Morgiana
Morgiana
Morgiana
Morgiana
Réžia:
Juraj HerzKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Luboš FišerHrajú:
Iva Janžurová, Josef Abrhám, Nina Divíšková, Petr Čepek, Josef Somr, Jiří Kodet, Jiří Lír, Ivan Palúch, Zuzana Fišárková, Marie Drahokoupilová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Iva Janžurová ve své životní roli (přesněji řečeno dvojroli) ztělesňuje dvě povahově zcela rozdílné sestry. Zatímco jedna je vlídná a dobrá, druhá představuje ztělesněné zlo, chorobnou nenávist a závist. Zlá sestra se rozhodne odstranit svůj sourozenecký protějšek, ve kterém není schopna snést vlastnosti, jež právě sama postrádá. Její zrůdnost však záhy překvapí ji samotnou, když nabyde nečekaných rozměrů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (183)
Poněkud výstřednímu námětu silná stylizace sluší. Juraj Herz měl štěstí na správné spolupracovníky: masky a kostýmy jsou dokonalé, s výbornou kamerou Jaroslava Kučery a hudbou Luboše Fišera skvěle ladí. Jenom děj mi přišel nějak málo propracovaný nebo spíš děravý. Podobný pocit mám u více filmů s Herzovým podílem na scénáři. Ale možná mu tentokrát křivdím, literární předlohu Alexandra Grina neznám. Dalším scénaristou byl Vladimír Bor. Morgianu nevidět by byla nemalá škoda! ()
Skvělá dvojrole Ivy Janžurové, vynikající kostýmy a důkaz, že i u českého filmu se člověk může doopravdy bát. ()
V pražských kinech se promítal od 5.10.1972 (Sevastopol, Morava) ()
Morgiana je romantický horor v nejširším smyslu toho slova. Navíc zdařile a osobitě prezentuje to nejzákladnější dramatické téma: konfrontaci dobra se zlem. ()
Výborná Janžurová v dvojroli hodné a zlé sestry. Romantika, láska, nenávist. Jeden z nejpůsobivějších filmů, který jsem viděla v období adolescence, kdy člověk cítí, vnímá, aniž za to může. ()
Morgiana je příběhem dvou sester, z nichž jedna té druhé usiluje o život. Vedení studia se nelíbila původní strašidelnost a temnota filmu a donutilo Herze vypustit část, v níž se hlavní hrdinka probudí a zjistí, že žádnou zlou sestru nemá, že zlo je uvnitř každého z nás. Vizuální kompozice staví na ostrých protikladech černé a bílé. Ty jsou atributy obou sester. Ostrý kontrast doplňuje jen zlatá s křiklavě oranžovou a ledově modrá. Starší Victorie – černá a ledově modrá, zlá, závistivá, mladší Klára – bílá, zlatá a oranžová, hodná, hloupá až naivní kráska. Snímek je stylizován do období secese. Na ni odkazuje jak kostýmová složka, tak i dekorace interiérů. Svou atmosférou připomíná díla Gustava Klimta nebo Alfonse Muchy. Vypjatost příběhu podtrhuje silné líčení obou sester a vertikální kompozice, do nichž je děj zasazen. K tomu účelu Herz scény inscenuje na okraje útesů, visuté zahrady a schodiště, volně parafrázuje umělecká díla. Výsledný dojem podtrhuje kamera Jaroslava Kučery, která příběh sleduje z pohledu Victoriiny kočky Morgiany. Obraz tak ukáže i detaily, které by lidskému oku zůstaly skryty. V duchu secese je mizanscéna plná květin a jejich motivů s vlastní symbolikou. V Klářině domě i na zahradě jsou takřka všude. Pokrývají množství záhonů, jsou tapetami na zdech. Jak se dozvíme později, chodí květiny sama i zalévat, obzvlášť svou oblíbenou růži. Ve Victoriině blízkosti bychom naproti tomu květiny hledali marně. V jedné z úvodních scén je upozorněna na možnost zbourat starou stodolu a zřídit místo ní záhony, což rezolutně odmítá. Ani oblíbená a údajně nejkrásnější růže ze sestřiny zahrady její názor nezmění, dokonce se píchne o její trn. Jedinou výjimkou jsou květy ve vázách. Při pohledu na svou mladou sestru procházející se mezi květinami prohlásí ke své kočce: „Řezané květiny voní nejlépe. Budeme ji mít rádi, ano? Budeme na ni s láskou vzpomínat.