24 týždňov

Spoločenská téma, ktorá rozdeľuje ľudskú spoločnosť na tri tábory vo všeobecnosti – interupcie nenarodených detí. Ide o otázku, v ktorej má právo rozhodnúť iba žena, partner ženy alebo dokonca spoločnosť? Po nedávnych protestoch a situácii v Poľsku asi najaktuálnejšia téma, ktorá je živá aj na Slovensku. Režisérka sa rozhodla rozoberať pohľad na túto otázku iba v rámci rodiných vzťahov a spoločenský pohľad na túto tému sa tu nerieši, čo je pre slovenského našinca škoda. Nech už ste akokoľvek štastný a spokojný vo svojom živote podobne ako Astrid, hlavná hrdinka príbehu, so svojím druhom a malou dcérou. Toto je niečo, čo vami zamáva, akokoľvek sa rozhodnete a ovplyvní všetkých navôkol, či už si dieťa necháte alebo nie. Začiatok filmu je veľmi energický ako život hlavného páru, ale po oznámení, že čakajú chlapca s Downovým syndrómom a srdcovou vadou, dostáva trhliny a z filmu sa vytráca život a na plátne dominujú sivé a studené farby. Rozhodnutie nie je prvoplánové a hlavný pár je dosť silný na to, aby sa dokázal vysporiadať s touto situáciou, ale ako plynie čas ich rozhodnutie je plné otázok, strachu, pochybností a koniec je emočné peklo, ktoré by som neprial zažiť žiadnemu páru. Film, ktorý sa vám dostane pod kožu a rozvíri v hlave po záverečných titulkách toľko myšlienok, že vám potrvá chvíľu, kým sa dostanete naspäť do reality. Veľmi silný film a Nemci po Toni Erdmanovi znova bodujú a že nemecký film je vraj mŕtvy. 8/10 (28.10.2016)

Silný film, ve svém tématu vyčerpávající a tím vlastně dokonalý. Každá emoce i myšlenka tam byla totálně uvěřitelná. Julia Jentsch se navíc nenápadně prodírá mezi mé oblíbené herečky - a to jsem jí pár týdny ještě vůbec neznala. A teď mám neodbytný pocit (po seriálech Průsmyk a Zmizení), že najednou hraje ve všem jenom ona... (29.10.2019)

(spoilery) Neexistuje-li Bůh, vše je dovoleno. Co je ale horší, nejsou pak ani žádné orientační body. Vše se řídí jen podle pocitů konkrétního jednotlivce. A nejsilnějším či nejpádnějším z pocitů je často strach (např. o kariéru, jak doslova ve filmu padne, ale jednoznačné to samozřejmě není, beztoho i nepojmenovaný strach má ukrutnou sílu). Druhý v řadě je pak pocit, že nejlepší je udělat to, co je "normální", tzn. co by udělalo devět lidí z deseti. Film má pitomou hudbu, která vnucuje diváku něco, co mně třeba k příběhu vůbec nesedělo. Nepotřeboval jsem ani tolikrát šmírovat těhotné ženy ve sprše, natož nahlížet do ložnice při jistých aktivitách. A charaktery postav i konkrétní situace jsou budovány velmi "svévolným" způsobem - nechci přímo napsat, že je to špatně, protože chápu, že skoro až do konce filmu máme být zvědaví, jak se kdo zachová či rozhodne - ve výsledku se pak ale díváme na postavy, které se rozhodují opravdu jen podle aktuálních pocitů, protože žádné dlouhodobější názory či hodnoty nemají (nesmějí mít, aby scénář takto fungoval, nebo aspoň nesmí být moc zjevné pro diváky). Člověku dnešní doby koneckonců takové počínání není až tak vzdálené. Zbývá jen dodat, že film končí ve chvíli, kdy začíná být opravdu zajímavý (podobně jako snímek 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny), protože situace předtím je tak vyšponovaná, že zajímavá vlastně není (jestli si nechat vzít dítě, protože má dvě nepříjemná onemocnění, i když reálnou možnost žít s nimi šťastně, dá-li osud, je jistě menší dilema, než například zbavit se zdravého dítěte jen proto, že je vám teprve sedmnáct, nebo protože ho čekáte s někým, kdo vás zajímal tehdy před pár týdny na diskošce, ale dnes vás už rozhodně nezajímá - kdo by se ale dobrovolně identifikoval s takovou hrdinkou? - film proto musí být náležitě vystavěný tak, aby měl i diváky). Mnohem víc by mě zajímalo, co se bude dít dál. Jak budou po tom všem tato žena a tento vpravdě moderní muž spolu žít? (06.12.2016)

Julia Jentsch a Bjarne Mädel hrajú svoje postavy tak presvedčivo, až som uveril, že sa jedná o autentické postavy, ktoré si ani neuvedomujú prítomnosť kamery. Rieši sa tu všetko, čo predpokladáte, že sa v takomto prípade môže riešiť. Lenže časom vyvstane ešte jeden problém navyše (distribútor zase "umne" pripomína ďalší dôležitý zvrat v obsahu) a tak môže prehodnocovanie začať odznova. Tak, ako by to bolo v reálnom živote. Žiadne rozhodnutie nemožno považovať za konečné, v hre je vždy príliš veľa premenných. Berrached sa vyhla melodráme, za čo ju jednoznačne chválim a snažila sa udržať v dôveryhodnej psychologickej rovine. To sa jej podľa môjho názoru podarilo. (24.10.2016)

Velmi realisticky podaný příběh, jenž dozajista rozjitří myšlenky každé ženě, která je milující matkou nebo marně touží po dítěti. Julia Jentsch a Bjarne Mädel coby ústřední manželský pár zprostředkovávají divákům nebývale autentický zážitek svým civilním a přesto velmi silným hereckým projevem. (75%) (01.12.2021)