Oči mé matky

Jakožto zdejší hororový expert se na většinu umělecky pojatých hororů vysloveně těším. Přestože z hororového hlediska obvykle nejsou plně funkční, jako náhradu nabízejí nedostatkové zboží - originalitu. Ne jinak tomu bylo i u snímku Eyes of My Mother. Režisér Nicolas Pesce se za svůj hororový debut rozhodně nemusí stydět, i když celkové vyznění hororu se zřejmě s jeho samotným očekáváním mírně rozchází. Hlavní postava Francisky, kterou bezchybně ztvárnila Kika Magalhaes, totiž bez ohledu na svou nevšední zálibu v "chirurgii" vzbuzuje především sympatie. V kladném smyslu slova jistě překvapí i stav prvotní duševní vyrovnanosti, ve kterém se Franciska po smrti obou svých rodičů nachází. Černobílé ladění, dlouhotrvající záběry a mnohé další prvky, které měly v divákovi podle všeho umocnit pocit nepohodlnosti a dodat zamýšlené zvrácenosti na intenzitě, se tak bohužel zcela minuly účinkem, jelikož daný horor je vystaven na nežádoucích pozitivních základech, o které se postarala právě ústřední postava Francisky. Pod tři hvězdy přesto v žádném případě nepůjdu. Oceňuji odvahu, se kterou režisér Pesce skočil do neznámých vod královského filmového žánru a zároveň u něho spatřuji velký potenciál k růstu. (04.12.2016)

V podstatě jde o příběh Francisci s kterou se život zrovna nemazlil. Tohle není klasickej krvavej hororovej zářez a proto si myslím, že tenhle kousek nesedne každýmu. Mě osobně film sedl. Měl zajímavou atmosféru a svý udělal i černobílý look. Jedinou slabinou filmu pro mě bylo zakončení. Tenhle film si podle mýho názoru zasloužil jiný zakončení. Jinak spokojenost. (27.06.2017)

Tzv. "normalita", tedy všednost a obyčejnost, se mi většinou protiví. Naopak vše bizarní, pitvorné, šílené, mě odmala zvědavě fascinuje. A není tedy divu, že The Eyes of My Mother jsem si vychutnal od prvního do posledního záběru. Tenhle prapodivný film totiž nechal hranice normality světelné roky za sebou a vtáhl mě do klaustrofobické a nezdravé mysli, sídlící v jedné roztomilé portugalské dívčí hlavince. (V téhle souvislosti mi nelze nezmínit například blízce příbuzný Polańskiho Repulsion, nebo nedávný Keatingův Darling.) Kromě bolestně krátké stopáže má snímek už jen samá pozitiva, třeba černobílý širokoúhlý obraz, slastně klidnou a pomalou kameru, minimum dialogů, jako hudební doprovod moje milované teskné fado, a já jsem tudíž dokonale divácky uspokojený a v doznívající euforii píšu tenhle komentář k jednomu z nejzajímavějších a nejsilnějších filmových zážitků letošního roku. (04.12.2016)

Francisca je ve srovnání s Normanem Batesem o level výše. Tísnivé drama o dívce, která v životě mnoho štěstí neměla není hororem! Ač příběh sám o sobě je otřesný, neděsí ani nestraší. Pokud někoho naporcujete, ještě to neznamená, že se přilepí žánr horor k danému snímku. Mnohý žánrový fanoušek tak bude možná zklamán. Naprosto vynechávám obsah, jelikož tady je dobré nevědět o filmu vůbec nic. Místy syrová, místy poetická kamera čaruje se světly a stíny. Mnohé obrazy by se daly rámovat - Francisca spící pod černým stromem v lese, lampa osvětlující chodbu před pokojem, kde se tančí, nebo záběry na noční stodolu. Jiné byste si ovšem za rámeček nedali. V několika scénách snímá kamera vše zpovzdálí. Někdy až mučivě dlouho trvá, než umožní divákovi vidět detail nebo souvislost. Kromě písní z gramofonové desky a úryvku linoucího se z budovy, kde probíhá zábava, hudba chybí. O to je dusno tíživější. A protože tohle není horor, pak je absence tvrdého gore vpořádku. Vnímavému divákovi stačí jen naznačit... (15.01.2017)

|45%| Tento netradiční černobílý horor jsem si náhodně vybral. Netušil jsem, do čeho jdu. Ve výsledku mě to až tak moc nebavilo či mi to spíše nesedlo. Přesto tu určité věci rozhodně ocením. Tu zvláštní tichou drsnou atmosféru, možné určité umělecké prvky – to vše se tu cítit dá. Ale takhle moc hlubokomyslně do tohoto žánru nepronikám, nerozumím tomu moc, nevyhledávám to, tak to nemůžu proto patřičně ocenit. Docela tíživý a chladný dojem to na člověka působí. Chvílemi mi z toho bylo všelijak. Zvláštní dílko, které bych nezahazoval, ale příště bych se do podobné záležitosti nepouštěl. (10.01.2017)