Réžia:
Theodore MelfiKamera:
Mandy WalkerHrajú:
Taraji P. Henson, Octavia Spencer, Janelle Monáe, Kevin Costner, Kirsten Dunst, Jim Parsons, Mahershala Ali, Aldis Hodge, Glen Powell, Kimberly Quinn (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Príbeh Katherine G. Johnsonovej (Taraji P. Hensonová), Dorothy Vaughanovej (Octavia Spencerová) a Mary Jacksonovej (Janelle Monáeová), troch geniálnych Afroameričaniek, ktoré pracovali v NASA a svojimi matematickými výpočtami pomohli vyslať astronauta Johna Glenna na obežnú dráhu. Výrazne tak pomohli zamiešať poradím americko-sovietskeho súboja v dobývaní vesmíru. Trojica vizionárok nedbala na rasové či rodové predsudky, viedla boj za rovnaké práva a príležitosti a stala sa veľkou inšpiráciou pre ďalšie generácie. Misiu Apollo pozná každý. Okamžite sa nám vybaví zoznam odvážnych astronautov, ktorí vykonali prvé obrovské kroky pre ľudstvo vo vesmíre - John Glenn, Alan Shepard a Neil Armstrong. Katherine G. Johnsonová, Dorothy Vaughanová a Mary Jacksonová sú však mená, ktoré sa nevyučujú v školách a väčšina ľudí o nich dokonca nikdy nepočula - hoci ich odvážne a nenahraditeľné úlohy takzvaných "ľudských počítačov" v NASA významne pomohli k vyslaniu prvého amerického kozmonauta na obežnú dráhu. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (364)
Oscar 3 nominace: Nejlepší film, Herečka VR - Octavia Spencer, Scénář - A ()
70% ... Zábavný film, který mě přes svoji délku nenechal se ani vteřinu nudit, hlavní hrdinky jsou sympatické a celé téma je mi osobně velmi blízké. Pro mě velké překvapení i co do zobrazení rasismu v USA v této poměrně ještě nedávné době (člověk se občas nestačí divit), zaujal mě pohled do zákulisí NASA (programování v plenkách) a vlastně ani nevadila naprosto odzbrojující pozitivita filmu, kdy nakonec všem všechno vyjde a všichni se mají krásně a báječně. ()
Blahopřeji, podařilo se vyprodukovat solidní, profesionálně zvládnuté drama s černošskými herci, snad přesně jako na oscarovou zakázku. Uráží mě to? Ne. Mám z toho radost? No to taky ne. Nic proti ničemu, po kterém za pár měsíců ani pes neštěkne. ()
Sympatický a zábavný gýč, ktorý však nikdy ani na chvíľku neprekročí hranicu hollywoodskeho gýča, takže oscarová nominácia za najlepší film roka je veľmi mimo. ()
Ty bláho, jednou oskarové komisi vynadá černá huba Chris Rock a rok na to tu máme zaděláno na sérii Oskary nominovaných filmů, kde právě Skrytá čísla jsou tím nejlepším, co letošní ročník nabízí. Jedná se totiž o srdceryvný příběh chytrých holek, které pracují v NASA a zároveň mají jediný problém - jsou černé. A jelikož jsou čerstvá šedesátá léta a Amerika vrcholně válčí na studené frontě se Sovětským svazem o prvenství člověka ve vesmíru, máme tu poměrně rasistický podtext, který v tomto filmu vrcholí rozdílnými záchody pro bílé a pro barevné. Příběh je fajn, zpracování taky, ale ty pro-americky zangažované scény kde vedoucí NASA mlátí do cedule "WC, Toilets for colours" byla při pohledu dvaceti bílých kolegů poměrně prvoplánová a nepřišla mi kdovíjak emocionálně parádní. Ono to možná je tím, že vůbec nejsem schopný pochopit, jak daleko Američani dokázali dojít s rasismem a tvrdit, že je to normální. Tak tady to mají a teď to před celým světem zachraňují filmy, o kterých by se mělo po zbytek roku mluvit... ()
║Rozpočet $25miliónov║Tržby USA $169,607,287║Tržby Celosvetovo $235,956,898▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $14,050,295║ Tržby za predaj DVD v USA $18,549,881║ Pohodový uvoľnení film, ktorý nezamotá zbytočne moc hlavu s výpočtami trajektórii o ktoré sa hlavne dej opiera a opäť ponúkne pohľad na to ako pekne sa v amerike správali k farebným občanom. /70%/ ()
