Môj sused Totoro

Rodinná pohádka je možná více než jiné Mijazakiho filmy cílena na dětské publikum, ale rozhodně není horší než jeho dospělejší filmy. Nehledě na spoustu drobných detailů a propracovaný příběh. Sice jsem se Mijazakiho tvorbou propracovával od nejnovějších filmů zpět do historie, ale to mi nebrání smeknout ani před jeho staršími snímky. (19.10.2014)

Ano, Totoro je velmi prostá pohádka, cílená na dětské publikum. A co jako? Kdyby Miyazaki nenatočil nic jiného, už jen za příhody dvou malých treperend s "pánem lesa" Totorem (a Kočkobusem;)), které jsou víc než čím jiným oslavou sesterské lásky a rodiny vůbec, by si zasloužil být veleben až do skonání času. Totoro je po zásluze legendární záležitost, a díky kratičké stopáži skvěle poslouží v jakémkoliv diváckém věku. O to víc, pokud některé z vašich dětí silně připomíná Mei:) 100% (31.07.2017)

Miyazakiho rozhodně nejpedofilnější film. Jeho záliba v mladých dívčích hrdinkách není žádná novinka, ale těch záběrů pod sukýnky Mei a Satsuke bylo už trochu moc a nahý otec ve vaně se svými dvěma nahými dcerkami mi už opravdu vyrazil dech;). Jinak je ale Můj soused Totoro film překypujicí pozitivní energií po všech směrech. I když se příběh odehrává na pozadí vážné nemoci maminky dvou hlavních hrdinek, naivní svět kouzel a lesních duchů v čele s chundelatým Totorem vám jakékoliv chmury okamžitě vyžene z hlavy. Oproti ostatním Miyazakiho filmům ale Totoro rozhodně zaostává a na vině je především jednoduchoučký příběh. Za hodinu a půl se toho na obrazovce moc nestane a i samotného Totora si užijete jen minimálně. Nemůžu se tak zbavit dojmu, že Totoro vznikal pouze na odskočku od Takahatova majstrštyku Hotaru no haka (Hrob světlušek), aby v důsledku posloužil jako jakýsi jeho doprovodný film, který měl navrátit divákům ztracenou doubrou náladu (a z vlastní zkušenosti můžu říct, že to opravdu funguje;)). (25.03.2007)

Jsem malá holčička, prší a já již trochu unuděně čekám na příjezd autobusu, pozvednu víčka a božínku to je neuvěřitelné – co to tam stojí ? - Dle mého názoru je Můj soused Totoro jeden z nejjaponštějších a také nejdospělejších Mijazakiho filmů. Určitěje dospělejší než dobrodružná Naušika či Mononoke. (To říkám s veškerou úctou k nim.) Totoro – je méně narativní a mnohem více pocitový příběh. Je založený na náladě jednotlivých okamžiků. Důležitý není celek - nenechte se zmáhat uvažováním kam to spěje a kdy už to tam dospěje. Naopak podstatné jsou jednotlivé chvíle a jejich emotivní zabarvení. Mijazaki, který vždy rád plnil své filmy odkazy na evropskou minulost, zde zůstal věrný čemusi intimně blízkému – japonské rodině. Pomalé budování atmosféry se skládá z mixu odloučení a melancholického smutku náhle prozářeného extatickou radostí, přídechu tajemství a tajemna. Důvěrně známá krajina dětství, v níž ti malí žijí a nám dospělým zůstávají alespoň nezřetelné vzpomínky. Věřím, že tenhle film může být srozumitelný každému – dětem i dospělým. A ta scéna na zastávce autobusu je možná nejlepší scénou v dějinách anime tvorby. PS: Ok. Napřed jsem to chtěla ignorovat, ale už je těch lidí mnoho. Všem těm, kteří tvrdí, že Mei je moc uječená, chci vzkázat, že zřejmě nikdy nevychovávali batole. Anebo se setkali s nějakým zvláště bezproblémovým. Mně přišla Mei naprosto realistická a právě vychovávám druhé. Mimojiné: Stále mě dojímá scéna s kukuřicí a kozou. Koza je pro maličkou Mei adekvátní obludou, proti které musí za každou cenu ubránit kukuřici. Ta má totiž uzdravit maminku a symbolizuje vlastně maminčin návrat domů. I když je ta koza děsivá, kukuřice se nesmí vzdát a musí ji mamince doručit, protože je zárukou jejího návratu. PS. PS. : http://www.rejze.cz/recenze/totoro.html - tady o čem to podle mne je. (19.08.2006)

Myslela jsem si, že na Kiki a jejího roztomilého kocourka Jijiho nic nemá - a pak přišla Satsuke se svou úžasnou sestřičkou Mei - copatou špiónkou s věčně odřenýma kolenama a ušmudlanou pusou, rozverným čertíkem, jehož andílkovskému pohledu a stékající slzičce po buclaté tvářičce prostě nikdo neodolá a já jsem ještě teď v šoku z toho, jak moc jsem se v ní viděla... Tomuto já říkám dokonalá identifikace s hlavním hrdinou. (10.07.2007)