“ Snímek na první pohled upoutá svou křiklavou barevností a smyslem pro uměleckou kompozici. Na pozadí vizuální stránky však v sobě nese i téma dekadence, rozkladu lidské mysli i nejzákladnějších morálních hodnot. Victorie poruší jedno z nejhlubších tabu, když usiluje o život vlastní sestry. Klářina povrchnost a naivita však paradoxně nutí diváka soucítit spíše se starší z nich. Právě v tom tkví onen „sadomasochismus“ filmu, kvůli němuž byl snímek i sám Juraj Herz trnem v oku tehdejšímu vedení Barandova. ()
Výborná Iva Janžurová, ale film si budu pamatovat především díky perfektnímu uspořádání jednotlivých záběrů. Takhle barevná a pestrá skladba obrazů je cosi, co jsem v českém filmu ještě neviděl. ()
Takový zvláštní pocit u filmu jsem neměl dlouho. Excelentní Iva Janžurová v dvojroli. Herzova atmosféra, herecké výkony, prvky hororu. Nejmrazivější byla scéna když se hlavní postava oběsí. Za mě dobrý. ()
Už pohled na jméno ústředního dramaturga Ludvíka Tomana v úvodních titulcích mě naladil nepřátelsky a moje nepřátelství vůči tomuto filmu postupně vzrůstalo. Ať už je konec, naříkal jsem. Ze všeho nejvíc mně drásala nervy hudba. O 300% hlasitější a o 600% dramatičtější, než by měla být. Např. u té pokerové seance Abrhám/Lír/Kodet/Palúch jako pěst na oko. Detailní záběry na přešminkované oči I.J. - proboha proč? Záhadně zvolené exteriéry u moře, přehnané kostýmy. Samotný konec - něco tak trapného a urážejícího divákovu inteligenci se jen tak nevidí. Šup s tím do červené knihovny, až budu úplně senilní, ještě jednou si to nechám pustit... ()
Pět hvězdiček - film vznikl v roce 1972 - s tehdejší technikou - úžasná vizualizace. Období komunismu a máme tady film, který vybočuje. A samozřejmě skvělá Iva Janžurová - bravo oběma sestrám. ()
Vynikající žánrovka. Někdo tu režisérovi vytýká přílišnou stylizovanost, tu já taky nemusím, ale v tomto případě mi to vůbec nevadilo, naopak to bylo velmi působivé. Vynikající výkon Ivy Janžurové i Niny Divíškové, skvělá hudba, dobrá pointa - až si vyčítám, že mi tak dobrý film tak dlouho unikal. ()
Film Morgiana natočil Juraj Herz podle motivů novely ruského spisovatele Alexandra Grina Jessie a Morgiana. Romantický příběh, odehrávající se v režisérově tolik oblíbené době na přelomu 19. a 20. století v krásné přímořské krajině, vypráví o krásné a neskonale laskavé dívce, která dlouho netuší, že její ošklivá a zlá sestra, která jí závidí tělesný půvab, jí pravidelně chystá pomalu a nenápadně fungující jed... Alexandr Grin napsal na okraji své novely : " Náhoda číhá na náš rozum, jako černá kočka přede dveřmi, o kterou ve spěchu klopýtne noha kráčející s takovou sebejistotou. " ()
'' Oskarový'' výkon Ivy Janžurové a nádherná stylizace. Perfektní. ()
Výborný film, výborné herecké výkony, výborné napätie, len hudba (jej prílišné prehustenie a naliehavosť) ma trochu otravovala. ()