Tři ženy, NASA, matematika, humor a období segregace. Rozhodně nejpozitivnější z letošních oscarových filmů. Čas od času si ho pustím, abych si zlepšil den, protože tolik ve výsledku pozitivní energie a radosti z úspěchu, člověk nevidí často. Tenhle film má dvě tváře, první je sledování hlavní trojice žen, které se postupně prosazují na lepší pozice v NASA a v odhlečeném tónu sledujeme jejich příběh. Druhá tvář je společenská, kdy se opět vrací mírná reflexe a zdvižené obočí nad obdobím segregace v Americe. Nebyla to pěkná doba a je dobré, si to opakovat. Navíc až neskutečný příběh trojice barevných žen dodává celé absurditě tehdejšího systému zajímavý podtext a věrohodnější pohled na běžný život. Tenhle pohled navíc v důsledku dokresluje, čím byly vesmírné lety ve své době pro společnost. Byl to důvod, proč segregaci překlenout, protože skutečný nepřítel byl tam venku (resp. nad hlavami) a celá Amerika chtěla něčeho dosáhnout. Tohle sjednocení národa mi dnes chybí a zajímá mě, zda bude někdy dostatečně nahrazeno. Možná jednou, bude podobný pohled nejen v rámci jednoho národa, ale také celé planety. ()
Skvělý film! Doporučuji.Dokonce mi i ukápla slza :-) ()
// Wonder Women. 8/10 ()
„Viem, že aj keď tomu neveríte, ja proti vám nič nemám.“ – „Verím, že tomu veríte.“ Prišlo, odišlo, neublížilo... nenadchlo. Pokope sa tu stretla fakt dobrá partia hercov. Mužských. Sympaťáci Kevin Costner, Aldis Hodge, Glen Powell, Mareshal Ali a Jim Parsons z Teórie veľkého tresku (no dobre, ten veľký sympaťák nie je). No a to je asi problém, pretože tento film mal byť o troch ženských postavách. Muži ma ale zaujali oveľa viac. Navyše, ústredné babské trio vlastne nie je trio. Dve z nich sú pre dej dosť zbytočné. Hlavná je len jedna z nich a aj tá je riadne nesympatická (Taraji P. Henson). Takže sorry, ale za mňa víťazia chlapi. Nezaujal ma ani rasistický presah, ktorý len raz za čas zatne do živého (etuda s WC). Inak fajn retro atmosféra a tie dve hodiny mi celkom rýchlo ubehli. Ale druhý raz to vidieť nechcem, netúžim a ani nepotrebujem. Povedal by som, že ak vás fascinuje história dobývania vesmíru, môžete si pridať aj štvrtú *. Ale mne sa zdá, že tu ide skôr o históriu rasizmu, než o históriu dobývania kozmu. ()
Pomníček zásluze jedné, potažmo třem, potažmo všem afro-americkým počtářkám na vesmírné snaze 60. let (předně misi Friendship 7), tedy ještě za dob bezpráví a tvrdý segregace. Ano, je to kýč a crowd-pleaser (vede pobíhání mezi záchodky) a ano, všechny ty "naštvaný bílý chlapy" vykresluje jako omezenecký nemehla (co by si byli jinak počali), nicméně nemění se nic na faktu, že je to milý a zpětně důležitý film bez nějakých napálených sentimentů nebo agitek, další solidní vhled do dnes celkem absurdních poměrů v USA - ne až tak dávno zpět. A navíc jsou tu Ali a Costner. "Here at NASA, we all pee the same color." ()
Místní "erudovaní" kritici opět nezklamali. Rozumím, že jste prvotřídní egoisté zamilovaní do vlastních představ extrémně důležitých filmových kritiků, takže nemůžete chybět se svými irelevantními žvásty ani pod jediným profilem filmu na databázi. Sami si totiž uvědomujete, že kvantita zde vždy znamenala body, které máte za všeobecně povědomou přezdívku, rozhodne ne za originální postřehy k filmům, když jste od sebe schopní vzájemně opsat i zcela zjevné nesmysly. Mantra o oskarovém kalkulu a filmu stvořeném na zakázku po minulém ročníku? V prvních pěti komentářích seřazených podle bodů o tom melete čtyři. Zvláštní, když na filmu samotném se začalo pracovat téměř rok před samotným předáváním cen, které tady jak kolovrátek rozebíráte a děláte na jejich základě naprosto směšné off topic teorie, protože k filmu samotnému nic nemáte, ale chápu, musíte