Potomkovia ľudí

Je zbytečné psát něco objevného, Potomci lidí totiž mají neuvěřitelný počet komentářů. Za sebe napíšu jen, že vynikající scénu "hold your fire" jsem si po skončení pustil hned několikrát. Britové v poslední době dávají amíkům v Hollywoodu pořádně na prdel, nejdříve Potomci lidí, poté Sunshine.. Chytré sci-fi by Hollywood potřeboval jako sůl, jsem tedy velice zvědav, s čím v příštích pár letech přijdou, prozatím jim britové uštědřili pořádné ko. (27.11.2008)

Scénář: Alfonso Cuarón, Timothy J. Sexton, David Arata, Hawk Ostby, Mark Fergus .. Majstrštyk Alfonso Cuaróna, to bezpochyby. Mexický umělec, stojící z valné části za tímto projektem, odvedl doposud svoji nejlepší práci. Přesto mám dojem, že jako režisér je stále o třídu lepší, než scénárista. Příběh má několik děravých míst a možná je až moc podřízen extatickému vizuálnímu dojmu. ___ Ostatně právě formální stránka místy až redefinuje pojmy jako filmový realismus a naturalismus. Vše zahaleno do chladného kamerového filtru, který jen umocňuje tu beznaděj a odevzdanost temnému osudu. Práce kamery je rozhodně jedním z vrcholů snímku, kdy nasnímání složitě komponovaných scén jednoduše bere dech. Ač jsem při scéně, kdy tichem prostupuje pouze dětský pláč za radostného pohledu stovek očí, měl co dělat se slzami na tváři, do úplné katarze bohužel něco chybělo. Přesto návštěvu kina určitě doporučuji, možná jednoho dne budete litovat, že jste dali přednost krčení se u monitoru před plátnem .. já o druhé návštěvě silně uvažuji! ___ Zaslouží si lidstvo naději? Dokáže využít svojí poslední šanci a udrží si své místo na této planetě? Posuďte sami… (13.11.2006)

Na tento film je sebevětší množství slov množství nedostačujícím. Mimořádně talentovaný mexický režisér Alfonso Cuarón pojal tuto depresivní vizi budoucnosti podobně vyhraněně realistickým způsobem jako Paul Greengrass Let číslo 93. Navzdory ubíjející ponurosti a naprosté neúctě k životu, jsou Potomci lidí filmem o naději. Cuarón své filozoficko-náboženské sci-fi drama pojal coby divokou akční jízdu, kdy hlavní hrdinové neustále před něčím prchají, bojují o holý život, na dlouhé dialogy není čas. Osudy budoucích (dost možná) zachránců světa vám však díky skvělým hereckým výkonům nejsou ukradené. Je sympatické, že Cuarón nepodléhá obvyklým hollywoodským zákonitostem o rozsáhlosti a významnosti té které role, dokonce se nebojí odpravit před polovinou filmu jednu z největších hvězd filmu. Rozhodně nelze psát o Potomcích lidí a nezmínit jejich obrazové ztvárnění. Celková ušmudlanost světa budoucnosti teprve ve spojení s kamerou Emmanuela Lubezkiho nabývá těch správně děsivých proporcí. Mezi ty vůbec nejlepší scény nejen filmu, ale celého roku 2006, bych se nebál zařadit zhruba osmiminutové „vyhýbání se kulkám“. Všude neskutečný chaos, tanky, výbuchy, zdi se bortí, Theo (hlavní hrdina) skáče za zbytky obranného opevnění, kamera s ním, za chvíli je potřísněna krví náhodné oběti a takhle to pokračuje ještě dalších pět minut, se stále zakrvavenou kamerou – neuvěřitelné, neuvěřitelné! Absolutně nechápu, jak to Cuarón dokázal zrežírovat, buď je génius, nebo věděl, jaké trikové machry si vybrat. Ve filmu je slušné množství triků, na nichž je nejlepší to, že si jich ani nevšimnete (k velké nelibosti studia, které chtělo, aby peníze do filmu vražené byly vidět). Potomky lidí není třeba vnímat doslovně, ale třeba jako symbolické podobenství, jako biblickou alegorii o ztrátě a znovunalezení nevinnosti, každopádně to je film emocionálně mimořádně silný, oslovující diváky z řad mas i z řad mnohem kritičtějších cinefilů. Je podobně přelomový jako Let číslo 93, s tím zásadním rozdílem, že má podstatně blíž k hranému filmu než k filmu dokumentárnímu. Nebýt několika vypravěčských zaškobrtnutí (první polovina jako by se děla v opakujících se cyklech) a několika scén, jejichž potenciál nebyl dostatečně rozvinut (například Jasperova „nostalgická“), nejspíš bych ihned upravil své pořadí v žebříčku „the best of 2006“. 95% (04.01.2007)

Proč jsou ženy neplodné? Proč nerodí děti? Že by snědli čápy? Rozhněvali Boha? Theo by mohl řešit i jednodušší otázky. Třeba co je horší než Jasperova muzika. Jenomže pak spatří ZÁZRAK!.... Atmosféra - výborná! Filmové smysly dostávají zabrat. Obraz i zvuk - to je nářez. Na druhé straně je tu nevyrovnaná úroveň vyprávění. Někdy se děj prostě jen tak vleče. Ovšem i tento neduh zmizí zhruba po hodince a vyšší obrátky vydrží až do konce. Teda skoro. Já bych totiž chtěl ten konec zajímavější. Jsem v rozpacích. Tak nějak si myslím, že 4 hvězdy jsou moc, ale dávám je. Pořád na ten film totiž musím myslet. A chci ho vidět znovu! (12.03.2007)

Při průběhu filmu mi to přišlo strašně moc dobré, ale ne zas až taková bomba, ovšem cestou domů se mi to furt uležovalo (nebo ulehávalo nevim) v hlavě a fakt jsem o tom musel přemýšlet. Scéna, když Clive Owen a Claire-Hope Ashitey jdou se řvoucím dítětem ze schodů a postupně utichá palba, všichni posvátně koukají a cítí novou naději se mi opravdu vryla do paměti, hlavně tím jak hned potom zase začalo válečené inferno a Cuarón nenásilně, bez jakýchkoli křečí poukázal na zbytečnost násilí, zabíjení a toho všeho. Hrozně mne chytla ta half-lifeovská atmosféra (obzvláště když Clive Owen jede hned ze začátku vlakem). Akční scény jsou též výborné a asi nejlepším Alfonsovým tahem je ta trocha tajemství, které kdyby odhalil, tak by se posral dojem z filmu. Co je to human project(?) proč jsou lidi neplodní atd. atd. Vysvětlení by bylo nejspíš trapné, tak to tam radši nedal. No a nakonec k hercům. Clive Owen přesný. Claire-Hope Ashitey výborná a Michael Caine je asi nejlepší zvlášť, když pustil tu neuvěřitelně bláznivou hudbu. (11.11.2006)