Krótki dzień pracy

Krátký pracovní den je originální filmovou provokací Krzysztofa Kieślowskiho a po zásluze s ním bylo oficiální strukturou také naloženo. Krátký pracovní den se škodolibým zadostiučiněním předkládá svůj úhel pohledu na ojedinělý radomský protikomunistický protest roku 1976. Události jsou nahlíženy optikou nejvyššího politického představitele města a na obraze jsou nejsilnějšími momenty bezradnost a strach. Ideologická víra se střetává s realitou, karty jsou jednoznačně rozdány díky životnímu údělu a vzájemné porozumění pro odlišné potřeby není v ohnisku vášní myslitelné. Socialistický ráj řeší své problémy razantně, přechodné vzduchoprázdno a pocit selhání je předzvěstí brutality moci. Hlavní postavou dopadu všeobecného morálního rozhořčení je tajemník komunistické strany v Radomi (velmi zajímavý Waclaw Ulewicz). Je plný odhodlání k plnění svého pracovního poslání, do poslední chvíle věří v rozetnutí nedorozumění. Je ponechán napospas své bezradnosti a ostražitě se vyhýbá živoucí záplavě znepokojených lidských těl. Bezradnost a strach jitří jeho definitivní rozervanost, víra je poškozena, ale pragmatismus vítězí. Výraznější postavou je také velitel místních milicí (sebevědomý Lech Grzmocinski), účinná pomocná ruka z tajemníkova marastu beznaděje. Z dalších rolí: napadený tajemníkův podřízený a první vyjednavač s rozhořčeným davem (Tadeusz Bartosik), mladý dělnický aktivista, pomáhající později rodinám obětí moci (Miroslaw Siedler), jeden z nejzběsilejších a později trestaný mladý útočník (Stefan Paska), tajemníkově marnosti vysmívající se mladý člen Solidarity (Zbigniew Bielski), či vyděšený tajemníkův osobní řidič (Paweł Nowisz). Krátký pracovní den je filmařovou reakcí na závažné neduhy socialistického ráje. Pocit bezmoci oficiální moci je skromným cílem morálního uvědomování. (25.02.2019)

Keby sme Kieslowského kinematografiu mali rozdeliť na dve časti, tak sú to krátke filmy o zabíjaní a krátke filmy o láske. Tie prvé boli nesmierne dôležité (tomu človeku sa reálne podarilo v Poľsku zrušiť trest smrti!), tie druhé krásne. Tento menej známy televízák spadá pod prvú skupinu, o marazme socialistickej zlomoci. A človeku sa až nechce veriť, že tak otvorená kritika, mohla vo východnom bloku, v roku 81, vzniknúť. A aj keď viac milujeme jeho filmy o citoch, tie politické vždy budú mať svoje miesto, priestor a rešpekt. (17.07.2021)