Sibírsky denník

Film mal veľmi dobrý rozjazd, ktorý vrcholí vo vražde a samovražde jednej z účastníčok nedobrovoľného zájazdu. Hlavná predstaviteľka Melanije v podaní herečky Timoteo je stvárnená uveriteľne, avšak narácia jednotlivých epizód z denníka je nešťastná miestami. Sledujeme zábery v zime, potom strih na polminútový záber kde je už jar a potom opäť zima. Isté i otitulkované scény, ktoré by zdôraznili životnú historku (pasáž s Nemcom) by nezaškodili. I napriek tomu film ponúka pamätihodné scény otrasného života na Sibíri. (15.11.2017)

Ano, je to zdlouhavé a v podstatě i předvídatelné. Ale co jiného čekat od černobílého filmu o gulagu s názvem Sibiřský deník? :) Možná to režisér nedokázal natočit dramatičtěji, možná jen chtěl, aby si divák prostřednictvím delší stopáže představil líp to nekonečné utrpení vězeňkyň. Kdo ví. Asi nemá smysl po tom pátrat. Tím spíš, když film obsahuje hned několik silných scén, které ho jednoznačně zdvihají z průměru. Tady jsou tři scény, na které nejspíš do smrti nezapomenu: SPOILER: hladovějící ženy jsou přinuceny se dívat na to, jak jim vykrmená prasata (určená nejspíš pro hlídače gulagu) přímo před očima žerou všechny brambory, jejich jediné jídlo; auto plné vojáků oslavujících konec války vjede na zdánlivě zamrzlé jezero, načež se pod tím autem ve vteřině propadne led a (opět) se všude rozhostí ticho lesa; žena v transportu v předtuše zastřelení radši sama -a zcela chladnokrevně- podřízne hrdlo svým dětem a pak i sobě. (05.06.2017)

Sibiřský deník ukazuje svůj potenciál hlavně v první půlhodině. Stylotvorné vyprávění je působivé, film má tvář, atmosféra nekončícího deliria tvořená podprahovým soundtrackem a odosobněným záběrováním je opravdu výborná a vystupuje v té chvíli nad evropský festivalový průměr. Bohužel, zbytek snímku padá do sledu záběrů a scének, které z tvůrčího hlediska nemají pevné místo ve skladbě filmu a mohly by se udát jak v té chvíli, tak i třeba o 20 minut dříve. Dramaturgický rámec je tak rozbředlý, pokud nějaký je, stopáž je opravdu dlouhá a hrozí, že divák podlehne stejné apatii, jakou postupně trpí (alespoň zdánlivě) hlavní hrdinka. Sibiřský deník má působivou kameru, opravdu dobrý úvod a několik dalších výrazných momentů, jako celek je ale bohužel spíš klasickým evropským průměrem. Jak ale samozřejmě platí, co my bychom za podobný film u nás dali. 5/10 (23.01.2018)

Těžká deprese. A natočení přes černo-bílý filter tomu teda dvakrát nepomáhá. Od začátku víte, co se bude dít. Celkově je to velmi předvídatelné. Přeci jen, tyto příběhy moc dobře známe. Jestli je to koncentrák nebo vyhnanství na Sibiři, ono už to vycházelo docela nastejno. Herečka v hlavní roli Melanie je úžasná. Věříte jí každý pohled, každé slovo, každé zakašlání. Jelikož jsem byl s touto historickou událostí neseznámen, možná mi unikly nějaké detaily, ale krátká návštěva wikipedie po skončení projekce všechny nejasnosti vysvětlila. Mnoho scén je velmi naturalisticky natočených a slabším povahám se při nich nemusí dělat dvakrát dobře. 2 hodiny strávené na zasněžené Sibiři ve společnosti umírajících žen a dětí... nevím, jestli je to ideální kino-zážitek pro každého. (05.07.2017)

Skutečné deníkové záznamy ze sibiřského vyhnanství byly natočeny především z pohledu autorky, která vše prožila a posléze vydala svědectví. Pro diváka je toto hluboce depresívní černobílé poselství těžko stravitelnou látkou, děj vnímáme skrze pohled bývalé umělkyně, která se snaží zachovat poslední zbytky lidské důstojnosti v každodenním boji s hladem, mrazem a nemocemi. Občas nechápeme její konání, to když se pod vlivem nádorovitého onemocnění vydá sáňkovat. Asi lépe přečíst si knižní předlohu před návštěvou kina. Dobře je ovšem, že tyto snímky vznikají a ukazují nahotu nedávné historie mladším divákům, kteří si to nedovedou vůbec představit. (27.07.2017)