být vidět a udržet si body. Od nesmírných odborníků zpět k samotnému filmu. Jde o dobře napsané a natočené historické drama, které příjemně a umně kombinuje pro Evropana snesitelný sentiment a zároveň zajímavý příběh. Sonda do přešlapujících počátků nejvýznamnější vědecké mise v dosavadní historii lidstva, která je skloubená o osobní dramata zdánlivě nepodstatných článků celého řetězce, které si musí razit cestu přes přirozené i umělé překážky a ani na vteřinu u toho nebudou jejich slzy a naříkání. Jen málo filmů je dnes v tak dobrém smyslu "amerických" jako právě tento. Pár scén sice evokuje filmové přikrášlení ve jménu diváckých emocí, ale o žádné uslzené a kňučivé agitce nemůže být sebemenší řeč. Vlastně je to velmi pokorné a film působí jak z návodu na natočení fungujícího osvětového filmu bez použití agresivního patosu. Stačí mít dobrý scénář, zajímavý příběh (předlohu), kurevsky sympatické herce a ukázat tehdejší reálie a nespravedlnost bez sebelítosti a hroucení postav. Pak natočíte skvělý film i za necelých 30 mega a vše bude působit tak jak má. Mimochodem, kolik ta oskarová zakázka vyhrála Oskarů? Žádný. 80 ℅ ()
"Kdybyste byla běloch, chtěla byste být inženýr?" Já tedy nejsem rasista. Jenom nemám rád černochy, cikány a muslimy. Samozřejmě kecám, protože já mám rád všechny ... kteří pracují a neparazitují na systému. Proto jsem byl od začátku na straně těch tří černých myslitelek, ale nebudu se kvůli tomu tvářit, že každý nefachčenko s tunou zlata na krku je pro společnost stejně důležitý. Ale abych se vrátil k filmu, tak jsem holkám přál, aby všichni v NASA čůrali stejnou barvu, aby jim v knihovně půjčili odbornou literaturu a aby jim sympaťák Glenn neshořel v atmosféře. Ono to totiž celé hrálo na city o dost méně, než jsem očekával, americké vlajky taky vlály ve větru poměrně nenásilně a tak jsem si to místo předpokládaného znechucení nakonec docela užil. ()
Skrytá čísla jsou primitivní film, kde všichni černoši jsou urážlivě banálně dobří, jen běloši mají "výsadu" být komplikované, ambivalentní postavy s nejednoznačnými postoji. Černoši tu opravdu slouží jako pouhý motiv, vůči kterému se bílá společnost má nějak definovat - ale sami jsou většinou pasivní a jen čekají, kdy je bílí konečně ocení (a samozřejmě je to Kevin Costner, kdo hrdinně zařídí černým záchodky, protože hrdinka nebyla za měsíce času schopná nic říct). A pokud něčeho aktivně dosáhnou, tak díky benevolenci bílých postav, se kterými se setkají. Něco jiného je kvalitní drama, které je mírně uměle vybráno jako reprezentant "černé" kinematografie typu Moonlight. Skrytá čísla jsou ale film bílý jak padlý sníh (ostatně bílí jsou prakticky všichni, kdo stáli za kamerou), který leda cynicky a pokrytecky využívá své téma. ()
#oscarssoblack... film, který si Akademie snad nechala napsat na zakázku. ()
Keby to netlačilo tak na pílu, bol by to výnimočný film. Takto len priemer. ()
Uznávám, nebýt hostující Kirsten Dunst ve vedlejší roli, tak bych Skrytá čísla zcela určitě minula. Ale Kirsten má dobrý vkus a její jméno a postava dobře vykreslená byť i jen v pouhých pár obrazech zcela jistě "dozdobuje" tuhle sázku na jistotu. Konečně její vedlejší linka a ta Jima Parsonsa představuje to nejpalčivější, s čím musely hlavní hrdinky bojovat. Aneb rasová segregace, NASA a americká reakce na Gagarina. Vhodné k doporučení. ()
