Nikdy nie je neskoro

Emóciami nabitý príbeh talianskeho "Ámosa Komenského" má perfektnú produkciu a výborné herecké obsadenie. Nič z toho nie je na Oskara, ale všetko ide ako po masle. Možno je to samotným námetom, ale produkcia dokáže natlačiť citmi, každú scénu tohto takmer rozprávkového príbehu, tak že nezostane jedno oko suché. A keď už zlezú z obrazovky školáci túžiaci sa vzdelávať, okamžite je tu manželka s rodinou, aby ďalej diváka "bičovali" pocitmi šťastia. Pokiaľ vám taká záplava emócií vadí dostal by tento film 70%. No citlivé povahy sa zastavia možno až na 100%. (23.10.2023)

Zdálo by se: jeden z dalších "Panů učitelů s láskou", kterých běhá po filmových distribucích nekonečně moc. Tentokrát je to však opravdu zdařilé. Člověk si uvědomí, co sám vždycky a dobře věděl, že učitele nedělají vzdělávací systémy, osnovy ani kariérní řády a platové postupy, ale že dobrý učitel je zejména dobrý člověk s niternou potřebou pomáhat a rozdělit se. (29.04.2018)

Ďalší výborný učiteľ vo filme, tentokrát však podľa skutočnej udalosti. Páčia sa mi tieto talianske životopisné filmy. Vždy sú veľmi dobre spracované. Časť keď Manzi pracoval vo väzení, bola oveľa zaujímavejšia, ako časť, keď učil ľudí čítať a písať prostredníctvom televízie. Predsa len to väzenie dáva oveľa väčší priestor na drámu aj vykreslenie jednotlivých postáv. Špeciálne to pre mladistvých, ktorí vlastne poznajú život iba z tej temnej stránky a svoju budúcnosť vidia čierno-šedú. Vďaka Manzimu sa naučili nielen čítať a písať, ale aj snívať a ísť za svojím snom. Krásny film. (15.05.2023)

Výborný film, ktorý ukazuje prácu nekonvenčného učiteľa. Používa metódy odporujúce byrokratickým pravidlám, no práve preto dosahuje úspech, kde ostatní zlyhávajú. (01.08.2017)

Jelikož italštinou nevládnu, originální název mi nic neříkal, ale vzhledem k tomu, že "učitelské filmy" mám rád, viděl jsem jich mnoho a velká většina z nich patřila k silně nadprůměrným, dal jsem filmu šanci. Film "To Sir With Love" se Sidney Poitierem a ústřední písní v podání Lulu patří k mým největším srdcovkám (možná i proto, že jsem jej viděl jako první z této kategorie) a velice rád si jej občas "opráším". Tohle je navíc film životopisný, což je rovněž můj šálek čaje:. O existenci učitele Alberto Manziho jsem předtím neměl tušení, ale o to příjemnější překvapení pro mne film (překládaný jako "Nikdy není pozdě") byl ! Příběh učitele, který měl "zhůra dánu" schopnost a talent předávat poznatky i životní pravdy a hodnoty velice poutavou, i když hodně neortodoxní formou. Dalo mu hodně úsilí si "svoje metody" i pravdy obhájit a vybojovat, ale nakonec se mu to podařilo. Třeba za to mohly i životní náhody a souběh šťastných okolností, ale "štěstí přeje připraveným" a o tom všem je tento vyjímečný film, který diváka naplno vtáhne do děje a už nepustí až do samého konce. Úsilí prosadit své revoluční učitelské metody samozřejmě naráželo na byrokratické předpisy i zaběhlé zvyklosti. "Mocní" samozřejmě nemají zájem na přílišné zvyšování inteligence národa, protože se jim pak hůře ovládá. Když navíc byrokratická pravidla vymýšlejí lidé ve skutečnosti hodně odříznutí od reality (velice často s mocí spjatí), je výsledek takový jako je. Takže film je i hodně nadčasový a skýtá i mnoho námětů k zamyšlení... Učitel Monzi si nakonec (i když ho to stálo hodně úsilí) své obhájil a jeho metody hodně pomohly mladé generaci (v ústavech pro mladistvé), tak nakonec i celému národu (v rámci TV výuky), které byly zaměřeny pro všechny, ale v první řadě pro ty nejpotřebnější v zaostalejších oblastech Itálie, kterých v tehdejší době bylo stále dost. Ve filmu byla samozřejmě také znázorněna i úloha a vliv médií (v první řadě TV) na vědomí národa (tedy těch "ostatních"). Je potřeba se snažit si tu svobodu médií (obzvláště těch veřejnoprávních) hlídat a ochránit, aby se nestaly jen dalším nástrojem pro utužování moci... Karel Kryl to ve svých písních předvídavě popisoval výstižně a naprosto přesně. Každopádně v současné době negativních událostí a zdůrazňování negativních titulků od "novinářů" a paparazziů působí nesmírně pozitivně a myslím, že existuje málokdo, koho by se tento film a dojmy z něj vůbec nedotkly. Uvědomuji si, že můj komentář subjektivní je a více než o filmu jsou v mém komentáři obsaženy ty následné dojmy. Za to se omlouvám, ale tento film mne docela trefil přímo na komoru. Jak trefí jiné diváky je samozřejmě na nich :-) Nakonec přesvědčete se sami ... (21.05.2023)