-) mi přišlo, že příběh z malého městečka jež je terorizováno agresivními výpady ptáků, v sobě skrývá výrazný, dramaticky nosný potenciál. A opravdu. Nevím jestli je to důsledkem Hitchcockového režijního mistroství, nebo to lze především přičíst strachu z očekávání věcí příštích, ale každé - byť i sebemenší - ptačí zaštěbetání v úvodu filmu diváka naplňuje těžko popsatelným neblahým pocitem znepokojení. Ústřední postavou snímku je mladá (u Hitchcocka tradičně velice krásná blondýnka) a nezávislá milovnice papoušků, která přijíždí do městečka oslnit svým přirozeným půvabem zdejšího lamače ženských srdcí, jenž na ni při posledním setkání udělal hluboký dojem. S dostatečnou noblesou ji ztvárňuje, ve své době teprve hereckou kariéru startující, Tippi Hedren. Soupeřkou na poli krásy je jí zde půvabná brunetka, místní učitelka Annie (Suzanne Pleshette), která sice v boji o přízeň šarmantního právníka výrazně ztrácí, ale na body za atraktivitu u mě jasně vyhrává. :-) O hereckých výkonech se není třeba příliš rozepisovat - u všech zůčastněných postav jsou spíše průměrné a tvoří pochopitelně hlavně potřebnou vatu mezi očekávanými útoky opeřených "predátorů". Nejsilnější, a co do budování hutné atmosféry nejpovedenější, je scéna pomalého postupného srocování hejna vran na dětském hřišti před školou, a poté samozřejmě závěrečná finální pasáž filmu, v níž se skupina hlavních představitelů, v opevněném domě, snaží odolat zdrcujícímu útoku obrovského hejna okřídlenců. Za pomoci sugestivní kamery a chytrým využitím zvukové stopy, jež silně evokuje všeobjímající přítomnost neustále dorážejících ptáků, jsou zde výtečně vykresleny pocity hrstky vystrašených lidí uzavřených ve stísněném, klaustrofobickém prostředí - "kleci". Napsat tady, že jsem se u "Ptáků" bál, by nebylo pravdivé. Nicméně musím přiznat, že jedna věc mě skutečně víc než děsila - pohled do rozevřených očí napadených obětí jež se zoufale snaží bránit před nelítostnými údery ostrých zobáků. V těch chvílích jsem měl takřka nezvladatelné nutkání na ně volat - pozor ... dejte pozor ... hlavně pozor na oči !! (06.11.2004)

K filmu jsem přistupoval s velkými předsudky, jako ke staré a směšné ptákovině a byl jsem jenom zvědav, zda-li se více nasměji, nebo jestli se budu pouze smrtelně nudit. Opak byl pravdou: Čekal mě skutečně kvalitní a inteligentní film, který rozhodně nezestárnul (Pochopitelně s výjimkou trikových záběrů, což však nikdy nebyl můj obor.) Hitchcock se tu projevil jako výborný režisér, co se dějové stránky týče. Málokdy máme možnost sledovat film, ve kterém není ani jediná scéna přebytečná, kdy jednotlivé události do sebe nadmíru dobře zapadají a zdánlivá obyčejnost a tuctovost mnohých okamžiků se nakonec ukáže jako nejlepší možná varianta pro vybudování celkové atmosféry filmu. Přestože film si své postavy příliš nehýčká, dlouho jsem žádné kladné postavě nepřál co nejohyzdnější smrt tak jako sebevědomé Melanii. Proto mě silně štve pochopitelný dějový přístup, kdy na hlavní postavu nalétávají ptáků stovky, ale ona dělá jako by nic. A nějaký vedlejší ubožák je nemilosrdně skosen prvním nebo druhým útokem. Za dva největší klady filmu pak považuji výborný nic neřešící a neroztahaný konec a především naprostou absenci obludného vysvětlování proč a jak a kvůli čemu, což mě může v podobných filmech vytočit nejvíce ze všeho. Film ve vás nezanechá jasný a přehledný pocit, kdy si můžete říci, kvůli kterému nepoctivému člověku nebo kvůli jakému lidskému pochybení se to všechno stalo, nýbrž správně chladný prostor pro uvažování alespoň nad tím, co nám tím Hitchcock chtěl říci! (20.12.2004)

Velmi slušně budovaný thriller, který v dnešní době málo koho může šokovat ale ve své době vzniku bych se nedivila kdyby lidé měli hrůzu se jen přiblížit k nezvyklím zvířecím útočníkům po skončení filmu.Napětí ke konci opravdu graduje a právě proto mě překvapil nebo spíše zklamal konec který byl podle mě nedotáhnutý. (05.09.2010)