Smrť v Sarajeve

Ze začátku mě tu ještě zaujaly reportážní vstupy ze střechy a celkově vnímám jisté poselství ohledně návratu k důležitému dějinnému okamžiku s přesahem do současnosti, jenže způsob podání ze strany režiséra mi nesedl a připadal až arogantně nepříjemný. Smrt v Sarajevu je jeden z těch filmů, které nemají hlavní postavu, tedy z větší části nemají ani souvislejší děj, pozůstávají z mozaiky různých výjevů (často na neustálé chození postav po chodbách), kde mají postupně zapadnout jednotlivé dílky do sebe či se rozvinout. Což se sice zčásti uděje, ale nejenže mnohé útržky mě jaksi neoslovily, ani případnou atmosférou, ale relativně neurčitá mozaika se pro mě časem navrch proměnila v otravnou mozaiku plnou těžce nesympatických postav. Až tak, že jsem v ní postupně jen marně hledal cokoliv pozitivního. Tuším, že jsem tady u nějakého filmu kdysi žvanil, že působí na mě jako pouhá zfilmovaná Wikipedie. Tento tak sice nepůsobí, akorát ve srovnání s ním i to čtení na Wikipedii o Sarajevu vnímám jako víc naplňující. Zbývá naděje, že si dojmy z Danisa Tanoviće jako režiséra snad ještě časem napravím u jiného filmu. [40%] (12.11.2023)

Bosniansky artový príspevok, ktorý som hĺtal plnými dúškami. Krásny mix dejových línií, v ktorých na jednej strane prebieha zaujímavá konverzácia týkajúca sa srbsko-bosnianskych historických súvislostí a na strane druhej prebieha na pozadí výročia prvej svetovej vojny druhá dejová linka z bežného života v sarajevskom hoteli. Skutočne zaujímavý náapad a Tanovič teda trafil do čierneho. Malo to samozrejme svoje hluché miesta, ale nemôžem byť nespokojný. Keď už art, tak niečo podobné ako toto. 70 % (10.07.2018)

Jeden z nejsrozumitelnějších filmů, které jsem měl čest zhlédnout, excelentně odvyprávěný, nasnímaný i sehraný. Historie se prý opakuje a na Balkáně by o tom mohli sakra vyprávět. Danis Tanovič vypráví, vynikajícím způsobem začleňuje diváka do jednoho dopoledne v sarajevském Hotelu Evropa a představuje mu několik lidiček, kterým se obyčejný den a banální problémy mění v něco životně zásadního. Naději střídá zmar, ve kterém neschází ani osobní rezignace, horlivá diskuze plná nacionalismu se mění v krásné lidské souznění a kariéra je plně převálcována rodinnou láskou. Jeden by vážně nevěřil, co vše se dá v pětaosmdesáti minutách zobrazit. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. (02.05.2017)

Politický snímok Smrť v Sarajeve ocenia ľudia a diváci, ktorí sa orientujú v srbsko-chorvatskom-bosenskom konflikte. Príbeh je rozdelený do troch základných rovín, ktoré sa neustále striedajú a prelínajú. Na streche hotela prebieha živé natáčanie o atentáte Gavrila Principa na Františka Jozefa a rozoberá sa otázka či Gavrilo je hrdina, terorista alebo ide o zmanipulovaného chlapca. Ide o smršt informácii a pohľadov na vývoj Bosny od prvej svetovej vojny až do prítomnosti a následná slovná výmena názorov medzi reportérkou a Gavrilom, srbským chlapcom bez budúcnosti, je taká pútava, že by som ju dokázal sledovať celý film a patrí k vrcholom filmu. Film je v ďaších dvoch rovinách výpoveďou jedného národa a obrazom krajiny, ktorá stojí na rozcestí a váha, čo by jej to európske spoločenstvo malo priniesť, najmä potom ako sa celá Európa a jednotky UNO pozerali na vojnu v Sarajeve a obliehania v Srebrenici a nespravili nič. Režisér skvelého No Man´s Land, Danis Stanovic, ktorý v roku 2001 vypálil rybník Amélie z Montmartu na všetkých festivaloch a získal všetky dôležité filmové ceny roka sa predstaví filmom, kde nám v slávnom lévyovského Hoteli Európa a jeho jednotlivých poschodiach a uzavretých izbách predstaví Bosniacku spoločnosť a jej neduhy a to všetko pri 100ročnom výročí zabitia Františka Jozefa v Sarajeve, ktoré viedlo k prvej svetovej vojne. 7/10 (28.10.2016)

"Dokonalý dar pro člověka, který má všechno." Tak nám zabili Ferdinanda a už více než před sto lety, takže se Bosenští Srbové i Bosenští muslimové pro tentokrát dali dohromady, aby mohli natočit tragikomedii z prostředí luxusního sarajevského hotelu, na jehož střeše probíhá vysílání živé televizní debaty o historii památníků atentátu Gavrilo Principa, zatímco v hotelové kuchyni probíhají přípravy velkolepé slavnostní večeře pro hosty ze zemí Evropské unie, od které si hodně slibuje hotelový ředitel, neustále připomínající sarajevskou zimní olympiádu z roku 1984, protože by za utracené peníze doplatil dlužné mzdy hotelových zaměstnanců, kteří mezitím ve velké prádelně připravují stávku, kvůli nevyplaceným výplatám. (11.10.2016)