Kamenný kvietok

U nerudného kameníka vydrží jediný z mnoha učňů, kteří s učením začali, trpělivý Danila, kterému je vcelku fuk, když na něj řvou, když ho řežou, prostě stále zírá a mlčí. Jak se s tímhle přístupem k městu a světu dokázal seznámit s krásnou Kateřinou je jedna z velkých záhad kamenného kvítku. Druhá záhada jsou kvalitativní rozdíly mezi první a druhou vázou. Kamenný kvítek je hezká pohádka, kamenný kvítek jako artefakt opravdu nic moc. (23.05.2011)

(SSR) Jak se dá z dohledaných informací vyčíst, KAMENNÝ KVÍTEK je jedním z prvních, ne-li vůbec první barevný sovětský film, který měl konkurovat technicolorovým pohádkám od Disneyho, a tak se ukradl materiál Agfacolour, na který se natáčelo. Rozhodnutí nenatáčet na černobílý (monochromatický) materiál se podřizují ostatní výrazové prostředky snímku, kdy ale nejde o vyniknutí ostrosti a jasnosti i široké škály užitých barev, protože ty mají svůj význam vyjádřením nálad postav. Stejně jako u VIY, kde měl Alexandr Ptuško na starost scény v kostele, je problematické žánrové zařazení, které na rozdíl od výše zmíněného titulu Konstantina Yershova není u nás nijak probíráno. Příběh má všechny parametry pohádky, jelikož zasazení do nekomplikovaného světa s nadpřirozenými bytostmi a jasným morálním ponaučením tomu odpovídá, ale hlavní linie je rámována vyprávěním u ohně, kdy děda jakožto narátor své povídání inzeruje jako folklórní povídku. Je obdivuhodné nejenom to, že Ptuškovi se povedlo udat folklórní příběh, ve kterém jsou delší scény tancování i záběry masek, jako pohádko, ale zároveň do snímku o dvou zamilovaných a jejicch vzájemné oddanosti zakomponovat rovinu o podstatě umělecké tvorby. (28.01.2011)

“Máš velkou moc, ale láska je silnější než Ty.“ Poctivý přístup k práci a čistota milostného citu vítězí nad všemi úklady světa skutečného i pohádkového. Jak krásně se na to dívá, jak něžně pohádkově je možné nechat se unášet. Přitom si zároveň ale taky uvědomíte, jak se dá natočit nádherně výpravný příběh na základě jednoduchého motivu. Děj lehce plyne, vše do sebe zapadá, mnozí dnešní pohádkáři, kteří ve svých díle vrší jeden pohádkový motiv na druhý, by měli povinně zhlédnout. (Challenge Tour - duben 2015) (11.04.2015)

Velmi oblíbená pohádka pro děti, ale i dospělý vydrží 73 minut se dívat na krásu. Mám takový dojem, že celý film byl natočen v r. 1946 (čili hned po válce), aby poslední větou vzkázal všem, kteří by měli ještě někdy zálusk na ruskou zem, ústy krásné a bohaté " Paní Měděné hory" toto : "JSEM VELMI BOHATÁ, ALE MÉ BOHATSTVÍ ZŮSTANE NAVŽDY SKRYTO VŠEM, KDO BY SE JEJ CHTĚLI ZMOCNIT NÁSILÍM." Dítě neumí číst mezi řádky, ale dospělý, který ví, proč šel Napoleon i Hitler do Ruska - je to jasný vzkaz. (12.05.2013)

Stará sovietská rozprávka vo farbe o bežných ľudoch a bežných remeslách na sovietskom vidieku. Bez nejakých veľkých kulís, točená len v štúdiu, napriek tomu s peknou rozprávkovou výpoveďou a príjemným vizuálom. Dokonca aj štipka mysterióznosti. Trochu zbytočné bolo miešanie s históriou a nerozprávkou realitou (spomenutie Petrohradu, Paríža či francúzskeho markíza), zbytočné bolo aj rozbitie malachitovej vázy, ktorú každý obdivoval, ale inak prevláda spokojnosť. (26.12.2020)