Stranger Things

Stroj času na čisté retro-blaho. Všechny inspirační zdroje byly vyjmenovány, všechny nostalgické slzy uroněny. Co v mých očích drží tachometr daleko za stovkou i v druhé polovině, kdy je obživlá deskovka v plném proudu a definitivně ze sebe setřese všechen nádech tajemna, je dětský casting z říše za zrcadlem. Millie Bobby Brown uhraje očima věci, za které se o dekádu starším herečkám vozí pozlacené sošky v náklaďácích a šišlavý kudrnáč Dustin je prototypem generačního hláškaře pro dalších pár let. Po osmnácti letech jsem dostal adaptaci Half Life, aniž bych to dopředu tušil. A teď jdu dočíst Kingovo To, ať mám popkulturní kombo bez kompromisu. (14.09.2016)

Bigger, stronger, faster. Šlape to bez větších zaváhání, ale vlastně chvílemi až příliš na jistotu. Ve třinácti uměla děcka svoje vztahy vyhrotit i v osmdesátkách, nepochybuji o tom a trochu mě mrzí to opatrné našlapování kolem. Každopádně, letos ještě o něco víc než před rokem je vidět, jak moc je to Dufferovic dítko, se kterým si rozumí nejlépe oni. To režijní drolení dost bije do očí a na plnou palbu se to vyšvihne až v úplném závěru. Koketoval jsem s tou myšlenkou už minule, ale tenhle nepřiznaný filmový portál do Black messa ocení devět doktorů Freemanů z deseti. (19.11.2017)

Portál do jiné dimenze už nikam nevede a stal se vedlejším. Zpočátku jsem měl podobné rozpaky, jako mnozí okolo, ale pak Dufferovic v posledních dvou dílech chytnou otěže a je to jízda. Pubertální lásky vytryskly mohutným gejzírem, přátelství se utužila, charakterové proměny svědčí o chuti jít dále, přitom se sem tam vynoří sovětský Terminátor, a pak už jenom láskyplně smlsáváte jednotlivosti. Třeba ten fenomenální rozhovor na poblitých hajzlech obchoďáku a s ním zmrzlinovou bohyni Mayu Hawke, Neverending story, kdy to všechno rupne do správného žánru a injekci destilovaného dojáku rovnou do slzného kanálku. Kouzlo je fuč, ale zbytek světa se točí dál… a taky upside down. (27.08.2019)