Nadherne melancholicky a halucinogenny film o ludskom zle. Iva Janzurova je genialna, ako prakticky vo vsetkom, i ked Morgiana a Petrolejove lampy ju predstavuju v inych polohach nez sme u nej zvyknuti, samozrejme. Secesne prostredie a kostymy, vyborna hudba, prijemne zimomriavky, striedma davka hnusu. A mne je sympaticke, ze nazov filmu nesie meno krasnej macicky ;-). Mne sa to velmi pacilo. ()
To je snímek kde před Ivou Janžurovou hluboce smekám jak bravurně a s jakou lehkostí se toho zhostila. Samozřejmě i rukopis režiséra je patrný, zas nic jiného než nostalgicky povzdechnout proč to nejde dnes?! A nemyslím si, že by to bylo o penězích ... zde je odvedené poctivé filmařské a herecké řemeslo, které dnes nahrazujeme technikou a ač je to dražší tak je to rychlejší a prázdné ... Zkrátka snímek pokud jste neviděli (obzvláště mladší ročníky) rozhodně stojí za vidění, není to žádný "akčák" co by z toho ztropili asi dnešní tvůrci, ale film s hlubokou duší. ()
Už úvod filmu nám naznačuje jeho ponurú a mysterióznu atmosféru – pohreb otca dvoch tak rozdielnych sestier, ich rozdelí ešte viac. Jedna i druhá sestra predstavujú výrazné charakterové typy. Sú ako oheň a voda. Viktória ako oheň, ktorý nakoniec dokáže zahasiť voda Klára. S nástupom Viktórie na scénu zaznieva tajomná, až strašidelná hudba organu, ktorá je veľmi výrazná rovnako ako aj postava, ktorú sprevádza. Naopak pri Kláre hrá hudba vždy veľmi jemná, je príjemná a krásna rovnako ako ona. Tento film sa nesie v duchu protikladov, či už po stránke zvuku - hudby alebo kontrastnosti hlavných postáv - sestier. Výtvarná stránka filmu spolu s kulisami je taktiež veľmi výrazná. Honosné sú sídla sestier, Klárina záhrada, šperky… Kostýmy a ich farby vystihujú povahy a svedomie svojich nositeľov. Viktória ako čierna vdova, s výrazným líčením a Klára krásna ako ruža, vždy veselá, usmiata v bielych šatách. Čierna ako symbol smrti, biela ako farba nevinnosti a života. Viktória je postava mysteriózna – nevieme, čo od nej môžeme čakať, je nevyspytateľná, plná rozporov. Raz ňou zmieta nenávisť, potom výčitky svedomia. *SPOILER Keď podá sestre jed, chce zistiť jeho účinky. Jej milovaná mačka Morgiana má však, nanešťastie, pre Viky rovnaké príznaky ako jej sestra.* Zaujímavý je pohľad kamery akoby z perspektívy Morgiany. Až na pár momentov kamera takmer nikdy nesníma obe sestry naraz alebo tvárou k divákovi - *SPOILER (keď Viky príde do Klárinej izby, sedí za stolom a Klára je vajíčka, vidíme obom sestrám do tváre - vtedy naleje Viky Kláre jed).* Film Morgiana je expresívny, výrazný a pôsobivý. Nesie v sebe dramatickú až hororovú náladu. *SPOILER pokus o vraždu ženy, ktorá jej predá jed atď.* S ďalším výrazným prvkom, s ktorým sa tu pracuje je zrkadlo. O zrkadle sa hovorí ako prechodnej bráne, je záhadné, nevysvetliteľné a nie vždy sme si 100% istý tým, čo v ňom vidíme a akú skutočnosť nám odráža. Táto skutočnosť môže byť pokrivená, utajená. * SPOILER Klára na okamih zazrie Viky v zrkadle, ako jej nalieva jed do pitia. Je to iba sekunda, no táto scéna sa vo filme opakuje viacero krát. Keď je Klára na tom zdravotne zle, má „vidiny“ ako jej Viky podáva tento jed a vždy ju vidí v zrkadle.* Viky je vtedy v červenom kolorite. Klára ma po vypití jedu halucinácie. Tie majú akúsi snovú formu. Aj niektoré scény majú podobné snové podanie - v krvavočervených šatách napokon vidí Klára samu seba, znova len ako odraz v zrkadle. Je to skutočnosť alebo len vidina? “ten pruvan mne jednou zabije.” poznamenáva Viky, *SPOILER a táto veta akoby predznamenáva jej osud - obesí sa. Parodoxným a prekvapivým koncom je, že je to v podstate happy end, aj keď trochu morbídny. Dobro zvíťazí nad zlom, a “princ” - vojak si berie “princeznú” - Kláru.* ()
