American Honey

Geniální synergie obrazu a zvuku, promítající se do explicitní zpovědi (white trash) mladé generace zažívající vlastní verzi Amerického snu. Andrea Arnold rozhýbává své těžko uchopitelné a definovatelné postavy vstříc vyprázdněnému (dějově) a cyklizovanému roadtripu, který je protkán mininarativními odbočkami, interakcemi mezi postavami, které příběh zdánlivě nikam neposouvají. Nicméně při bližším prozkoumání motivu přírody ve spojitosti s hlavní hrdinkou nás společně s ní čeká vytoužená katarze...Díky stopáži, tématu a vyprázdněné naraci zaměřené na užší diváctvo. Podmanivá pocitovka.___Erudovaný rozbor hudby, resp. textu a jeho významu přenechám veleváženému uživateli Steadicam. (21.01.2017)

Pokud má být American Honey filmem pro tuto generaci, tak potěš koště. :) Lehce amorální, ne tak zábavné jako Spring Breakers, zato mnohem hodnotnější a neuvěřitelně přirozené (klidně bych tomu věřil i ten sex před kamerou). Sasha Lane a Shia LaBeouf extratřída. A letos fakt nejlepší soundtrack. God’s Whisper - Raury (12.10.2016)

Zvláštní road movie o komunitě z nejnižších sociálních vrstev, která cestuje Amerikou a prodává předplatné magazínu. Člověk neví, zda je jich líto, jak jsou využívání a jak na nich parazituje vůdčí komunity, neboť se vesměs jedná o hloupé naivní burany, kteří cestou jen hulí nebo chlastají. Hlavní hrdinka prchá od svého původního života a dá to do kupy s vypočítavým členem komunity LaBeofem, který je místy fajn a místy by jste mu urvali hlavu. Film je taková ukázka napříč sociálními vrstvami Ameriky a docela vybízí k zamyšlení. Některé pasáže se zbytečně opakují v podobných scénách a délka filmu je zbytečně dlouhá, ale i tak film nenudí, neboť něčím dokáže poutat pozornost. Herecké výkony jsou na jedničku, především ústřední dvojice. Možná mě zklamal závěr, kde jsem čekal větší přesah nebo něco, co by člověka posadilo na zadek.......7/10 (30.10.2016)

Nevím, americký med, americký sen, nebo možná spíš ženský sen, nevím. Každpodáně svět tvrdě postavený proti všem formám intelektuáoní a jiné reflexe, takový život ze dne na den, "zen" (nyní a teď) zbavený své vnitřní podstaty. Zkusit si to - i u nás - může každý, stačí jen odhodit zábrany (Američanům známé jako "rat race") - v mládí jsem na to také napsal písničku, která začíná: "chtěl bych být negrem co slouží milionářům / na stůl jim nosí kofolu a rum / sám si pak zajde na pár panáků / a zbytek peněž nacpe do slamáku / chtěl bych být negrem, svýho života mám dost / z těch krysích závodů mám jen krysí zlost atd". Režisérka Andrea Arnoldová to sice pojímá trochu jinak, více americky, ne jako protest-song, ale jako protest-business. Pozn. 1: V poslední době se množí filmy o nutnosti a způsobech, jak se rozejít s prací a/nebo s rodinou, pokud takové vztahy už nejsou funkční. Americký med patří také do této oblasti. Přesto je to asi poslední způsob, který bych si sám vybral. Pozn. 2: Z CD jsem nedávno poslouchal knihu "I Am Ozzy". V tomto smyslu také nic moc, ale je tu něco, co to uvádí do rovnováhy, a tedy vede i ke šťastnému konci: hudba! Ozzy jen jeden, protože Paranoid je také jen jeden. (09.05.2019)

Skoro tři hodiny bezcílného putování Amerikou skupiny mladých ztroskotanců očima výborné režisérky, která životnímu stylu a problémům současných teenagerů z nižších sociálních vrstev zřejmě dobře rozumí. A hlavně o tom umí dobře vyprávět - přirozeně a bez křečovitého pozérství. Na složitý příběh se tu nehraje, autentická atmosféra a jednotlivé epizodky ale fungují vesměs dobře. Pro cílovku hypoteticky podobně zásadní dílo, jakým je pro mě třeba Klub rváčů. 70 % (24.03.2020)