Kill Bill

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)

Mě se tohle líbilo moc. Krve je tady sice hodně, ale ono je jí tam vlastně ještě víc, takže už to nepůsobí nechutně, ale vtipně a čiší z toho nadsázka. Když někomu useknou ruku nebo hlavu a z té potom teče doslova rudý gejzír, nemůže nikdo říct, že je to drastický, protože tohle prostě je nadsázka. Film stojí na výkonu Umy Thurman, která ale pana režiséra nezklamala, je to vtipně a chytře sestř?hané a s velmi vhodně volenou hudbou. Prostě Tarantino válí. Pokud se ale nedokážete smířit s tím, že podlaha nemůže zůstat čistá a voda po boji průzračná, radši se jděte podívat na nějaký jiný film. (25.05.2004)

Všechny dosavadní snímky QT pojednávaly o lidech, jejichž denním chlebem jsou vraždy. ZABIJÁCI. Taky je možné, že je to problém jen můj, ale zkrátka a dobře by mě takovéto téma bavilo jednou, možná i dvakrát, ale pokud se stejný námět točí i okolo jeho čtvrtého filmu (který je navíc rozdělen na dva díly) dochází u mě osobně k jisté únavě. (11.11.2003)

"Mohu říci, aniž bych se chlubil, že je to můj nejlepší meč. Kdyby ses na své cestě střetla s Bohem, Bůh bude vejpůl." Tarantino namíchal výživnej koktejl plnej klišé známejch ze samurajskejch pomst a vyslal nedostatečně mrtvou Nevěstu vytvářet hbitým máváním katanou krvavej podklad pro svou další běčkovou poctu. Takže si odškrtávám Vernitu Green i O-Ren Ishii a hodnocením vyjadřuju svou spokojenost s netradičně pestrobarevnou zabíjačkou. (12.12.2011)

„Smaž se v pekle, blbá blondýno! Já ti nic neřeknu!“ - „Ale já se tě budu ptát. A pokaždé, když neodpovíš, něco ti useknu. A slibuju, že ti ty věci budou chybět.“ Když se u nás holky poperou, tak jen nožem, anebo katanou… Film, který je snad v každém záběru „cool“ a „efektní“, plný hektolitrů krve, výborné akce a podpořený „vymazleným“ soundtrackem. A technická stránka je kvalitní od zvuku, kameru přes střih, triky až po choreografii soubojů. Tu a tam se dá i zasmát, ale člověk musí chtít přistoupit na tu opravdu hodně velkou nadsázku. O tom, že je Nevěsta nesmrtelná, ani nemluvím. I když ještě víc mě bavila Gogo, tedy ne že bych ji chtěl potkat na baru…Jediný větší problém vidím v rozvláčném tempu a některých až zbytečně natažených scénách, za to 1* dolů. I konec byl fajn, ale přece jen ještě zbývá nějaké to jméno ze seznamu, tak zkusím i dvojku. „Devět mrtvol. A vzali to sakumprásk. Nevěstu, ženicha, reverenda, reverendovu ženu. Dokonce i toho starýho černocha, co hraje na varhany.“ - „Jako kdyby někdo proti tomu sňatku něco měl…“ (09.02.2020)