Réžia:
Leigh WhannellScenár:
Leigh WhannellKamera:
Stefan DuscioHudba:
Benjamin WallfischHrajú:
Elisabeth Moss, Oliver Jackson-Cohen, Storm Reid, Aldis Hodge, Harriet Dyer, Benedict Hardie, Anthony Brandon Wong, Amali Golden, Michael Dorman, Sam Smith (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Keď Cecilia (Elisabeth Moss) pochopila, že chodí s psychopatom, bolo už žiaľ neskoro. Odrezaná od sveta v luxusnom sídle majetníckeho vynálezcu pochopí, že ak chce prežiť, musí ujsť. Podarí sa jej to, a keď sa od ex partnerovho právnika navyše dozvie, že ten jej odchod neuniesol a spáchal samovraždu, môže sa po rokoch znovu slobodne nadýchnuť. Okrem toho je ešte aj veľmi bohatá, lebo jej mŕtvy milenec z nejakého zvláštneho zvráteného dôvodu zanechal obrovský majetok. Tak prečo je stále taká nepokojná? Prečo má stále nervy na prasknutie? Prečo sa okolo nej dejú veci, ktoré si nevie vysvetliť a ktoré majú stále desivejší priebeh a dôsledky? Existujú len dve vysvetlenia. Buď sa Cecília celkom vážne zbláznila, alebo sa v jej blízkosti pohybuje niekto doslova neviditeľný, niekto, kto má jediný cieľ – pripraviť Cecíliu o všetko, na čom jej v živote záleží. Lenže ako sa dá bojovať s nepriateľom, ktorého nevidíte a ktorý je možno len výplodom vašej fantázie? (CinemArt SK)
(viac)Videá (11)
Recenzie (637)
Příběh vůbec nebyl děsivý, ale Elisabeth Moss ano! Kruhy pod očima, mastné vlasy, vrásky na čele a oteklý ksicht. Na to se fakt nedalo koukat. Celý film totálně zhnusila. Pokud by byl film o feťačce, tak bych ji dal hlavní roli. Filmu tak uniká i smysl, proč by totiž vědec - milionář toužil po takové škebli? 30% ()
Ten tolik vypichovaný feministický podtext je samozřejmě funkční, ale mě spíše bavila chytře variovaná transtextuální forma, v rámci níž se s neviditelnou maskulinní hrozbou zachází. Skvělým tahem je hned pomyslná absence prologu a okamžité navázání na hledisko ztrápené ženy, která se chce zoufale vyprostit z okovů svého manžela - hned úvodní sekvenci ostatně po prvním zhlédnutí považuji za filmařsky nejlepší z celého snímku. Nepřítel se tak stává postupně vyprofilovaným především skrze dialogy ostatních postav, skrze úvodní představení jeho honosného sídla a prostřednictvím uvědoměle vkloubené MeToo kampaně, zatímco hlavní hrdince jsme vyloženě nuceni držet palce již od prvních vteřin a Whannell může v druhé polovině upouštět od dominantního vytváření napětí na úrovni jednotlivých scén (odkazujících k známým duchařinám více, než se na první pohled a při absenci viditelného nepřítele zdá) a přesouvat se k motivům překvapení a vyvolávání zvědavosti na úrovni příběhu jako celku (jak to všechno narafičil a jak přimět ostatní, aby Cecilii uvěřili?). Díky oné transtextuální žánrové vyhraněnosti jde o dílo mnohem sofistikovanější než jen 'únik zneužívané ženy před bohatým tyranem' a divák si v jeho průběhu může klást interpretační výzvy, ale na druhou stranu se na většinu otázek odpoví příliš brzy či se dají snadno vytušit a závěr funguje spíše jako nutná satisfakce než jako odvážné završení různých žánrových a motivačních konceptů. Musím ale uznat, že to celé drží celkem suverénně pohromadě a s výjimkou pár scén, jejichž účinek napodruhé předem zpochybňuji, je to výborně (byť vlastně nenápadně) zrežírovaný průsečík mezi klasickým hororem od Universalu a moderní žánrovou hrou s divákem, jakých v současnosti opravdu moc nevzniká. Scéna s barvou na půdě a konkrétně její vyvrcholení mě vystrašila skoro jako pasáž ve ventilaci z prvního Vetřelce. 80% ()
„JEDNOU V NOCI JSEM SEDĚLA A PŘEMÝŠLELA, JAK OD ADRIANA ODEJÍT. CELÉ JSEM SI TO NAPLÁNOVALA. A ON SE NA MĚ DÍVAL, A ZKOUMAL MĚ. A ANIŽ BYCH ŘEKLA JEDINÝ SLOVO. PAK MI ŘEKL, ŽE HO NIKDY NEOPUSTÍM. AŤ BYCH BYLA KDEKOLIV, NAŠEL BY MĚ. ŽE BY KE MNĚ PŘIŠEL A JÁ BYCH HO NEVIDĚLA, ALE DAL BY MI VĚDĚT, ŽE JE U MĚ...“ /// Celkem blbě se o tom něco píše, protože i mírný vokecávání vede ke spoilerům. Co spoiler není, je fakt, že to od samýho začátku má parádní atmosféru. Je plná strachu a pak vlastně nevíte, jestli oprávněnýho nebo jen ta holka nemá kebuli v cajku, takže se dá konstatovat že psycho kurz absolvovali autoři s vyznamenáním! Protože kolem podivnejch věcí nejde chodit po špičkách do nekonečna, důležitý bude, co s tím chce Cecilia dělat? Přece nezaleze do kouta a nebude furt bulet! Skoro celej film je na scéně osamocená Elisabeth Moss. A když tomu tak je, buďte si jistí, že je to napínavý. Bez lacinejch lekaček (i když ten jeden okamžik byl fakt dobrej!), jen díky hudbě – tichu, výrazu v ksichtě a neviditelným nepříteli. Je to horor, takže některý věci se nijak speciálně vysvětlovat nemusí. Navíc tady to ani nejde. Cecilia je v očích všech totální magor. Často si představuju, že jsem v její kůži a že ti ostatní takhle blbě koukají na mě! Později se to z psychologickýho hororu změní na psychologickej komiks. Neříkám, že je to špatně, ale místo tý napínavé atmosféry přichází napínavý nahánění s neviditelným nepřítelem. Takže NEVIDITELNÝ je hlavně napínavej film s takovou hororovou povídačkou! Víc jsem se rozepsal TADY. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Kvůli starý jsem často neviditelnej. 2.) Mám ve skříni speciální oblek. Vytáhnu ho, až umřu. 3.) Thx za titule „Parzival a Kubc6a“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** ()
