Recenzie (6)
Veľmi známe divadelné muzikálové predstavenie na ešte slávnejšom Broadwayi. Nie som na muzikály a v tomto sa tiež neobjavilo veľa pesničiek, ktoré by mi utkveli v pamäti a mal som to pustené len sprostredkovane cez YouTube, preto uznávam, že naživo to môže byť veľký zážitok. Každopádne u mňa len priemer. 50 % ()
Bohužel (až na jednotlivé výjimky) neuznávám písně které se nerýmují, a tak mi na začátku trochu zatrnulo. Ale třeba ta napůl rapující ježibaba opět dodala odvahu do dalších minut a spravila chuť po té bídné pasáži, kde jen spojili univerzální melodii a prozaický text. Jinde to zase zachraňoval přednes (Popelka, která téměř ukroutila hlavu zlé nevlastní sestře při česání). S postupem času přibývalo rýmů i naděje, že vše dobře skončí. A stalo se. ()
Chcel som si porovnať, čo v druhej polovici 20. storočia znamenalo "revolučné" a výnimočné muzikálové divadlo na Broadwayi z pera libretistu a skladateľa Stephena Sondheima. Po tom, ako som videl "výnimočné" dielo našej éry - Hamilton od Lin-Manuela Mirandy - ktoré je oslavované podobným spôsobom ako Sondheimova tvorba pred tridsiatimi rokmi. A rozdiel je zarážajúci. Celý život som zostával neznalý toho, že muzikálové divadlo dokáže vytvárať hlboké a komplexné postavy. Myslel som si, že dramatické charaktery v podstate len splošťuje na spievajúce a tancujúce bábky bez ľudskej psychológie. Preto, keď som videl muzikál Hamilton som si len sám pre seba potvrdil, že je to pravdepodobne estetické východisko samotného žánru a kto hľadá viacej než spevy a tance, muzikál nie je to správne miesto. Ale Sondheimove libreto a Lapinov scenár toto všetko subverzívne podrýva a v 80. rokoch dielom Into the Woods reagujú na priehrštie muzikálov o Zlatovláskach, Snehulienkach a Šípkových Ruženkách schematicky rozprávajúcich príbehy o princeznej zachránenej princom. Pričom sa tieto rozprávkové postavy len pretancujú dejom bez zmysluplnejších konfliktov a pozornosť sa upína len ku kostýmom a krásnym hercom a šťastným koncom. Sondheim a Lapine ale idú práve proti tomuto trendu a pokúšajú sa postavám vpísať bolesť, strach ale aj hlboké túžby ako základný hnací motív nie len drámy ale aj života. Navracajú všadeprítomné nebezpečenstvo pôvodných rozprávok bratov Grimmovcov, ktoré je nutné prekonať a postaviť sa mu, aby sa človek mohol posunúť v život ďalej a naplniť svoje túžby - len preto, aby sa v budúcnosti zas a znova vydal do lesa, tentokrát však skúsenejší a pripravenejší. Nakoniec je to práve sila dramatickej postavy, kde Miranda vo svojom diele zlyháva. Možno aj preto, že si ako predlohu vybral odbornú biografickú knihu od literárneho vedca a faktografickosť mu prerástla nad poetikou. Into the Woods ma tak definitívne presvedčilo o tom, že muzikál je a môže byť skutočne hodnotným dramatickým žánrom - pokiaľ neprenechá svoj potenciál len prázdnemu spevu, scénografii a choreografii. ()
Za mě osobně to hlavně tahá nahoru druhá půlka. A ne písničkami, což je u muzikálu trochu na škodu. Ne, že by se mi žádná nelíbila. Spíš mi žádná neuvízla v paměti na delší dobu. Možná je to jejich podobností, všechny tak trochu splývají. Vlastně si vybavuji melodii jen u hlavní Into the woods, zpívanou celým osazenstvem. A samozřejmě geniální rap ježibaby. Ta u mě ostatně vede celou dobu a kdykoliv se objevila na scéně, ta jsem se nadmíru bavila (její otrávený obličej po první půlce při zpěvu s Popelčinými sestrami je prostě skvělý). Je faktem, že se na vybrané scény ráda podívám znovu. Takže tak nějak 7/10 ()
Geniální broadwayský muzikál Stephena Sondheima (tento film je záznam z divadla) se v prvním dějství tváří TÉMĚR jako rodinná pohádková komedie a končí známým Happily Ever After - a dějství druhé je potom rozborem toho, co se děje po happyendu. Všichni náhle začnou umírat - a vrcholem všeho pohádkového nekonvenčna je, když postavy předhodí zlé obryni vypravěče s tím, že se jim stejně nelíbilo, jak příběh vyprávěl. Ojedinělá šance vidět broadwayskou legendu Bernadette Petersovou v akci v divadle! ()
Reklama