Žiara

Něco o tom, že člověk by si měl safra dát pozor na to, aby neopakoval chyby svých rodičů. Anebo aby se nesnažil zneužívat dominantního postavení vůči (vlastním) dětem. Na druhou stranu je samozřejmě otázka, kam by malý David dorostl bez tatínka. No. Ale možná by nepobíhal nahatej na veřejnosti... 5* (20.11.2010)

Klasický životopisný film o podivném géniovi, chtělo by se říct po přečtení obsahu... Jenže chyba lávky. Naštěstí! Záře je hned v několika ohledech neobvyklá podívaná. Zaujala mě hlavně tím odlišným nehollywoodským podáním příběhu - scénář mě nenutil mít automaticky soucit s hlavní postavou, nenabádal mě, abych nenáviděl Davidova otce, k ničemu mě nevedl, nepokoušel se ze mě ždímat slzy. Naopak nechal všechno na mém uvážení, ať si udělám vlastní obrázek a dívám se dál. Velmi osvěžující. Druhou neobvyklou věcí je výkon Geoffreyho Rushe. Ve filmu se dohromady objeví na nějakých čtyřicet minut, přesto hraje tak mistrovsky, že nemůže být pochyb, že právě jeho role je ta hlavní. Zkrátka září. No a v neposlední řadě nemůžu pominout režii, protože na scénu s Rachmaninovovým koncertem pravděpodobně nikdy nezapomenu. (11.07.2015)

Neskutečný snímek o pianistovi, kterého hudba dohnala až za hranici normálna. Strhují opus podaný geniálním Geoffrey Rushem není jen nějakým úhledným schématem "nešťastný génius", jakých bylo v poslední době k vidění hodně, je to příběh, který má dar strhnout těmi nejobyčejnějšími lidskými věcmi. Umění je obět. Někdy až příliš krutá. (14.02.2004)

Bohužel místo výletu na hranice geniality a šílenství jenom jeden z mnoha řemeslně vzorně odvedených bijáků pro dobrou náladu s roztomilým podivínem v hlavní roli. Kámen úrazu pro mě ve scénáři, který obsahuje příliš mnoho bezbolestného klouzání po povrchu – jediná postava s hloubkou je asi třikrát se mihnoucí matka, její unavené koncentráčnické oči mi toho řekly víc než všechny hysterické výstupy odbytě schematického otce-despoty a ostatní bezzubé náznaky protivenství, vůbec nemluvě o profesorovi Královské akademie recitujícím lehce stravitelná hudebně-zábavní moudra, o plejádě neživotně laskavých osůbek a pohádkově příznivých situací, vrcholící astroložkou a jejími zrušenými zásnubami… Odehráno je to skvěle, herecky i hráčsky, v několika scénách režie a střih velice úspěšně útočí na emoce, ale jinak plytko-prázdno. (28.10.2018)

Kdyby David Helfgott bydlel na Maria Hilfer Straße, měl by to jistý. Komu pánbůh, tomu všichni svatí, možná už neplatí. Romantickou hudbou se nezabývám (tj. neposlouchám ji doma), a tak mě nezajímají ani její interpreti, kterým se říká virtuósové. A tak jeho romantický životopis jsem sledoval trochu odtažitěji, než by bylo záhodno. (15.10.2022)