Zajímavé je, že tento film je dobrý, přestože jej režisér Herz nesměl natočit podle svého. Ústřední dramaturg FSB Toman mu totiž zakázal natočit jeho poslední třetinu v tom smyslu, že hrdinka byla ve skutečnosti jen jedna. Herz film pak už dotočil bez zájmu a bral ho jenom jako takové cvičení. ()
Asi po piatich minútach som akosi prestal registrovať, že obidve hlavné postavy hrá tá istá herečka. Ivu Janžurovú som poznal len z jej komediálnych rolí, takže toto bol jednoducho šok. Takto zvládnuť vážnu dvojrolu (dokonca aj tretiu minirolu), to je na Oscara. Zub času sa už na tomto filme trochu podpísal, ale ináč chvalabohu, ak by napätie stále stúpalo bez hluchších miest, ku koncu by to bolo už na infarkt. ()
Súvisiace novinky
Zemřela herečka Nina Divíšková
Ve věku 84 let dnes odešla česká filmová, televizní a divadelní herečka Nina Divíšková, již si velké množství diváků vybaví například jako babičku Bětu z populárního rodinného seriálu České televize… (viac)
Juraj Herz 1934 - 2018
V neděli zemřel režisér, scénárista a herec Juraj Herz. Jeden z hlavních představitelů československé nové vlny vystudoval fotografii na bratislavské UMPRUM, následně režii a herectví na loutkářské… (viac)
Na začátek je důležité říct, že Morgiana je film o kontrastu. Kontrastu černé a bílé. Kontrastu dobra a zla. Kontrastu dvou sester. Ale zároveň je to film velmi jednotvárný. Postavy působí místy nereálně a až nelidky. Prostředí působí opravdově, ale zároveň probouzí v divákovi jistý pocit nejistoty. Jako kdyby to celé byl pouhý sen. Morgiana působí jako kontrast mezi snem a realitou. Stojí nějak na hraně. Tato atmosféra velmi efektivně působí na diváka. Samozřejmě snímky Juraje Herze nejsou pro každého. Všechny jeho filmy v sobě drží náboj hrůzy, který než aby děsil, diváka zarazí svojí podivností. A Morgiana rozhodně není výjimkou. Další téma, které snímek pojímá, je žárlivost. Hlavně tedy žárlivost jedné ze sester, Viktorie. Viktorie je jasným opakem Kláry, která si života užívá a působí místy naivně, ale přesto je obklopována společností, na rozdíl od osamocené Viktorie, která se jeví jako až úplný misantrop. Můžeme říct, že v tomto příběhu je Klára Id a Viktorie by byla Ego. Žárlivost Viktorie se nevztahuje jen na její sestru, ale převceluje se na žárlivost vůči všem. Jediná bytost, která dává Viktorii útěchu, je její kočka Morgiana. Poté, co Morgiana údajně zahyne kvůli Viktorii, Viktorie ztratí téměř všechnu naději. Viktorie, i když se s ní dá místy sympatizovat, je to v jádru čire zlá postava. Zajímavé tedy je, že jejím kontrastem je její sestra Klára, která není čistě dobrá. I když to rozhodně není postava zlá, Klára nikde ve filmu neudělá skutek, který by ji charakterizoval jako dobrou postavu. Spíše tedy vidíme strasti Kláry jako oběti žárlivé sestry Viktorie. Iva Janžurová skvěle zahrála role Kláry a Viktorie, překvapilo