Stranger Things

Doteď to bylo čirý sorry jako, jelikož jsem se fenoménu Stranger Things vyhejbal a neměl jsem v plánu plavat v časovým průseru s dalším seriálem. No. Pak přišel nudnej večer, já stáhl první epizodu první série... a zastavil jsem se až na konci série třetí. Kdybych byl Hudson, řekl bych "co tady teď kurva budeme dělat?" jelikož čtvrtá řada je v nedohlednu. Jo, až tak moc mě to vzalo. Vosumdesátkový žrádlo jak sviňa. První série se ještě drží na uzdě co do velkoleposti, zato fenomenálně pracuje s pozvolným odhalováním fungování zdejšího fikčního světa, kdy si ještě v polovině říkáte WTF, abyste ho na konci vyměnili za tučný OMFG. Začátek druhý série je patrně největší zámrz, každopádně ledy povolí a epický finále je už vlastně taková návnada na řadu třetí, kde zábrany tvůrců totálně explodujou a servíruje se nevídaná nálož. Jo, chápu, že pro někoho je to už přes čáru a bude si stejskat po napětí a komornosti jedničky, ale... Vodumdesátky full feel! Strašlivě zlí sověti! Krev! Vybuchující krysy! Obří příšera alá Věc od Carpentera! Nevkusný košile! Den nezávislosti! Ohňostroj! Vysílačky! A prostě SUPER NERDY BRAK!! Když v poslední epizodě došlo na naprosto šílenou momentku se zpíváním Neverending Story, smál jsem se jako retardovaná hyena - ne proto, že by to bylo kdovíjak vtipný, ale protože jsem si hned představil scenáristu, jak tříská smíchy pěstí do stolu, když tuhle úžasnou kokotinu píše. A to jsou celý Stranger Things, spousta emocí i zábavy v uvědomělým braku, kterej je nářezovej předevšim kvůli tomu, že je v něm celej vagon super postav a famózního fanservice. P.S. Hopper je teď asi moje nejoblíbenější seriálová persona - tohohle tlučhubu, kterej osciluje mezi zpomaleným starým vožralou, bezradným sitcomovým fotrem a příležitostným násilníkem bez zábran, prostě nejde nemít rád. (09.07.2019)

Jak zatím druhá série navzdory větší rozmáchlosti zaostávala za tou první, tak tohle bylo naprostý žrádlo. Pošahanej paranoik (a vlastně ne!) jako katalyzátor očekávanýho románku, integrace Max, Burke z Vetřelců v jedný HODNĚ povědomý scéně, lov na demočokla a "říkal jsem vám to, neměli ho našvat". Bylo to... tubulární! (04.07.2019)

El rage mode. (08.07.2019)

Famózní fanservice, famózní hrátky se spoustou zábavných postaviček, famózní příšera, famózní brakovej přepal a famózní prča před kamerou i za kamerou. Zatím nejlepší série - přesně o sedm centimetrů. (09.07.2019)

Ten vosumdesátkovej feel je tu řádně našláplej (včetně dramaticky superzlých rusáků). Napětí, na kterým stála první série, se už patrně nikdy nevrátí - v podstatě ani nemůže - každpádně je to pořád žrádýlko. Body plus za vybuchující hlodavce a bazénovou maminu. (06.07.2019)

Jsem se s těma řečma o slabším napětí trochu sekl, jelikož třetí epizoda je mocná rozehrávka hned na pěti frontách. Až se jeden bojí, že není šance takovou boží zahuštěnost udržet do konce. (06.07.2019)

S humorem sem tam trochu přepal, jenže nakonec jim to stejně odpustíte, protože je to dobrý - haha. Jinak OK, gradovačky pořád fungujou a Hopper si s každým dílem utvrzuje pozici jedný z nejzábavnějších seriálových postav. Ty jeho oscilace mezi neškodným starým vožralou, sitcomovým fotrem a příležitostným násilníkem vždycky přinesou něco dostatečně srandózního. (07.07.2019)

Na začátku hotovej avengers assemble (boží). Když Hopperovi v první sérii došly argumenty, obvykle dal někomu do držky. Ve třetí sérii pěsti nahradil kalašnikov. Neverending Story - nevěřícně (pobaveně) otevřená huba a strašně rád si představuju, jak scenárista smíchy mlátí pěstí do stolu při představě, jak z toho bude kdejakej moula vyplesklej. A tak je to s celou třetí sérií - strašlivá jízda, krásně poplatná osmdesátkovým klasikám na poli rodinných dobrodružství i hororů, která je v každým svým momentu přesně tak braková/nostalgická/ujetá/patetická, jak zrovna potřebuje. Kdekdo bude vztekle klovat do klávesnice, jak je to už moc a kde že je ta střídmost a spíše komorní napínavost jedničky, každopádně v tomhle případě můžu upjatosti dotyčných doporučit maximálně samoléčbu v podobě stopky při sledování. Od tvůrců jsme dostali masivní porci práce, jejíž status bude po zásluze kultovní a za níž je kus fenomenálně napsanýho materiálu v rámci fanservice. P.S. příšera byla super prasárnička - čímpak tohle přebijete ve čtvrtý sérii? Za rok odpovim, dík. (09.07.2019)

