Obsahy(1)
Cenami ověnčený herecký výkon Karla Dobrého ve scénické verzi románového bestselleru V. Sorokina v pražském Studiu Hrdinů. Román Vladimíra Sorokina Den opričníka je antiutopistickou vizí budoucího Ruska, které opět žije izolováno od světa, styky udržuje jenom s Čínou, vládne v něm car a jeho všemocná osobní stráž – opričnina – jako za časů Ivana Hrozného. V centru inscenace stojí opričník Andrej Danilovič, který vypráví o svých „hrdinských" činech, které spáchal během jediného dne a cynicky i s bolavou duší vypráví své představy o světě a sděluje své obavy z toho, kam se ubírá. Naprosto fascinující herecký výkon Karla Dobrého v roli Andreje Daniloviče patří k událostem, které nebývají na našich jevištích příliš časté. Herec získal za svůj výkon Cenu divadelních novin i Cenu Alfréda Radoka a byl nominován na Cenu Thálie. (Česká televize)
(viac)Recenzie (17)
Tak toto je tedy něco. Od Vladimíra Sorokina mám dvě přečtené knihy (Vánici a Telurii), ale tak nějak jsem si říkal, že Opričníka číst nebudu, ale počkám si, až se dostanu k tomuto představení. V tuto chvíli se přiznám, že jsem toto představení sledoval doma z gauče než přímo v divadle a asi mi i bylo v této pozici psychicky lépe. Karel není jen Dobrý, Karel je naprosto fantastický. Jeho rozervanost a odevzdání v tomto zajímavém scénickém prostředí je úchvatná. Jestli každé představení zahrál tak bravurně jako v tomto TV přenosu, vůbec bych se nedivil, kdyby po každém večeru si dal sezení s psychoterapeutem, aby se dostal zpět do přijatelného stavu. Text je opravdu velice náročný a ne pro každého. Člověk se v té ruské vizi fantaziích, představách , vizionářství a absurdních motivů lehce ztratí, v knize se lze vrátit, ale zde to zkrátka nejde. Na druhou stranu co nelze chytit v textu, dokreslí pohled na hlavní figuru. Rozhodně stojí minimálně za jedno shlédnutí. ()
Viděla jsem jen naživo. A fakt to není pro každého. Co si pamatuji, udávali jsme při doporučení dovětek "pro matku nevhodné". :-) Nicméně pro nás, co už něco uneseme a nebráníme se kontroverzi luxusní divadelní zážitek. Jako jediné minus bych dala, že text je pro diváka natolik náročný, že by to asi chtělo vidět 2x. Přesto bych dala za 5*, ale protože kvalitu záznamu nemohu posoudit, nechám bez hodnocení. ()
Po Hastrmanovi jsem se chtěla trochu víc zaměřit na postavu Karla Dobrého. To jsem ale netušila, že tady se něj mohu zaměřit komplet. Téměř polovinu zahrál svoji roli na nahý. Ale o to tu přece jen nešlo. To jsou přesně ty hry, kde potřebuji být naživo v divadle, znát dokonale předlohu od Sorokina, protože takhle to bylo alespoň pro mě dost náročné pojmout a už vůbec hodnotit. Snad se mi podaří tenhle těžko stravitelný kus ještě jednou zhlédnout...…..takhle hodnotím pouze excelentní výkon Karla Drobného...….po všech stránkách. ()
Ačkoliv je divadelní adaptace nejlepší Sorokinovi Knihy velmi okleštěná (což je pochopitelné) a nezasvěcení mohou mít problém se v tom orientovat, tak skrz herecký výkon Karla Dobrého je duch předlohy grandiózně přetisknut. Tohle experimentální divadlo musel být zážitek. Připadalo mi, že některým divákům bylo z herce/postavy, kterou hraje, vážně zle. (Není se čemu divit. Dobytek věru těžkýho kalibru a přec s grácií - přesně podle mého gusta.) Je to však jen taková třešnička na vrchu požitku, který mi poskytla předloha, která se instantně stala mou oblíbenou knihou. ()
Tak za tenhle kousek Sorokina s největší pravděpodobností Vladimir Vladimirovič nepochválí a Sorokin může jen doufat, že to s obnovením opričniny v dnešním Rusku nebude zas tak horké. Hodně působivá záležitost za předpokladu, že jste přístupní modernímu experimentálnímu pojetí divadla, protože příznivci klasického měšťanského repertoáru budou nejspíš v některých místech nefalšovaně trpět a celkově budou trochu mimo. Herci rozptýlení mezi diváky, minimalistická scéna, která navozuje dojem naprosté bezútěšnosti, špíny a hnusu, provokace, hraní nadoraz, extravagance, zkrátka nic pro příležitostného diváka nebo někoho, kdo dává přednost bezpečné klasice nebo lehkým žánrům. Všechny běsy ruských dějin a současného autoritativního režimu na jevišti ožívají až nepříjemně realisticky. Za sebe bych ale trošku brzdil, některé věci je působivější jen naznačit, protože vnímavý divák pochopí, než okázale tlačit na pilu. A taky básnická mluva opričníka mě poněkud obtěžovala, i když chápu, že tím chtěl režisér zdůraznit rozdíl mezi navenek vznešeným vystupováním a mrzkou zdeformovanou povahou antihrdiny. Celkový dojem: 80 %. ()
Reklama