Před nominacemi jsem se v těch černošských dramatech trošku ztrácel a Hidden Figures jsem objevil snad úplně naposled (taky je to poslední přírustek, který jsem dohnal před oscarovou nocí). Nejprve musím říci, že když člověk kouká na filmy o nerovnoprávnosti ras, typu skvělého 42 či právě Skrytých čísel, tak se snad ani není čemu divit, že jsou afroameričané poměrně podráždění, jakmile na toto téma přijde řeč. Snímek mne příjemně překvapil svou koukatelností a neotřelostí, kde všechno krásně odýpá. Vlastně mě překvapilo, na jak moc divácký film koukám (v tom nejlepším slova smyslu) a určitě budu za nějaké ocenění rád, i si ho dám znovu v kině, až se český distributor uráčí ho k nám nasadit! Krom hlavní sympatické trojky (U Octavie Spencer jsem nečekal, že to někdy řeknu! Taraji P. Henson je zase naprosto dokonalá a její rage-quit scéna je jednou z nejlepších!) baví hlavně Kevin Costner, kterého je opět radost vidět v těchhle rolích a doufám, že ho ještě nějaké čekají, namísto těch neesonovských akčních (koukám na tebe Three days to kill) a potěší i Jim Parsons, kterému ten Sheldon (zde trošku archetypálně zaslepený hlavní inženýr, kterému natrhne zadek černoška) prostě sedí. Ceny za letošními oscary jsem zahájil tím nejlepším a zakončil taktéž...9/10 ()
Vytýkat lehce kýčovité a klišoidní látce že je plná klišé je asi to samé, jako pozastavovat se nad tím, že je v akčním filmu přehršel akce. Takže názory těch pár hnidopichů, co to budou hodnotit vlažně brát s rezervou. Obečně vzato je to přesně ten film, který se bude líbit mase. Ne proto, že je vlezdoprdelkovský, jako některé starší kousky Rona Howarda, ale právě proto, že tématika a postery na to přesně vypadaly a přesto se to podařilo vcelku sofistikovaně obejít. Tedy samozřejmě, je to film plný správňáckých osobností a velkorysých gest, kde na konci nemůže být nic jiného než pozitivní vyústění, ale s tímhle člověk počítá už z traileru. S čím však nikoliv, je niterná, osobitá a neskutečně svěží konfrontace černých žen s bílými muži v době utlačování a rasové segregace. Co nečeká je spoustu mrštných dialogů a mraky emocí. A nečeká ani tak skvělé ženské herecké trio, které doplňuje Costner se svým světáckým "Man of Steel" typem role, ostatně takhle ho máme všichni rádi. Ty nominace jsou pochopitelné, protože ani jednou jedinkrát to nesklouzne do přehnaného sentimentu a přesto je mnohdy dobré mít po ruce kapesník. Jediná výtka tak směruje možná ke zbytečně doslovnému scénáři, který z Hidden Figures dělá ve finále jen ty figures. ()
Hollywoodsky hodně přičísnuté a hodně zjemněné, aby zaoceánská srdíčka zteplala ještě víc než obvykle. Ta černošská obzvlášť. Je to tak trochu pásová výroba, ve které se hodně myslí na vytahování kapesníků a široké úsměvy všech utiskovaných, kteří se na plátně objeví. Jenže celé je to uhnětené zatraceně zručně. Historická lekce o tom, kterak ve Spojených státech bojovali i na počátku 60. let s dvojím metrem a kterak měli v NASA vytrvalé a hlavně chytré hlavy, které dostaly sympaťáka astronauta na oběžnou dráhu. Tyhle hrdinské příběhy, kdy hlavní postava musí zdolávat překážky a nakonec na poslední chvíli udělá zcela zásadní věc, mě nikdy moc nebraly. Jenže tentokrát to sakra funguje. Lví podíl na tom mají tři černošské sympaťandy, které se musí v Národním úřadu pro letectví a kosmonautiku protloukat předsudky a překračovat klacky, které jim neustále někdo hází pod nohy. Takže okolo nich jsou kravaťáci, kteří jsou přesvědčení, že vědí, naopak chybí škola, která jedné z trojice dovolí studovat vysněné zaměření a naneštěstí schází i toaleta, která by byla pro všechny. S křídou v ruce nebo s nápady na rozjetí obřího počítače to však jde dámám náramně. A ač to na první dojem vypadá jako kalkul, musím uznat, že tvůrci přistoupili k látce s velkou pokorou. A ač je to mnohdy na hraně i za ní, pořád je to tak nějak snesitelné. I když za tím vytahováním kapesníků si stojím. Když se ovšem šlo do technických podrobností, ztratit se musel každý. PS: Janelle Monáe si začínám víc všímat. 70% ()
Reklama