21 gramov

Režisér (A.G.Iñárritu - Amores perros) se rozhodl servírovat tenhle strhující příběh jako střepy zrcadla. Když je začnete nacházet, nevíte kam patří, jenom že se krásně lesknou. Postupem času začínají vystupovat z té skládačky obrysy a detaily, aby nakonec daly dohromady jedno z nejkrásnějších zrcadel, které odráží tolik citů a emocí, že je z kina skoro neodnesete.... Výkony Naomi, Seana a Benicia jsou vpravdě nezapomenutelné ! (27.01.2004)

Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. (28.03.2004)

Díky bohu za to, že se pořád ještě točí filmy, které dokáží pořádně zabrnkat na duši. Miluju filmy, které mně nevodí za ručičku, které mně nutí klást otázky, přemýšlet o nich. A to je přesně 21 gramů. Iňárritovo důsledné nabourávání časové posloupnosti je v mých očích jasnou výhrou, to skládání mozaiky z časových střípků bylo svým způsobem vzrušující a napínavé. Skvělý dojem ještě umocňuje ruční kamera a místama zajímavá práce se zvukem. Nad těmito technickými záležitostmi stojí emotivnost a hloubka scenáře a herecké výkony. Och, Benicio, Benicio, ty jseš prostě bourák, jinak to říct nedovedu.....Ještě k celkovému vyznění příběhu - na konci se praví " To co skončilo v plamenech, opět se zazelená." Je dobré vědět, že přes všechnu zpackanost života existuje vždycky naděje, ten světlý bod v dáli. A že se pořád točí skvělé filmy :o) (07.08.2004)

Výborné drama. Pan Iñárritu zrežíroval vskutku mistrovské dílo, které mi dalo opravdu zabrat, a to ve všech směrech (proto radši hned v úvodu upozorňuju, aby se potencionální divák nenechal odradit scénami, které mu zatím nic neříkají; postupně vše do sebe zapadne jako puzzle). Snímkem se line po celou dobu silně depresivní atmosféra, kterou navíc podporuje velmi autentická kamera a také hudba. Kromě toho se může 21 Grams pochluvit výbornými hereckými výkony hlavních představitelů Penna, Tora a Wattsové (prozatím její životní role). "Kolik životů žijeme? Kolikrát zemřeme? Říká se, že v okamžiku smrti ztratíme přesně jednadvacet gramů. Všichni. A kolik se toho vejde do jednadvaceti gramů? Kolik toho zmizí? Kdy těch jednadvacet gramů ztratíme? Kolik se toho s nimi vypaří? Kolik toho získáme? KOLIK toho získáme? Jednadvacet gramů. Tolik váží pět nikláků. Tolik váží kolibřík. Čokoládová tyčinka. Jakou váhu má jednadvacet gramů?" (16.12.2007)

Nemám nič proti experimentom s formou. Bolo však len otázkou času kedy do toho niekto tak "praští" až to bude vadiť. A to je problém tohto filmu. Napriek tomu, že v máloktorom filme dnes nájdete také herecké výkony ako podali Naomi Watts (no nemôžem si to odpustiť ..... dobré štuple :-) ), Sean Penn ale najmä Benicio del Torro tomuto filmu čosi chýba. Pointa filmu mohla byť omnoho silnejšia keby pán Iňarritu nezostrihal film na päťsto poprehadzovaných scén ale povedzme na 30 - 40. Krátko po odchode z kina som rozmýšľal nad plným hodnotením, keď však vidím tú nekritičnosť okolo, dávam štyri (a pol). (17.06.2004)