"Jsme šáhlí nerdi" aneb solidní rozjezd, kámo. Prolínající/doplňující se vyprávění super, bossfight mrkal na pátou hvězdu, hudebně a atmosféricky opět eighties nerdgasm. Ocenit je třeba fakt, že ač ve vzduchu visí potenciál masivního rozpočtu, tvůrci prokazují snahu přitlačit i na stísněně hororovou strunu a mysteriózní komorno, což bylo doménou zejména první řady. (28.05.2022)

"Jsou horší věci než duchové" aneb ST vysokou laťku neshazují. Bráchové Dufferovi mají zjevně rádi Stephena Kinga a v jejich seriálu je to cítit od začátku, nicméně tuhle sérii jako by King olízl o něco důrazněji (vše OK, pořád se neseme v rovině vlivu a citace, nikoliv vykrádání - tentokrát je cítit zejména TO a Carrie). Vecna frajer, hororové dusno narůstá, killcounter se pomalu a bolestivě otáčí. Jsme v tom zase - všechny série ST se rozjížděly poněkud nenápadně a tentokrát se už vážně vyloženě těším, jaké dějové exploze nás čekají. (28.05.2022)

Vtipná i efektní tlouštíkova rambojízda, arašídové máslo, hororový retrovýlet s Robertem Englundem a psychofight za znění Running Up That Hill. Nevím, jestli je to nejlepší epizoda Stranger Things vůbec, ale určitě bude v okruhu nominovaných. (28.05.2022)

Nářezové rozbalování slupek mytologie až na dřeň, díky němuž čtvrtá série nabírá kurz k titulu seriálové události roku. Zrod, motivace i zasazení záporáka jsou tady tak zručně namíchaným koktejlem věcí osvědčených i míň okoukaných, že by se z toho dala vylouhovat učebnice scenáristiky + opět se ukazuje, jak šťastnou ruku měli tvůrci s castingem. Herci zavedení i noví (Jamie Campbell Bower!), perfektní jsou všichni. Snad poprvé u nějaké seriálové epizody lituju, že nejde dát šest hvězdiček. Tohle je bezmála úkaz. Nejen v rámci Stranger Things. (29.05.2022)

Bitchin. Chápu ty, co jsou po masivní masáži první signální drobátko rozladění, jenže já jsem nadržená cílovka a přesně mířené direkty jsem s chutí sežral. Jasně, je to dlouhé, dějově strašlivě přecpané, trikově rozbombardované, emocionálně agresivní, dramaticky vyšroubované pětkrát přes závit a na některých místech jdou Duffeři divákovi na ruku tak moc, že je skoro fyzicky cítíte -> pravý opak jistého seriálu s releasem ve stejné době, jehož příběhové vakuum museli tvůrci navzdory podstatně kratší stopáži bezradně vypreparovat vajglama z nejbližší autobusové zastávky. Už to je samo o sobě malá výhra - epizoda trvá přes dvě hodiny a přesto se v ní bez přestání děje něco okázalého / bláznivého / vyhroceného / strašlivého / nepředvídatelného (což potvrzuje fakt, že se nevyplnila valná většina fanouškovských teorií) + s různými motivy pracuje v rámci seriálu mnohem lépe, než se na první pohled zdá. Dokonce i ta masivní exploze hororového rituálna je nepopsatelně boží! Ještě spokojenější bych ovšem byl, kdyby se prokrátily některé melodramatické projevy, pozměnila se JEDNA "povinná" položka z kategorie "úhyn příběhových postav" (nejde ani tak o dotyčnou postavu, jako spíše o provedení) a ukázal se dovětek s nejmenovanými kamarády z nejmenované země. Fantastickou práci každopádně odvedli střihač, choreografové, kameraman a lidi od zvuku i ohudebnění - audiovizuální masáž je to spolehlivá a válcující; téměř v každé chvíli má energii, nápad nebo vtip. Duffeři to milujou a já taky. Fandové si vytípou mraky obrázků pro tapety na všechna zařízení a odpustí ne vždy dokonalou úroveň CGI - přeci jen je tady těch triků tolik, že ani rekordní rozpočet nesvede zázraky. A dík za závěr! Je báječně nihilistický a divák moc netuší, co ho čeká v páté sérii, přestože je téma jasně dané. (01.07.2022)