Pro mě osobně takřka nesnesitelný film. Iritoval mě už tím úvodem, kdy je člověk doslova vržen do děje, aniž by věděl cokoli o postavách, a přitom se chce, aby s Cecilií hned sympatizoval (protože když člověk ve filmu sleduje cizí ženskou, která narychlo v noci zdrhá z nějakého nóbl baráku, a evidentně je dost vyděšená, pravděpodobně má k tomu dobrý důvod - ten se ale člověk dozví mnohem později; přesto jsem se neubránil pocitu, že s objasněním minulosti postav se film příliš neobtěžuje, a tím pádem nevím, proč bych si k nim měl vytvářet nějaký vztah a někomu fandit, když o nich nic pořádně nevím, a navíc si dovedu klidně představit zvrat, při němž by se ukázalo, že záporná postava nebyl neviditelný chlápek, ale právě Cecilia - už proto bych byl opatrný s tím se hned stavit na její stranu). Za druhé je to pro mě film s krajně nesympatickým obsazením - mimořádně odpudivá Elisabeth Moss zde vypadá jako dospělá verze Milly Shapiro a koukat na ni přes dvě hodiny bylo tak nepříjemné, že jsem dlouho zvažoval, zda neodejít z kina - nebavil mě ani ten stupidní děj a nechápu, proč to musí mít dvě hodiny. Samotný závěr je potom vyloženě debilní a dovršil moji otrávenost. Dle mého názoru je zde tento film hodně nadhodnocený a nechápu proč. ()
Plánovala to do „detailů“ a nakonec pláchla z ultramoderní vily kdesi u San Franciska před manželem-tyranem. Řezal ji, organizoval život, nutil názory, psychicky týral. Ukryje se u svého kamaráda a jeho dcery a záhy zjistí, že její milý zemřel. Vlastní rukou. Nutno ale připomenout, že byl pracháč, expert na moderní technologie a optiku a v domě měl laboratoř s přístroji, které opravdu nestály 250 dolarů. Dvě a dvě jsou čtyři, a naše hrdinka, která se postupně dostává zpět do „normálního“ života, má neodbytné zdání, že ho pořád cítí a že jí chce dál znepříjemňovat život. Její pocit ohrožení a neklidného očekávání je skvostný, rozuměj, že prvních 45 minut je velmi solidních. Kamera volí nápadité záběry, v prázdných místnostech můžeme očekávat neviditelná nebezpečí, která jednou přijdou, jindy nás jen mile šponují. Úplně bych se nechtěl pouštět do toho, jak se cítí oběť domácího násilí, protože i tady ten neviditelný konflikt okolí nevidí, respektive mu nevěří. Jenže pak přijde druhá polovina, která naplno odkrývá hlavní slabinu snímku: scénář. Pitomé se stává pitomějším, každá třetí scéna drhne a vyskakují nejrůznější otázky. Opravdu ji chce její milý zpět, když dělá kroky, kdy je ona krůček od smrti/kriminálu? Elisabeth Moss prakticky pokračuje s depresivní postavou z dystopického seriálu Příběh služebnice. Hraje slušně, ovšem hodně mi neseděla změna rolí. Na začátku je bezmocnou troskou, která se bojí vyjít před barák pro poštu, za pár dní osnuje složitý plán pomsty. A pak zase dolů a nahoru. A není taková sama. Třeba u jejího milého skutečně chybí důsledky jeho konání. Navíc myslím, že měla příležitosti dokázat okolí, že není blázen. Jenže tempo se místy zadrhne (a celkově je to dlouhé), takže pro diváky je prostor o tom všem přemýšlet. Za mě nakonec jen slušná jednohubka. Vím, že leckdo nebude souhlasit, ale raději si dám 20 let starého, trikově vymazleného a lákavě zvráceného Verhoevena. ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (23)
- Když Cecilia (Elisabeth Moss) utíká z léčebny, nastupuje do jednoho z nabouraných aut. V pozadí si na zdi můžeme všimnout namalovaného Jigsawa, záporáka z hororu Saw (2003), ke kterému Leigh Whannell napsal scénář. (Kejf.)
- Jednalo o jeden z prvních filmů, který byl v důsledku uzavírání kin během vypuknutí koronaviru na začátku roku 2020 přesunut po pár dnech z kin na VOD (dostupný online). Snímek bylo možné zapůjčit na 48 hodin za 19.99 dolarů. [Zdroj: Fandimefilmu.cz] (VášaVF)
- Režisér vidí postavu Neviditelného muže jako „Aquamana z Dark Universe“ (tedy světa hororových tradičních postav studia Universal). Charakter, který dosud neměl takový prostor a režisér se ho snažil udělat stejně cool, jako je Arthur Curry v Aquamanovi (2018). [Zdroj: fandimefilmu.cz] (ČSFD)
Reklama