mě jak lehce přepínala mezi dětenskou Klárou a hrůzostrašnou Viktorií, obě postavy stále zapůsobily na diváka. Vizuální stránka filmu mě až překvapila. Jaroslav Kučera si zaslouží pochvalu, bohužel je po smrti. Některé záběry působí až experimentálně. Záběry z pohledu kočky Morgiany, velké detaily na oči, všechny akorát poslňují zvlášnost a hrůzu, kterou je Herz proslulý. Panu Kučerovi se vskutku povedlo zachytit tuto atmosféru. Tomu pomáhá i střih, který místy vypadává. Těžko říct, jestli to byl však záměr, jelikož film je přece jenom z roku 1972 a je možné, že to byla pouze porouchaná filmová surovina při přenosu na DVD. Stále to na mě udělalo efekt a to si myslím, že je hlavní. I když se zde objevují experimentální záběry, klasická kompozice je stále zde a opravdu neomrzí. Scéna na začátku, kde si Klárin nápadník Glenar odvede Kláru stranou zatímco Viktorie stojí v dálce a můžeme vidět pouze její siluetu, na mě velmi zapůsobil. Další k zmínění by byla scéna, když Viktorie vystoupí na půdu a najde truhlu s šatama a klenotama. Je poznat, že Jaroslav Kučera, který po tomto snímku natočil třeba Noc na Karlštejně nebo Jáchyme, hoď ho do stroje, je mistr kamery. Opravdu si s Morgianou vyhráli. Věřím, že natáčení bylo náročné, ale i zábavné. Prostředí, ve kterém se film natáčel, krásně komplimentuje tónu filmu. Pobřežní bulharské planiny, ruiny dávno ztracených staveb, domy vyšších tříd, které působí na člověka prostého původu jako mimozemské stavby nepředstavitelných rozměrů. Opět to dodává na nejistotě diváka, zatímco si Juraj Herz ďábelsky mne knírem (se kterým vypadal opravdu famózně). Další mimořádně důležitý člověk, kterého je nutné zmínit , je paní Irena Greifová. Ta u filmu navrhla kostýmy. Bohužel se budu opět opakovat. Kostýmy, jako všechno ostatní, působí na diváka jako by byly z jiného světa. Zobrazují svět extravagentní buržoazní módy ve kterém se objevují kostýmy, které by si opravdu mohly dovolit pouze ti největší aristokraté. Opět se zde vyskutuje kontrast barev, Klára se vždy objevuje v bílé a Viktorie vždy v černé. Při tom, co Klára proživá stav otravy, se často objevuje barva červená. Klára později začne halucinovat postavu ženy v červených šatech. Tato barva diváka překvapí svojí výrazností narozdíl od černé či bílé. Diváka přepadne, nastane čas, kdy se člověk necítí v bezpečí, Klára blouzní a ztrácí se v potoku vlastní krve. Působí to až surreálně, což sedí do kontextu filmu, Klára přece jen zažívá halucinace. Vše zapadá do sebe jako puzzle. Novodobý film by nebyl audiovizuálním dílem bez audia. Zvuk tohoto filmu jako by se kradl divákovi do mozku a usadil se tam po zbytek filmu. Tomuto pocitu hezky dodává na výrazu hudba Luboše Fišera. Dá se říci, že to nejlepší, co zvuk může ve filmu dělat, je nebýt nápadný, pro vyvolání nálady v podvědomí. Toto zvuk Morgiany splňuje, ovšem v pár chvílích se toto poruší pro překvapení diváka, což je jen pro lepší. Pro shrnutí, Morgiana je velmi povedený český film, ze kterého si každý odnese něco jiného. Někteří si z filmu neodnesou nic, není to snímek pro každého. Ale je zde k nalezení kousek Herzova génia. A když se Herzův styl někomu nelíbí, rozhodně bude mít daleko menší zážitek než ten, kterému ano. Ale i tak je to velmi poutavý hrůzostrašný zážitek. () (menej) (viac)