Neviditeľný

Post-MeToo reinterpretace Wellsova Neviditelného muže, která proměňuje podtext mnoha slasherů a paranoidních thrillerů (toxická maskulinita je zlo) v hlavní text, a oproti předloze zohledňuje primárně hledisko oběti, ne útočníka. Scénář sice napsal muž (režisér Leigh Whannell), ale na základě konzultace s odborníky a oběťmi stalkerů a citových manipulátorů. K jeho doladění si pak kvůli co nejcitlivějšímu zohlednění ženské perspektivy přizval Elisabeth Moss. Nejděsivější je plíživější první polovina filmu, dávající nám zakusit, jaké peklo zažívá partner člověka s poruchou osobnosti i po (zdánlivém) ukončení vztahu, a trpělivě odhalující metody agresora. Ze způsobů, jakými Cecilii její ex psychicky deptá, ničí její kariérní vyhlídky a izoluje ji od její rodiny a přátel, aby prohloubil její bezmoc, mrazí i z toho důvodu, jak snadno by mohly být aplikované ve světě, kde neviditelnost zatím nikdo nevymyslel. (Pachatel této formy násilí se vzhledem ke své schopnosti přenést vinu na oběť ostatně často jeví jako někdo nepřítomný a neviditelný, kdo vlastně není.) Oproti jiným podobným filmům, které nás až do konce drží v nejistotě, jestli hlavní postava opravdu neztrácí kontakt s realitou (čili máme stejnou pochybnost, kterou se ve své oběti při gaslightingu snaží vyvolat manipulátor), zde od začátku víme, že Cecilie je v právu a její kognitivní schopnosti jsou v pořádku, což spolu s výkonem Moss a výrazně subjektivním vyprávěním posiluje naše přimknutí k ní i frustraci z toho, že ji nikdo nevěří, zatímco moc nad jejím životem s pomocí mrazivě promyšleného plánu krok za krokem přebírá někdo jiný. Druhá polovina filmu má blíž ke standardní vyvražďovačce a psychologická přesvědčivost v ní nápadněji ustupuje žánrovým konvencím, ale pořád jde v první řadě o to, co prožívá protagonistka. Díky zájmu o ústřední postavu skvěle funguje také finále, slastné tím, kdo a jak se v něm ujme vedení, i tím, jak prostě a přitom efektivně je zrežírované (což platí pro celý film, využívající namísto vizuálních efektů a lekaček nesmírně nápaditě těch nejzákladnějších stylistických prostředků hororových tvůrců: ticho a prázdné prostory, pomalé kamerové švenky, dobře načasované hlediskové záběry). Horor, který je v demaskování některých zdrojů dnešních společenských úzkostí srovnatelně důležitý jako před pár lety Uteč (už z toho důvodu, že žijeme ve společnosti důvěřující spíš těm, kdo dokážou dobře předstírat, než obětem předstírání). 80% (06.03.2020)

Musím ocenit absencilaciných lekaček, ale přitom stálou přítomnost napětí a momentu překvapení, to společně s výbornou kamerou dělá z filmu kvalitní zážitek. Samotný příběh i pointu zvládli filmaři docela se ctí, takže za mě se jedná o kvalitně vyrobený napínák s přirozeným hereckým projevem Elisabeth Moss. (27.02.2020)

Poněkud netradiční horor. Atmosféra je dobrá a paradoxně nejlíp fungují ty scény, kdy vlastně nic nevidíme. V momentě odhalení jakéhosi zdroje neviditelnosti film trochu ztrácí. Možná to mohlo být i o něco kratší. Akce je tam málo, ale ta, co tam je, je celkem slušná. Sledujeme příběh Cecilie, která utíká před svým psychotickým přítelem vynálezcem. Ten ji týrá a ovládá každý moment jejího života. Ve chvíli, kdy se dozví o jeho smrtí, má pocit, že je vše za ní. Tehdy ale teprve začíná pravé peklo. Postupně vidíme způsoby, jakým jí jako neviditelný ničí život. To ji dostane až za hranice jejích sil. Povede se Cecilii dostat z této noční můry? Za těch pár peněz je to určitě dost slušný výsledek. "Překvapení!" (28.03.2020)

V kině po třech a půl měsících (!), kdy jsem mimo domov na televizní obrazovce sjížděl spíše starší karanténní béčka, a hned taková pecka! Velice důstojné dohnání restu ze začátku roku, který mě nadchnul již Ritchieho Gentlemanama. Whannellův Neviditelný se rozjíždí na principech duchařského hororu, následně se přehoupne v rafinovanou paranoidní hru na kočku a myš, a ta vyvrcholí ve vražedný thriller s vychytaným akčním vizuálem, u kterého nedýcháte. Každá ze tří poloh filmu prokazuje Whannellovu znalost pravidel žánrů a scénáristickou i režijní invenci. Tohle není práce pouhého řemeslníka. Tohle obsahuje bravurně budované napětí prostřednictvím pouhé divákovy nevědomosti a intenzivní temné hudby, šokujicí zvrat u kterého se vám zastaví dech jako již dlouho u ničeho (!), kreativní a intelignentní hrátky s žánrovými klišé, promyšlenou výpravu i delikátní kameramanské akrobacie. A všechnu tu parádu dává s přehledem v úctyhodně odvážné stopáži, abychom se jí nasytili do maxima. (08.06.2020)

Neviditelný je film tvůrce, který chce o všem hodně přemýšlet, chce hodně přinést důmyslnou formální stránku, ale prostě na to nemá. Stejně jako Upgrade to postrádá jakoukoliv finesu a cit, je to jen spousta smutné snahy, hyperaktivní mávání rukama s cílem, abychom si ho někdo všimnul, ale bez talentu na jakékoliv frontě. Vím, že je kruté to takhle říct, ale život je někdy krutý. (21.03.2020)